I.ÚS 785/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 785/23 ze dne 9. 8. 2023 N 116/119 SbNU 102 Odvolání proti usnesení exekučního soudu o námitkách a právo na přístup k soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Martina Michala, zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, sídlem Západní 449, Chýně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2023 č. j. 20 Co 45/2023-238 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. ledna 2023 č. j. 13 Nc 6704/2007-225, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2023 č. j. 20 Co 45/2023-238 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2023 č. j. 20 Co 45/2023-238 se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Ústavní soud z vyžádaného spisu zjistil, že ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") byly v rámci exekučního řízení vedeného proti stěžovateli odmítnuty pro opožděnost námitky stěžovatele jakožto povinného, které podal proti příkazu soudní exekutorky k úhradě nákladů exekuce ze dne 14. 11. 2022 č. j. 180 EX 7121/07-338. Usnesení okresního soudu obsahovalo poučení o přípustnosti odvolání, které následně stěžovatel ve lhůtě podal. 3. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Praze (dále též jen "krajský soud") bylo odvolací řízení zastaveno. Krajský soud zastavení řízení odůvodnil tak, že jeho funkční příslušnost není dána, neboť proti rozhodnutí okresního soudu o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce není podle § 88 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen "exekuční řád") řádný opravný prostředek přípustný. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Dále došlo k porušení základních ústavních principů zakotvených v čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 Listiny. 5. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem okresního soudu o opožděném podání námitek, neboť je podal včas a soud je měl věcně projednat. Okresní soud vycházel z toho, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl stěžovateli doručen dne 21. 11. 2022, stěžovatel však tvrdí, že příkaz byl doručován vhozením do schránky, kde jej stěžovatel nalezl až dne 30. 11. 2022. Nejdříve od následujícího dne se měla počítat osmidenní lhůta k podání námitek. Stěžovatel předal námitky k poštovní přepravě dne 5. 12. 2022, podal je tedy ve lhůtě. Tvrdí, že na obálce, v níž byla písemnost doručována, nebylo uvedeno datum doručení (vhození do schránky), přičemž kopii obálky předložil stěžovatel odvolacímu soudu spolu s odvoláním. Stěžovatel odkazuje na § 50 odst. 1 o. s. ř., podle kterého doručující orgán vyznačí vhození do schránky na doručence i na doručované písemnosti. Postupem okresního soudu, který se námitkami vůbec věcně nezabýval pro tvrzenou opožděnost, došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu. 6. Vůči napadenému usnesení krajského soudu stěžovatel namítá, že jeho závěr o absenci funkční příslušnosti je nesprávný. Pokud okresní soud věcně nepřezkoumával námitky proti příkazu o úhradě nákladů exekuce, ale pouze vyslovil (dle stěžovatele navíc nesprávně) procesní závěr o opožděnosti námitek, nejedná se o rozhodnutí o námitkách, ale o rozhodnutí o dodržení, resp. zmeškání procesní lhůty k jejich podání. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že proti procesnímu rozhodnutí okresního soudu je přípustný opravný prostředek (odvolání), o čemž ostatně okresní soud v napadeném rozhodnutí stěžovatele poučil. V důsledku postupu krajského soudu, který jako odvolací soud řízení o opravném prostředku zastavil pro svou funkční nepříslušnost, stěžovateli nebyla umožněna obrana proti nesprávnému procesnímu postupu okresního soudu, čímž došlo k porušení práva na přístup k soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná v části směřující proti usnesení krajského soudu. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyjádření účastníků řízení a obchodní společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., která se exekučního řízení účastnila jako oprávněná. 9. Okresní soud ve vyjádření uvedl, že při závěru o opožděnosti námitek stěžovatele (povinného) vycházel z obsahu spisu. Podle doručenky soudního exekutora byl příkaz k úhradě nákladů exekuce doručen povinnému dne 21. 11. 2022. Ve svých námitkách povinný neuvedl, kdy se s námitkami seznámil, resp. to, že na obálce nebylo vyznačeno datum vhození písemnosti do schránky. Soud proto neměl důvod údaje uvedené na doručence zpochybňovat. Připomíná, že v souladu s § 88 odst. 3 exekučního řádu je soud o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce povinen rozhodnout v poměrně krátké lhůtě 15 dnů. 10. Okresní soud dále ve vztahu k napadenému rozhodnutí krajského soudu považuje za vhodné, aby se Ústavní soud explicitně vyjádřil k ústavně konformnímu výkladu § 88 odst. 4 exekučního řádu, tedy zda je proti rozhodnutí exekučního soudu o odmítnutí námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce v některých případech odvolání přípustné, aby tato otázka byla postavena najisto. Poukazuje na komentář k exekučnímu řádu, který odvolání v případě odmítnutí námitek pro opožděnost připouští. 11. Krajský soud ve svém vyjádření připomíná, že podle § 88 odst. 4 exekučního řádu "proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek". Uvádí, že podle § 45 exekučního řádu je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud. Řízení před soudem je dvojinstanční, přičemž zákonodárce v exekučním řádu svěřil funkční příslušnost k rozhodnutí o opravném prostředku proti příkazu k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu, tedy okresnímu soudu. Vzhledem k tomu, že exekuční řád neobsahuje procesní úpravu, jak postupovat v případě podání opožděných námitek, měl by soudní exekutor i exekuční soud postupovat analogicky podle úpravy v o. s. ř. o odvolání. Opožděné námitky by měl odmítnout soudní exekutor (stejně jako rozhoduje v prvním stupni o odmítnutí odvolání), ve druhém stupni by v souladu s exekučním řádem rozhodl exekuční soud, tj. okresní soud. Vzhledem k tomu, že exekuční řád výslovně upravuje, že proti rozhodnutí exekučního soudu není odvolání přípustné, není dána funkční příslušnost krajského soudu, a to ani v případě, že exekuční soud námitky odmítl. 12. Stěžovatel v replice vyjadřuje souhlas s tím, že na přípustnost odvolání proti příkazu k úhradě nákladů exekuce neexistuje jednoznačné právní stanovisko a je třeba tuto otázku postavit najisto. Dále poukazuje na to, že podával námitky bez právního zastoupení. Pokud by věděl, že v exekučním spise je uvedeno datum doručení 21. 11. 2022, byl by exekučnímu soudu předložil obálku bez uvedených povinných náležitostí s tím, že příkaz k úhradě nákladů exekuce mu byl doručen 30. 11. 2022. Tuto skutečnost však nevěděl a vědět nemohl, stejně tak nemohl vědět, že exekutor námitkám nevyhověl a věc předložil exekučnímu soudu se závěrem, že námitky jsou opožděné. Jinak by se bránil a tyto skutečnosti soudu ihned doložil. Pokud by platilo, že proti rozhodnutí exekučního soudu o odmítnutí námitek není přípustný opravný prostředek, pak by také mělo platit, že exekutor je povinen před tím, než předloží spis exekučnímu soudu, seznámit povinného se svým stanoviskem o opožděnosti podaných námitek. Jinak je povinnému upřena možnost obrany proti takovému tvrzení, a tedy i právo na spravedlivý proces. Stěžovatel si uvědomuje, že již samotné námitky jsou opravným prostředkem proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Zároveň připomíná situace, kdy se nerozhoduje o podaných námitkách, ale o tom, zda se jimi vůbec bude exekutor zabývat, přičemž