II.ÚS 2576/20 – Ústavní soud

II.ÚS 2576/20 ze dne 14. 4. 2021 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. T. L., t. č. ve výkonu zabezpečovací detence ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava, Krnovská 68, Opava, právně zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to postupu Okresního soudu v Opavě ve věci sp. zn. 19 Dt 4/2016, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu byl dne 7. 9. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soud"), v němž stěžovatel žádá, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem Okresního soudu v Opavě, spočívajícím v překročení lhůty stanovené k periodickému přezkumu důvodnosti trvání zabezpečovací detence a při neexistenci právního titulu, odůvodňujícího pokračování v omezení osobní svobody stěžovatele držením v zabezpečovací detenci, došlo k porušení práva stěžovatele na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a dále práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Opavě v pokračování omezování osobní svobody stěžovatele a přikázal mu, aby stěžovatele propustil na svobodu. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2009 sp. zn. 2 T 270/2008 byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a dále mu bylo ve smyslu § 82 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona uloženo ochranné léčení sexuologické s protialkoholní komponentou, a to ve formě ústavní. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 3. 2009, když odvolání stěžovatele bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem zamítnuto. Po zápočtu vazby vykonával stěžovatel trest odnětí svobody a další trest odnětí svobody uložený v trestní věci Okresním soudem v Lounech sp. zn. 15 T 99/2006, původně podmíněně odložený (pro trestné činy loupeže a výtržnictví), který mu byl nařízen, a to až do 5. 6. 2014. Poté vykonával ochranné léčení v ústavní formě v Psychiatrické nemocnici v Horních Beřkovicích. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 2. 2016 sp. zn. 1 Nt 1744/2015 bylo rozhodnuto o návrhu zdravotnického zařízení na změnu ochranného léčení na zabezpečovací detenci tak, že se podle § 351a odst. 1 tr. řádu a § 99 odst. 5 tr. zákoníku stěžovateli mění ochranné léčení sexuologické s protialkoholní komponentou na zabezpečovací detenci. Od 26. 9. 2016 vykonává stěžovatel zabezpečovací detenci ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava. Okresním soudem v Opavě bylo opakovaně rozhodnuto o tom, že zabezpečovací detence nadále trvá, naposledy dne 5. 6. 2019. Toto rozhodnutí bylo posléze zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2877/19, stejně jako rozhodnutí stížnostního soudu, tj. Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2019. Posledním pravomocným rozhodnutím, které je titulem k omezení osobní svobody stěžovatele, je rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 6. 2018 č. j. 19 Dt 4/2016-169, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2018, kdy Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 4 To 166/2018-201 zamítl stěžovatelovu stížnost. 3. Podle názoru stěžovatele z výše uvedeného vyplývá, že roční lhůta k vydání rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence uplynula 5. 6. 2020. Žádostí ze dne 14. 8. 2020, došlou soudu následujícího dne, požádal stěžovatel o okamžité propuštění. Svoji žádost odůvodnil tím, že podle § 357 odst. 1 tr. řádu okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence, na podkladě vyžádaných zpráv sleduje výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou za dvanáct měsíců, a jde-li o mladistvého, nejméně jednou za šest měsíců od započetí výkonu zabezpečovací detence nebo od předchozího rozhodnutí o jejím trvání, přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování trvají. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že roční lhůta k vydání rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence uplynula dne 5. 6. 2020. S ohledem na to, že jak usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 6. 2019, tak stížnostního soudu ze dne 18. 7. 2019, byla zrušena, je posledním rozhodnutím, které je právním titulem pro výkon zabezpečovací detence, usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. 19 Dt 4/2016-169 ze dne 6. 8. 2018. Dle stěžovatele vyplývá i z citovaného nálezu Ústavního soudu, že pro určení počátku běhu lhůty pro provedení každého následujícího přezkumu je rozhodný okamžik vydání posledního přezkumného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 100 odst. 5 tr. zákoníku. 5. K obsahu ústavní stížnosti se krátce vyjádřil Okresní soud v Opavě, který odkázal na veřejné zasedání, které ve věci proběhlo dne 23. 9. 2020 a na odůvodnění usnesení téhož soudu. Podle soudu projednávání věci probíhalo, mimo jiné, i v době vyhlášeného nouzového stavu z důvodu šíření epidemie nemoci COVID 19. Tato doba byla provázena administrativními těžkostmi a ovlivněním práce znalců jak při výkonu jejich znalecké činnosti, tak i jiných pracovních povinností. Spis se aktuálně nachází u znalců MUDr. Kiliána a MUDr. Talové, když vypracování tohoto znaleckého posudku soud zadal vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v nálezu IV. ÚS 2877/19. Znalecký posudek měl být soudu předložen v polovině října 2020, pro nemoc znalkyně nemohl být dosud zkompletován. S ohledem na obsah vyjádření, které do věci nepřineslo žádné nové právní argumenty, nepovažoval Ústavní soud za nutné je zasílat stěžovateli k replice. 6. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě. 7. Ústavní soud připomíná, že při přezkumu rozhodnutí soudů v trestních věcech není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy. 8. V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 9. 2020 č. j. č. j. 19 Dt 4/2016-161 bylo rozhodnuto, že žádost stěžovatele o změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení se podle § 357 odstavec 2 tr. řádu, § 100 odstavec 6 tr. zákoníku zamítá a podle § 100 odstavec 5 tr. zákoníku zabezpečovací detence nadále trvá. Soud v odůvodnění usnesení uvedl, že Ústavní soud nálezem soudu uložil opětovně zvážit dosud provedené důkazy a veškeré mezery či pochybnosti vyvrátit prostřednictvím dalšího dokazování. Soud po vyhodnocení závěrů znaleckého posudku dospěl k závěru, že naplnit požadavky vyslovené v nálezu Ústavního soudu není možno bez vypracování nového znaleckého posudku na posouzení duševního stavu stěžovatele. Tento znalecký posudek byl zadán dne 31. 3. 2020 a jako znalci byli přibráni MUDr. Tomáš Kilián a MUDr. Barbora Talová. S ohledem na nouzový stav, který byl na území České republiky 13. 3. 2020 vyhlášen, a další organizační i faktická omezení z toho plynoucí i zatížení znalců, nebyl znalecký posudek soudu dosud předložen, přestože stěžovatel se již v září podrobil příslušným vyšetřením. Dle sdělení znalců bude posudek k dispozici až v první polovině října 2020. Ve věci proběhlo rozsáhlé dokazování, a to výpověďmi svědků i listinnými důkazy. Po opětovném posouzení všech zjištěných okolností dospěl soud k závěru, že je na místě rozhodnout o dalším trvání zabezpečovací detence stěžovatele, neboť to vyžaduje účinná ochrana společnosti. 9. Svůj závěr odůvodnil tím, že diagnóza sexuální deviace není jedinou, pro kterou měl být stěžovatel v ochranném léčení sledován a léčen, zbývající diagnózy a to smíšená porucha osobnosti, nezdrženlivá, instabilní, iritabilní a manipulativní, a závislost na alkoholu, nikdy zpochybněny nebyly. Přes různá prohlášení stěžovatele pak nadále zůstávají nezměněny také rozsudky, kterými byl uznán vinným dvěma zločiny, jeho společenská nebezpečnost, která byla důvodem pro ulož