II.ÚS 279/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 279/18 ze dne 15. 5. 2018 N 92/89 SbNU 371 Uznání a výkon trestu v cizí zemi   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 15. května 2018 sp. zn. II. ÚS 279/18 ve věci ústavní stížnosti Z. A. Z., zastoupeného Mgr. Veronikou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem Merhautova 930/11, Brno, proti postupu Okresního soudu Brno-venkov a Městského soudu v Brně spočívajícímu v nezaslání rozsudků Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 1. 2015 č. j. 3 T 89/2014-396 a Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2017 č. j. 3 T 7/2017-96, kterými byl stěžovatel odsouzen, příslušnému soudu Slovenské republiky podle § 315 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. I. Postupem Okresního soudu Brno-venkov, který neshledal jako důvodnou žádost stěžovatele o zaslání rozhodnutí k výkonu trestu odnětí svobody do Slovenské republiky a tento svůj závěr přesvědčivě a v souladu se zákonnou úpravou neodůvodnil, bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. II. Okresnímu soudu Brno-venkov se zakazuje pokračovat v porušování práva stěžovatele podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod spočívajícím v nedostatečném posouzení žádosti stěžovatele o zaslání odsuzujícího rozsudku k uznání a výkonu do Slovenské republiky ve věci vedené Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 89/2014. III. Ve zbytku se návrh odmítá. Odůvodnění I. Předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že Okresní soud Brno-venkov (dále též jen "okresní soud") a Městský soud v Brně neoprávněně odmítly zaslat odsuzující rozsudky do Slovenské republiky za účelem jejich uznání a výkonu podle § 315 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, (dále též jen "ZMJS"), čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatel, občan Slovenské republiky, byl odsouzen rozsudkem okresního soudu ze dne 16. 1. 2015 č. j. 3 T 89/2014-396 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 42 měsíců a rozsudkem městského soudu ze dne 20. 3. 2017 č. j. 3 T 7/2017-96 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce čtyř měsíců. Stěžovatel je slovenský státní příslušník a opakovaně žádal soudy a Ministerstvo spravedlnosti o předání k výkonu trestu odnětí svobody do Slovenské republiky. Naposledy zaslal svoji žádost okresnímu soudu 12. 10. 2017, přičemž 3. 1. 2018 mu byl zaslán přípis okresního soudu, dle kterého okresní soud neshledal naplnění podmínek uvedených v § 315 odst. 1 ZMJS, přičemž ohledně důvodů ho odkázal na své podání adresované Ministerstvu spravedlnosti ze dne 22. 8. 2017. V tomto podání okresní soud argumentoval, že v případě stěžovatele není naplněna zákonná podmínka, že stěžovatel by měl mít obvyklé bydliště ve Slovenské republice, jelikož stěžovatel žil řadu let v České republice, na území České republiky pracoval a je ženatý s občankou České republiky (byť bylo zahájeno řízení o rozvodu). Dále tento postup není dle okresního soudu vhodný, jelikož stěžovatel má na území České republiky dvě vyživovací povinnosti vůči svým dětem a jsou proti němu v České republice vedena další občanskoprávní a exekuční řízení. V přípise z 3. 1. 2018 k tomuto odůvodnění okresní soud připojil argument ohledně délky výkonu druhého trestu - trest uložený městským soudem je podle okresního soudu příliš krátký na to, aby mohl být uznán, tudíž by předání stěžovatele k výkonu do Slovenské republiky vedlo ke zmaření realizace výkonu tohoto trestu. Městský soud pak žádosti stěžovatele nevyhověl přípisem z 23. 10. 2017 s odůvodněním, že stěžovateli byl uložen příliš krátký trest, který nenaplňuje podmínku minimálně šestiměsíčního trestu odnětí svobody, aby mohl městský soud sám předat rozsudek k uznání a výkonu; dle názoru městského soudu by tak mohl učinit pouze v případě kladného stanoviska okresního soudu, jelikož v takovém případě by byla fakticky zhojena délka minimálního trestu. II. Argumentace stěžovatelů a ostatních účastníků řízení 3. Stěžovatel namítá, že okresní soud vadně interpretoval ustanovení § 315 odst. 1 ZMJS a že nezjistil veškeré rozhodující okolnosti pro postup podle tohoto ustanovení. Argumentace stěžovatele je dvojí. Zejména tvrdí, že v jeho případě okresní soud nemusel postupovat podle § 315 odst. 1 písm. a) ZMJS, který stanoví, že podmínkou pro vyhovění je, aby měl odsouzený obvyklé bydliště na území Slovenské republiky, ale mohl postupovat podle § 315 odst. 1 písm. b) či c) ZMJS, dle kterých mohl být rozsudek předán k uznání a výkonu i bez naplnění této podmínky. Stěžovatel totiž očekává, že bude vyhoštěn do Slovenské republiky, popř. se domnívá, že by Slovenská republika souhlasila s jeho předáním, i kdyby neměl být vyhoštěn. Dále stěžovatel namítá, že se okresní soud dostatečně nezabýval jeho vztahem k Slovenské republice a vhodností a účelností výkonu trestu odnětí svobody ve Slovenské republice. Stejnou argumentaci stěžovatel používá i vůči postupu a rozhodnutí městského soudu. 4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti dále uvádí, že má ke Slovenské republice silný citový vztah. Na území Slovenské republiky se narodil a také tam chodil do školy. Dosud se na území Slovenské republiky nachází jeho rodina a pravidelně se tam zdržují i jeho děti. Po výkonu trestu odnětí svobody se stěžovatel jednoznačně chystá vrátit na území Slovenské republiky a tam i dožít. 5. Okresní soud se k výzvě Ústavního soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil s vysvětlením, že se spisový materiál nenachází na okresním soudě. Městský soud rozvedl své závěry, které stěžovateli sdělil přípisem; podle městského soudu mohl zaslat rozhodnutí k uznání a výkonu jen tehdy, pokud by rozhodnutí k uznání a výkonu zaslal i okresní soud. V tomto smyslu Ministerstvo spravedlnosti také informovalo městský soud přípisem z 6. 10. 2017. III. Hodnocení Ústavního soudu 6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná. 7. Ustanovení § 315 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, zní následovně: "Je-li to vhodné a účelné z hlediska zajištění úspěšného začlenění osoby, vůči níž rozhodnutí směřuje, do společnosti, nebo z hlediska zajištění její úspěšné léčby, může soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, na žádost této osoby nebo i bez takové žádosti toto rozhodnutí zaslat příslušnému orgánu jiného členského státu za účelem uznání a výkonu, pokud se tato osoba nachází na území tohoto členského státu nebo na území České republiky, a a) je státním občanem tohoto členského státu a má na jeho území obvyklé bydliště, b) je státním občanem tohoto členského státu, nemá na jeho území obvyklé bydliště, ale po výkonu trestu nebo ochranného opatření do něj bude vyhoštěna na základě pravomocného rozhodnutí vydaného v soudním nebo správním řízení, nebo c) v jiných případech než uvedených v písmenech a) a b), pokud s tím tento členský stát souhlasí." 8. Podmínky pro zaslání rozhodnutí k uznání a výkonu podle § 315 odst. 1 ZMJS jsou tedy trojí. Tou první je skutečnost, že takový postup pomůže úspěšnému začlenění (reintegraci) osoby, vůči níž rozhodnutí směřuje (popř. její léčbě). Druhou je, že se osoba nachází na území České republiky či státu, kde by měl být trest vykonán. Třetí je formulována alternativně: Buď má mít dotčená osoba na území státu, do kterého se zvažuje zaslání rozhodnutí k uznání a výkonu, obvyklé bydliště a je jeho státním občanem [písmeno a)], je státním občanem tohoto státu a bude do něj po výkonu trestu vyhoštěna [písmeno b)], nebo v jiných případech, pokud s tím daný stát souhlasí [písmeno c)]. 9. Ze sdělení a přípisu okresního soudu vyplývá, že se okresní soud řádně nezabýval dvěma ze tří podmínek stanovených ustanovením § 315 odst. 1 ZMJS. V prvé řadě okresní soud nezohlednil alternativní charakter podmínky vyjádřený v písmenech a), b) a c) daného ustanovení. Okresní soud v přípise stěžovateli i ministerstvu zmiňuje, že stěžovatel nesplňuje podmínku uvedenou v § 315 odst. 1 písm. a) ZMJS, tedy, že neměl obvyklé bydliště na území Slovenské republiky. Okresní soud však v přípise stěžovateli či ministerstvu nesdělil, proč nebylo možné postupovat podle § 315 odst. 1 písm. b) či c) ZMJS, tedy proč by nemohlo dojít k zaslání rozhodnutí k uznání a výkonu, pokud by s tím Slovenská republiky souhlasila, popř. zda nebude stěžovatel vyhoštěn po výkonu trestu do Slovenské republiky. Vzhledem k alternativnímu charakteru podmínek stanovených v § 315 odst. 1 písm. a), b) a c) ZMJS si okresní soud nemohl vystačit s konstatováním nenaplnění podmínek stanovených v § 315 odst. 1 písm. a) ZMJS. Naopak, pokud okresní soud dospěl k závěru, že nebyla naplněna podmínka stanovená v § 315 odst. 1 písm. a) [popř. b)] zákona o mez