I.ÚS 441/25 – Ústavní soud

I.ÚS 441/25 ze dne 21. 3. 2025 Povinnost soudu vypořádat se s argumenty zpochybňujícími existenci vazebních důvodů Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti N. Č., t. č. Vazební věznice P.O.BOX 5, Praha 4 - Pankrác, zastoupené advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 61 To 787/2024-42 ze dne 3. prosince 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 16 Nt 7021/2024-23 ze dne 6. listopadu 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 61 To 787/2024-42 ze dne 3. 12. 2024 bylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na osobní svobodu zaručené čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 61 To 787/2024-42 ze dne 3. 12. 2024 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na osobní svobodu zaručené čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. K tomu mělo dojít tím, že Městský soud v Praze bez řádného odůvodnění zrušil prvostupňové rozhodnutí, jímž byla stěžovatelka propuštěna z vazby na svobodu, a nově rozhodl tak, že se stěžovatelka ponechává ve vazbě. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 Nt 7021/2024, stěžovatelka je stíhána pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se měla dopustit velmi stručně řečeno opakovaným dovezením kokainu z Peru do České republiky za účelem jeho další distribuce, a to jako kurýr v rámci organizované skupiny. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 19. 7. 2024 sp. zn. 16 Nt 9215/2024 a ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 15. 8. 2024 sp. zn. 61 To 569/2024 byla stěžovatelka vzata do vazby z důvodů dle § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. 3. Napadeným usnesením obvodní soud rozhodl o propuštění stěžovatelky z vazby na svobodu, o přijetí záruky důvěryhodných osob za další chování stěžovatelky, o přijetí písemného slibu stěžovatelky, o nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí a o tom, že je přípustné přijetí peněžité záruky od matky stěžovatelky ve výši 500 000 Kč. Obvodní soud uvedl, že u stěžovatelky je nadále naplněn vazební důvod dle § 67 písm. a) trestního řádu (tzv. útěková vazba), neboť stěžovatelka je ohrožena vysokým trestem odnětí svobody, naopak důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu (tzv. předstižná vazba) jednoznačně odůvodněn není, neboť stěžovatelka má zdroj vlastních příjmů a rodinné zázemí, páchání trestné činnosti tedy pro ni není nezbytné jako zdroj příjmů. S ohledem na osobu stěžovatelky, na její písemný slib a na peněžitou záruku je podle soudu možné vazební důvod dle § 67 písm. a) trestního řádu nahradit. 4. Ke stížnosti státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze městský soud napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu zrušil a rozhodl o ponechání stěžovatelky ve vazbě podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, o nepřijetí převzetí záruky za další chování stěžovatelky, o nepřijetí písemného slibu stěžovatelky, o nepřijetí nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, o neuložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí a o tom, že peněžitou záruku nelze přijmout. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že obvinění je založeno na nepřímých důkazech, a nelze tedy presumovat vysokou pravděpodobnost odsouzení, stěžovatelka je navíc osobou s nadstandardním rodinným a pracovním zázemím, má dvě děti, matku poskytující ubytování a nabízející záruky a nevlastního otce poskytujícího příslib zaměstnání. Stěžovatelka také nabízela veškeré relevantní alternativy nahrazující vazbu, přesto městský soud rozhodl o jejím ponechání ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, a to aniž by reflektoval problematiku nejlepšího zájmu dítěte, konkrétně dvou nezletilých dětí stěžovatelky, které byly údajně na stěžovatelku velmi fixované. 6. Za klíčový argument ústavní stížnosti stěžovatelka považuje, že v jejím případě nelze shledat vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu. Městský soud existenci předstižné vazby odůvodnil stručným odkazem na dlouhodobé páchání trestné činnosti s tím, že měla být páchána za účelem získání zdroje příjmů. Stěžovatelka je přitom bezúhonnou osobou se zajištěným ubytováním, pravidelným příjmem a finanční i psychickou podporou ze strany rodičů. Stěžovatelka také navrhovala odevzdání cestovního dokladu a instalaci elektronického monitorovacího systému. I kdyby se jí přitom podařilo vycestovat, při návratu by byla okamžitě zatčena. Veškeré osoby, které se dle orgánů činných v trestním řízení na páchání trestné činnosti podílely, jsou nadto ve vazbě či ve výkonu trestu. U stěžovatelky tak údajně nelze nalézt žádné indicie svědčící o naplnění vazebního důvodu dle § 67 písm. c) trestního řádu. 7. Uvedené pochybení soudu mělo mít klíčový dopad na propuštění stěžovatelky na svobodu, neboť předstižná vazba např. vylučuje přijetí finanční záruky. Kdyby městský soud stížnost státní zástupkyně řádně projednal, podle stěžovatelky by pravděpodobně musel dojít k závěru, že prvoinstanční soud postupoval v souladu se zákonem, jestliže stěžovatelku s využitím uvedených alternativ propustil na svobodu. V této souvislosti stěžovatelka upozorňuje, že městský soud o ponechání stěžovatelky ve vazbě rozhodl bez nařízení jednání a aniž by reflektoval její poměrně rozsáhlé vyjádření ke stížnosti státní zástupkyně. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 9. Městský soud v Praze odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. 10. Obvodní soud pro Prahu 6 popsal okolnosti rozhodování o stěžovatelčině vazbě s tím, že z časových důvodů neměl možnost zaslat vyjádření stěžovatelky ke stížnosti státní zástupkyně městskému soudu dříve, než městský soud o stížnosti rozhodl. 11. Městské státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo. 12. Stěžovatelka v replice poukázala na to, že podle vyjádření obvodního soudu rozhodoval městský soud, aniž by měl stěžovatelčino vyjádření ke stížnosti státní zástupkyně, které stěžovatelka zaslala s dostatečným předstihem, k dispozici. Přesto ale toto vyjádření zahrnul do písemného vyhotovení svého rozhodnutí, aniž by ale zároveň na argumenty stěžovatelky reagoval. To podle stěžovatelky nasvědčuje tomu, že si městský soud byl v době vyhotovování písemného odůvodnění napadeného usnesení vědom, že v řízení byla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená práva, a to minimálně z důvodu závažného procesního pochybení obvodního soudu. Městský soud podle stěžovatelky porušil i zásadu ústnosti a bezprostřednosti. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je v části mířící proti rozhodnutí městského soudu přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 14. Ústavní soud rozhodl podle § 44 zákona o Ústavním soudu bez ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní stížnost je zčásti důvodná. 16. Ústavní soud připomíná, že je orgánem ochrany ústavnosti, a v tzv. podústavní rovině proto do činnosti obecných soudů zásadně nezasahuje. V daném případě jsou nicméně předmětem řízení o ústavní stížnosti rozhodnutí týkající se pokračování stěžovatelčiny vazby. Jejich ústavní rovina je tak zejména s ohledem na ústavní garanci osobní svobody čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny zřejmá [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1811/17 ze dne 29. 8. 2017 (N 160/86 SbNU 615)]. 17. Ačkoliv vyjádření obvodního soudu mohlo vzbudit určité pochybnosti o tom, zda městský soud byl při rozhodování o stížnosti seznámen s vyjádřením stěžovatelky, v jeho rozhodnutí je toto vyjádření reprodukováno, navíc z vyžádaného spisu je patrné, že stěžovatelka je ještě před rozhodnutím zaslala nejen obvodnímu soudu, ale právě i přímo městském