I.ÚS 990/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 990/26 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti M. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 61 To 166/2026-30 ze dne 26. 2. 2026 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 1 Nt 1007/2026-15 ze dne 30. 1. 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině, pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny a pokračujícího zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Stěžovatel měl, stručně řečeno, jako zkušební komisař Městského úřadu X spolu s dalšími obviněnými zajišťovat za úplatu získání řidičských oprávnění bez splnění zákonných podmínek. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 vzal stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) trestního řádu. Co se týče důvodnosti trestního stíhání, ta podle obvodního soudu vyplývá již z rozsáhlé operativně pátrací činnosti, zejména z prostorových odposlechů, sledování osob a míst a odposlechů telefonních hovorů mezi obviněnými. 3. Důvod vazby koluzní podle § 67 písm. b) trestního řádu je podle obvodního soudu naplněn tím, že prošetřovaná trestná činnost je velice závažná, rozsáhlá a účastnilo se jí velké množství osob, které doposud nebyly vyslechnuty. Existuje reálná obava, že stěžovatel bude působit na ostatní spoluobviněné a dosud nevyslechnuté svědky. Tato obava vyplývá zejména z úzkých vazeb mezi zkušebními komisaři, vedoucím odboru správního, vedoucím oddělení autoškolství a dalšími pracovníky úřadu. 4. Důvod vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního řádu je podle obvodního soudu naplněn tím, že stěžovatel je osobou znalou poměrů autoškolství, toto prostředí je velice závadové a poptávka po nelegálních službách poskytovaných stěžovatelem je obrovská, přičemž stěžovatel si zvykl na příjem z této nelegální činnosti. Existuje tedy důvodné podezření, že stěžovatel bude pokračovat v této nebo obdobné trestné činnosti, aby si zachoval svůj životní standard. 5. Městský soud v Praze stížnost proti usnesení obvodního soudu zamítl a ztotožnil se s jeho odůvodněním. Znovu zdůraznil především rozsáhlost celé trestné činnosti, přičemž poukázal např. na to, že orgány cizích států kontaktovaly své české protějšky s dotazy a podněty, jelikož se na jejich území množily případy často negramotných řidičů prokazujících se řidičským oprávněním vydaným Městským úřadem X. Městský soud také doplnil, že případné opakování trestné činnosti může mít závažné praktické dopady, jelikož řidiči bez řádné výuky mohou představovat ohrožení bezpečnosti silničního provozu. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že trestní soudy svá rozhodnutí neodůvodnily, a proto porušily jeho základní práva podle čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny. Obvodní soud podle stěžovatele dovodil důvodnou obavu z ovlivňování svědků pouze tím, že trestná činnost je velice závažná, rozsáhlá a bylo jí účastno velké množství osob, z nichž nikdo ještě nebyl vyslechnut. Vazební důvody však podle stěžovatele "není možné tvořit pouze obecným povídáním o tom, z čeho je stěžovatel obviněn a jak je tato trestná činnost rozsáhlá a závažná." Stěžovatel má za to, že soudy jsou povinny uvést "konkrétní skutečnosti vyplývající z okolností a poměrů, které jsou vlastní osobě, o které se ve vazebním zasedání rozhoduje", což se v napadených rozhodnutích nestalo. 7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že důvody vazby nemohou být trestními soudy uvedeny zcela obecně, resp. jejich existence nesmí být automatickým důsledkem zahájení trestního stíhání. Např. u vazby předstižné platí, že je-li obviněný stíhán pro určitou trestnou činnost, nelze z toho automaticky dovozovat důvodnou obavu, že bude tuto trestnou činnost na svobodě opakovat i po zahájení trestního stíhání (nález sp. zn. I. ÚS 2438/25, bod 39). Také koluzní vazba nemůže být odůvodněna např. jen rozsáhlostí dokazování, ale musí být přítomny konkrétní skutečnosti nasvědčující obavě, že obviněný může ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 371/2000). 9. Stěžovateli však naopak nelze přisvědčit v tom, že by napadená rozhodnutí tato východiska nerespektovala, že by nebyla odůvodněna, či že by postrádala uvedení konkrétních okolností, které svědčí pro naplnění vazebních důvodů. 10. Zkoumání důvodů vazby se vždy pohybuje v rovině určité pravděpodobnosti, resp. důvodné obavy z potenciálního jednání obviněného (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2665/13, bod 9). Platí to i v případě vazby koluzní, jejímž účelem je mj. předcházet riziku zmaření objasnění trestné činnosti. Na trestní soudy tedy nelze klást nerealistický požadavek, aby v každém jednotlivém případě prokázaly, že konkrétní obviněný má nepochybně úmysl ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky. Postačí i určitá míra pravděpodobnosti, resp. důvodné obavy, které mohou plynout i z celkových okolností případu a charakteru trestné činnosti, nikoli pouze z explicitního jednání obviněného. 11. Přestože tedy u stěžovatele, na rozdíl od dalších dvou obviněných, doposud nebyly zaznamenány pokusy či tendence směřující k ovlivňování svědků, trestní soudy uvedly vícero okolností, které v případě stěžovatele důvodnou obavu podle § 67 písm. b) trestního řádu legitimně zavdávají. Trestní soudy zejména zdůraznily úzké vazby stěžovatele na ostatní zaměstnance úřadu, tedy jeho kolegy, kteří doposud nebyli vyslechnuti, a kteří dokonce podle státního zastupitelství museli o trestné činnosti vědět (srov. návrh státního zástupce na vzetí do vazby, rekapitulovaný v bodech 4 a 5 napadeného usnesení obvodního soudu). Soudy také zdůraznily rozsáhlost a organizovanost trestné činnosti. 12. Co se týče vazby předstižné, její úprava vychází z předpokladu, že trestní řízení slouží mimo jiné i k předcházení páchání další trestné činnosti (nález sp. zn. I. ÚS 1887/25, bod 10). Ani tento vazební důvod proto nelze vykládat přehnaně formalisticky, resp. na trestní soudy nelze klást v tomto směru nerealistické nároky. Úmysl obviněného v trestné činnosti pokračovat totiž z logiky věci nelze prokázat zcela nepochybně - rozhodující je, zda existuje důvodná obava z takového jednání. K jejímu posouzení jsou trestní soudy oprávněny využít i nepřímé důkazy, a to v rovině pouhé pravděpodobnosti, jak již bylo uvedeno. Trestní soudy musí zhodnotit celkové sklony pachatele, které lze dovozovat i z povahy samotné trestné činnosti (nález sp. zn. I. ÚS 2438/25, bod 37). 13. Ústavní povinností trestních soudů je tedy přihlédnout ke všem rozhodným aspektům posuzované věci (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 612/06; III. ÚS 2698/22, bod 22; I. ÚS 441/25, bod 21; I. ÚS 1887/25, bod 10). Napadená rozhodnutí této povinnosti dostojí: uvádějí, že poptávka po trestné činnosti, které se stěžovatel dopouštěl, je obrovská, že si zvykl na příjem z nelegální činnosti a že díky svým oprávněním může snadno pokračovat v trestné činnosti i prostřednictvím jiných subjektů. Trestní soudy tak své závěry opřely o konkrétní okolnosti na straně stěžovatele, nikoli výhradně o obecnou povahu stíhané trestné činnosti. 14. Lze rovněž zdůraznit, že v této fázi vazebního stíhání se ani neuplatní tzv. doktrína zesílených důvodů, tedy požadavek na zvláště pečlivé odůvodnění prodlužování vazby v případech, kdy vazební soudy opakovaně rozhodují o vazbě trvající již delší dobu (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 1563/25). Tato doktrína cílí na situace, kdy se důvody vazby, které původně postačovaly pro vzetí do vazby, stávají v průběhu času neudržitelnými - typicky proto, že je soudy nadále pouze mechanicky opakují (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1563/25, body 31 a 32). O takový případ zde zjevně nejde - napadená rozhodnutí jsou prvními vazebními rozhodnutími ve věci stěžovatele. 15. Nad rámec toho lze rovněž poznamenat, že stěžovatel trestním soudům ani Ústavnímu soudu nepředložil v zásadě žádné konkrétní argumenty, jimiž by se pokusil rozptýlit důvodné obavy z opakování trestné činnosti či ovlivňování dosud nevyslechnutých osob - omezil se pouze na obecné výtky k formě odůvodnění trestních soudů. Ačkoli soudy samozřejmě musí důvody vazby samy jasně odůvodnit a není na stěžovateli, aby prokazoval, že důvody vazby naplněny nejsou, napadená rozhodnutí jsou ústavně konformní i z toho důvodu, že se nejedná o případ, kdy by se soudy nedostatečně vypořádaly s konkrétními argumenty stěžovatele, kterými důvody vazby