I.ÚS 721/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 721/16 ze dne 4. 8. 2016 N 146/82 SbNU 327 Určení podílu na akciové společnosti po zvýšení základního kapitálu v rozporu se zákonem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 4. srpna 2016 sp. zn. I. ÚS 721/16 ve věci ústavní stížnosti Gustava Piantoni a Giovanniho Motti, zastoupených Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou, se sídlem Myslíkova 2020/4, 120 00 Praha 2, proti výroku I usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2639/2014-373 ze dne 13. 1. 2016, jímž byla zamítnuta dovolání stěžovatelů, a výroku I odstavci 3 usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 8 Cmo 23/2014-248 ze dne 22. 4. 2014, kterým bylo rozhodnuto o určení akcionářského podílu stěžovatelů ve společnosti, v níž byl zvýšen základní kapitál, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a 1. obchodní společnosti ALIMENTARE, a. s., se sídlem třída Generála Janouška 2854/2, 750 02 Přerov, 2. Zdeňka Váchy, 3. Aleny Váchové a 4. Vlastimila Špetla, zastoupených JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem, se sídlem Mostní 4, 750 02 Přerov, jako vedlejších účastníků řízení. I. Výrokem I usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2639/2014-373 ze dne 13. 1. 2016 v rozsahu, v němž byla zamítnuta dovolání stěžovatelů, a výrokem I odstavcem 3 usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 8 Cmo 23/2014-248 ze dne 22. 4. 2014 bylo porušeno vlastnické právo stěžovatelů dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jejich právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se v dotčených výrocích ruší. Odůvodnění I. 1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení výroků v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to zejména pro porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu, vedeného u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 91/2013, Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 11. 2013 č. j. 23 Cm 91/2013-163 zastavil řízení o vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti ALIMENTARE, a. s., konané dne 18. 1. 2013 (výrok I), zamítl návrh na určení, že stěžovatel Gustavo Piantoni je akcionářem společnosti s akcionářským podílem odpovídajícím celkem 54 % na společnosti a 54 % hlasovacích práv ve společnosti (výrok II), zamítl návrh na určení, že stěžovatel Giovanni Motti je akcionářem společnosti s akcionářským podílem odpovídajícím celkem 25 % na společnosti a 25 % hlasovacích práv ve společnosti (výrok III), zamítl návrh na zmocnění stěžovatelů ke svolání mimořádné valné hromady společnosti s navrženým programem, popř. ke svolání náhradní valné hromady se stejným programem, nebude-li mimořádná valná hromada usnášeníschopná (výrok IV), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku stěžovatelům (výrok VI). 3. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatelů změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II až IV tak, že určil, že stěžovatelé jsou akcionáři společnosti, a to Gustavo Piantoni s akcionářským podílem určeným poměrem 540 000 Kč ku 7 900 000 Kč a Giovanni Motti s akcionářským podílem určeným poměrem 250 000 Kč ku 7 900 000 Kč, dále v části, v níž se stěžovatelé domáhali určení, že jsou akcionáři společnosti ve větším rozsahu, než je uvedeno shora, návrh zamítl a zmocnil stěžovatele ke svolání mimořádné valné hromady společnosti s navrženým programem, popř. ke svolání náhradní valné hromady se stejným programem, nebude-li mimořádná valná hromada usnášeníschopná (výrok I). Konečně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III). 4. Následná dovolání stěžovatelů i vedlejších účastníků Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením jako nedůvodná zamítl. II. 5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítli, že ústřední problém, který v celé věci vidí a který v řízení předestřeli od samého počátku, je zodpovězení otázky, jak určit akcionářský podíl ve společnosti, ve které byl zvýšen základní kapitál, ale nedošlo k řádnému úpisu tomu odpovídajících akcií, a to tak, aby byl položen obecný a závazný základ všem následujícím právním vztahům. Na tuto otázku, ač ji i Nejvyšší soud konstatoval jako řádně uplatněný dovolací důvod, však dle jejich názoru ani jeden ze soudů nijak neodpověděl. Stěžovatelé mají za to, že pokud bylo určeno, že upsání zvýšeného základního kapitálu bude provedeno dohodou akcionářů, ale tato dohoda nebyla v předepsané lhůtě uzavřena, akcie odpovídající zvýšenému základnímu kapitálu upsány nebyly a nelze s nimi spojovat žádná akcionářská práva, respektive nelze s nimi vůbec, laicky řečeno, "pracovat". V takové společnosti pak dle stěžovatelů lze určit akcionářský podíl včetně podílu na hlasovacích právech pouze na společnosti jako takové, nikoli na konkrétním základním kapitálu. Takto vzniklou situaci je totiž dle nich třeba nějak vyřešit. Znamená to předně, že je třeba konat valnou hromadu, která učiní kroky vedoucí k vypořádání vztahů vzniklých v souvislosti s neúčinným úpisem (zřejmě základní kapitál sníží). A i pro tuto valnou hromadu je dle stěžovatelů třeba mít najisto postaveno, kdo má jaký akcionářský podíl na společnosti. Jinými slovy, situace ve společnosti ALIMENTARE, a. s., vyžaduje, aby bylo závazně určeno, kdo má na společnosti jaký podíl, tak, aby mohla být vypořádána práva vzniklá z neúčinného úpisu, ovšem nikoli práva akcionářská, ale práva z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení. 6. Stěžovatelé připouštějí, že obchodní zákoník ve znění rozhodném pro danou věc výslovně nestanovil, že neupsáním akcií ve stanovené lhůtě zaniká či revokuje se i zvýšení základního kapitálu. Obchodní zákoník ve znění rozhodném pro danou věc neobsahuje ustanovení obdobné novému korporátnímu kodexu, tedy ustanovení § 493 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dle něhož usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu se zrušuje a vkladová povinnost zaniká, nebyly-li účinně upsány akcie ve lhůtě určené usnesením valné hromady v rozsahu potřebném ke zvýšení základního kapitálu. Nicméně i z tohoto ustanovení, byť nabylo účinnosti až 1. 1. 2014, dle mínění stěžovatelů plyne, jaký způsob nastalé situace odpovídá rozumnému uspořádání vztahů, tedy neúčinně upsané zvýšení základního kapitálu musí být revokováno. Není přeci myslitelné, aby někdo nepovolaný, nemající právo akcie společnosti upsat, přesto tyto akcie platně upsal, a stal se tak řádným akcionářem. A právě tento problém stěžovatelé předestřeli obecným soudům. Odvolací soud se s ním nicméně vůbec nevypořádal, a zkrátka přisoudil stěžovatelům toliko 10 % na základním kapitálu "po zvýšení", čímž ovšem došlo ve výsledku ke snížení jejich akcionářského podílu ze 79 % na pouhých 10 %. 7. Nejvyššímu soudu stěžovatelé vytkli, že neodpověděl na uplatněný dovolací důvod, jako by snad vůbec nerozlišoval samotné rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu na straně jedné a úpis tohoto zvýšení na straně druhé, byť jde o dvě zcela odlišné a oddělené věci, respektive dvě zcela odlišné a oddělené fáze procesu zvyšování kapitálu. Jinak řečeno, přestože konstatování dovolacího důvodu toto rozlišení obsahuje, jeho "vyřešení" nikoli. Stěžovatelé dle svých slov netvrdili, že základní kapitál nebyl platně zvýšen. Bohužel byl, ale nebyl řádně upsán. A proto se stěžovatelé ptají, co s takto zvýšeným, ale neúčinně upsaným základním kapitálem dál. Jediné myslitelné řešení spatřují v konání valné hromady, jež základní kapitál opětovně sníží, neboť dle nich nelze nyní, po 13 letech, uzavírat novou dohodu o upsání, když k jejímu uzavření mělo dojít do 30 dnů ode dne právní moci usnesení rejstříkového soudu o zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Ovšem k jejímu konání je třeba závazně určit, jaký podíl na hlasovacích právech na ní budou stěžovatelé mít. Ostatně závazného určení akcionářského podílu by bylo třeba i tehdy, pokud by soudy připustily, že dohodu akcionářů o úpisu lze uzavřít nově i se zpožděním 13 let. A právě s ohledem na tyto úvahy podali stěžovatelé předmětnou žalobu a na tyto problémy chtěli od soudů závaznou právní odpověď. Té se však dle svých slov nedočkali. 8. Tuto svoji argumentaci stěžovatelé v ústavní stížnosti dále přiblížili. Závěrem navrhli, aby Ústavní soud vyslovil porušení shora označených základních práv a napadená soudní rozhodnutí v dotčených výrocích zrušil. III. 9. Ústavní soud vyzval v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu Nej