II.ÚS 1656/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1656/17 ze dne 17. 10. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky MERCATO PREZZO s.r.o., se sídlem Havlíčkovo nábřeží 2728/38, Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2017, č. j. 10 Afs 233/2016-39, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2016, č. j. 22 Af 128/2014-39, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 5. 2017, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 2 odst. 2, v článku 11 odst. 5, v článku 36 odst. 1 a 2, v článku 37 odst. 3 a v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v článku 1 odst. 1 a 2, v článku 2 odst. 3, v článku 4, v článku 90 a v článku 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouva"). 2. V projednávané věci bylo mezi stěžovatelkou a orgány celní správy sporné, zda tabákový výrobek SUPER SORT, který stěžovatelka hodlala dovézt do České republiky, je či není doutníkem, tedy zda došlo ke splnění podmínky dle § 101 odst. 3 písm. b) bodu 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o spotřebních daních"), podle kterého se pro účely tohoto zákona rozumí doutníky a cigarillos tabákové smotky, které se kouří v nezměněném stavu a s ohledem na jejich vlastnosti a očekávaní běžného spotřebitele jsou v nezměněném stavu určeny výhradně ke kouření a obsahují trhanou tabákovou náplň, s krycím listem v obvyklé barvě doutníku z rekonstituovaného tabáku, jenž kryje celý výrobek, případně i filtr, avšak nikoli náustek v případě doutníků s náustkem, činí-li jejich jednotková hmotnost bez filtru nebo náustku nejméně 2,3 g a nejvýše 10 g a je-li obvod nejméně jedné třetiny délky alespoň 34 mm. Stěžovatelka upozorňuje, že pokud minimálně určitá část částic obsažených v předmětných tabákových výrobcích splňuje podmínku, kterou si stanovily samy orgány celní správy, a následně jak správce daně a Generální ředitelství cel, tak i správní soudy dospějí k závěru, že o "trhanou tabákovou náplň" (a tedy ani o doutníky) nejde, pak se zjevně jedná o svévolnou aplikaci normy, jíž schází smysluplné odůvodnění. Dále správní soudy provedly dle stěžovatelky nepřípustné sebeomezení při soudním přezkumu neurčitého právního pojmu, když zaměnily neúplný přezkum správního uvážení správního orgánu a plný přezkum neurčitého právního pojmu, a zároveň se tak odchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Při výkladu neurčitého právního pojmu správní soudy pouze nekriticky aprobovaly nezávaznou odpověď Generálního ředitelství cel, čímž vyprázdnily zásadu, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona. Stěžovatelka je nadále přesvědčena o tom, že pojem "trhaná tabáková náplň" měl být jakožto neurčitý právní pojem plně meritorně přezkoumatelný. Tímto jednáním se správní soudy dopustily i porušení principu jednotného výkladu práva Evropské unie, kdy je směrnice Rady č. 2011/64/EU o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků (dále jen "Směrnice") platná a závazná na celém území Evropské unie ve stejném rozsahu. Nejvyšší správní soud rovněž porušil článek 267 Smlouvy, když odmítl položit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku, a tím porušil právo stěžovatelky na zákonného soudce. 3. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Celní úřad pro Moravskoslezský kraj rozhodnutím ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 1759-19/2014-570000-11 nevyhověl návrhu stěžovatelky na vydání povolení jednorázově přijmout vybrané výrobky. Celní úřad dále rozhodnutím ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 25508-10/2014-570000-11 nevyhověl návrhu stěžovatelky na vydání povolení k provozování daňového skladu. Stěžovatelka proti oběma rozhodnutím podala odvolání ke Generálnímu ředitelství cel. Generální ředitelství cel rozhodnutím ze dne 31. 10. 2014, č. j. 43274-2/2014-900000-302 odvolání proti rozhodnutí 1759-19/2014-570000-11 zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Dále rozhodnutím ze stejného dne, č. j. 43114-2/2014-900000-302 zamítlo také odvolání proti rozhodnutí 25508-10/2014-570000-11 a napadené rozhodnutí potvrdilo. Stěžovatelka napadla rozhodnutí Generálního ředitelství cel žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, č. j. 22 Af 128/2014-39 obě věci spojil ke společnému projednání a rozhodnutí (výrok I.) a žaloby zamítl (výrok III.). Stěžovatelka proti tomuto rozsudku podala kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu dne 8. 3. 2017, č. j. 10 Afs 233/2016-39 zamítnuta. 4. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jejích ústavně zaručených práv namítaným postupem Krajského soudu v Ostravě ani Nejvyššího správního soudu nedošlo. 5. Ústavní soud v dané právní věci zejména předesílá, že napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud totiž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Naproti tomu právě Nejvyšší správní soud je tím orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Při výkonu této pravomoci Nejvyšším správním soudem je přirozeně i tento orgán veřejné moci povinen interpretovat a aplikovat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. II. ÚS 369/01 ze dne 18. 12. 2002 (N 156/28 SbNU 401)]. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by aplikace podústavního práva v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo lze kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález sp. zn. IV. ÚS 239/03 ze dne 6. 11. 2003 (N 129/31 SbNU 159) a další]. K takovému zjištění však ve věci stěžovatelky Ústavní soud nedospěl. 6. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, že nebyla porušena zásada dvouinstančnosti, protože odvolací správní orgán je přímo ze zákona zmocněn k odstraňování vad v řízení, které proběhlo před správním orgánem prvního stupně. V této souvislosti se Krajský soud v Ostravě vyjadřoval k postavení Celně technické laboratoře (dále jen "CLT"), která je sice organizační složkou celní správy, ale jedná se o odborné a specializované pracoviště, tudíž její posudky nemají sníženou důkazní hodnotu. V souvislosti s posudky CLT Krajský soud v Ostravě uzavírá, že posudek CLT zpracovaný v této věci byl řádným důkazním prostředkem, a pokud byl v řízení k důkazu proveden, pak se - bez ohledu na zařazení CLT do organizační struktury celní správy - nejedná o porušení zásady dvouinstančnosti. Ani další námitky stěžovatelky týkající se pojmu "trhaná tabáková směs" či polemika o případném vypadávání nebo nevypadávání tabákové náplně z doutníku, nebyly Krajským soudem v Ostravě, který v bodě J) odůvodnění napadeného rozsudku provedl podrobný výklad uvedeného pojmu, považovány za důvodné. Krajský soud v Ostravě dovodil, že výklad neurčitého právního pojmu "trhaná tabáková náplň" provedlo Generální ředitelství cel plně v souladu s účelem a smyslem zákonné úpravy, když při popisu výroby doutníků zřetelně odlišil náplň doutníků od tabákového odpadu, jak je zákonem definován, přičemž jeho úvahy jsou jasné, přezkoumatelné a nevykazují žádné známky svévole, navíc za situace, kdy totožnou úvahu celní správa zve