II.ÚS 1916/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1916/17 ze dne 15. 8. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bořka Riesse, zastoupeného JUDr. Ivem Kuběnou, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 183/50, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, č. j. 32 Cdo 2963/2016-247, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 Co 352/2015-185, proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 8. 2014, č. j. 18 C 79/ 2010-147, a proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 3. 12. 2008, č. j. 03097-10/2008-ERU a předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 26. 2. 2009, č. j. 03097-15/2008-ERU, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, Okresního soudu v Děčíně a Energetického regulačního úřadu, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 6. 2017, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 3 odst. 1, v článku 26 odst. 1 a v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v článku 6 a v článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že žalovaná ČEZ Distribuce, a. s. (dále také jen "žalovaná") zamítla jeho žádost o připojení fotovoltaické elektrárny o výkonu 500 kW k distribuční soustavě na základě zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nedostatku kapacity elektrizační sítě a pro ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy, a to přesto, že v téměř totožném případě naopak připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě povolila (viz například rozhodnutí ERU sp. zn. REG-3245/2007-ERU ze dne 18. 6. 2008, kdy bylo povoleno připojení fotovoltaické elektrárny společnosti FitCraft Production, a. s., s výkonem 1,1 MW). Stěžovatel je přesvědčen, že připojení fotovoltaické elektrárny kteréhokoliv žadatele k distribuční síti je vázáno na splnění přesně vymezených zákonných podmínek. Pokud stěžovatel tyto podmínky splnil, je jeho právem a zároveň povinností subjektu, který rozhoduje o udělení oprávnění k připojení fotovoltaické elektrárny do distribuční sítě, aby bylo o žádosti rozhodnuto kladně, případně, pokud by měla být žádost zamítnuta, aby bylo stejně rozhodováno i v ostatních obdobných případech. Proto se stěžovatel domnívá, že pokud objektivně existovala kapacita pro připojení výrobny elektřiny až dvakrát výkonnější, jedná se o zásah do jeho ústavně zaručeného základního práva na rovné zacházení, respektive do práva nebýt diskriminován, a v konečném důsledku i do práva na svobodné podnikání. Stěžovatel napadená rozhodnutí Energetického regulačního úřadu i soudů považuje za protiústavní, neboť jimi byl zcela pominut ústavněprávní aspekt celé věci, když po stěžovateli je žádáno, aby reflektoval změnu právní úpravy v době, kdy již řízení probíhalo, a nebylo možno původní žádosti stěžovatele o vydání kladného stanoviska k připojení fotovolataické elektrárny k distribuční soustavě vyhovět. Stěžovatel považuje takový postup za nepředvídatelný, formalistický a účelový. Pochybení soudů spatřuje stěžovatel také v tom, že nepřipustily jím navrhované důkazy a neakceptovaly jeho argumentaci, čímž zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. 3. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 18 C 79/2010, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Energetický regulační úřad rozhodnutím ze dne 3. 12. 2008, č. j. 03097-10/2008-ERU zamítl návrh stěžovatele na uložení povinnosti žalované vydat kladné stanovisko k žádosti stěžovatele o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě. Stejně bylo rozhodnuto i o stěžovatelově rozkladu rozhodnutím předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 26. 2. 2009, č. j. 03097-15/2008-ERU. Stěžovatel na základě těchto zamítavých rozhodnutí podal žalobu k Okresnímu soudu v Děčíně, který ji rozsudkem ze dne 7. 8. 2014, č. j. 18 C 79/2010-147, zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně napadl stěžovatel odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 Co 352/2015-185, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Následně Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 5. 2017, č. j. 32 Cdo 2963/2016-247 dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl. 4. Po přezkoumání vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jeho ústavně zaručených práv namítaným postupem Energetického regulačního úřadu, Okresního soudu v Děčíně, Krajského soudu v Ústí nad Labem ani Nejvyššího soudu nedošlo. 5. Především je nutné konstatovat, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice se způsobem interpretace a následné aplikace podústavního práva obecnými soudy. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé opakovaně připustil, že jeho pravomoc zasáhnout do rozhodování obecných soudů je dána, jestliže jejich interpretace právních předpisů byla natolik extrémní, že vybočila z mezí hlavy páté Listiny a zasáhla tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Jinak řečeno, pokud stěžovatel namítá, že obecné soudy aplikovaly nesprávným způsobem podústavní právo, může se jím Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zabývat pouze tehdy, pokud takové porušení znamená současně i porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. To v dané věci připadá v úvahu pouze za situace, že by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení ze strany obecných soudů byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. v důsledku nerespektování jednoznačné kogentní normy, přepjatého formalizmu, nebo když příslušné závěry obecný soud nezdůvodní vůbec nebo tak učiní zcela nedostatečně, případně uplatní-li důvody, jež evidentně žádnou relevanci nemají [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17), nález sp. zn. II. ÚS 444/01 ze dne 30. 10. 2001 (N 163/24 SbNU 197)]. Pochybení daného rázu však Ústavním soudem zjištěno nebylo. 6. Z napadeného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 3. 12. 2008 vyplývá, že důvodem odmítnutí stěžovatelovy žádosti o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě byl nedostatek kapacity zařízení pro distribuci a ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy v přímém vztahu k zařízení stěžovatele. Energetický regulační úřad rozhodl uvedeným způsobem na základě tvrzení žalované, že ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy spočívá v překročení zkratové odolnosti rozvodny 110 kV Lískovec, kdy i připojení fotovoltaické elektrárny přispívá, byť v omezené míře, ke zvýšení zkratového proudu, přičemž zkratová odolnost rozvodny Lískovec je již v současnosti překročena, a dále, že je zde nedostatečná přenosová kapacita vedení VVN mezi R 110 kV Třebovice a R 110 kV Lískovec. Jednalo se tedy o naplnění obou podmínek ustanovení § 25 odst. 11 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen "energetický zákon"), účinného v rozhodné době, podle kterého je provozovatel distribuční soustavy povinen připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo při ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy. Energetický regulační úřad ve svém rozhodnutí také uvedl, že se nejedná o definitivní zamítnutí žádosti stěžovatele, neboť právě probíhá rekonstrukce vedení v dané oblasti, a po jejím posílení by již nic nemělo bránit připojení předmětného elektrického zdroje. 7. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud nemohl přisvědčit námitce stěžovatele, že rozhodnutí Energetického regulačního úřadu je založeno na libovůli a nerespektování povinnosti uložené mu us