II.ÚS 29/04 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 29/04 ze dne 15. 7. 2009 N 159/54 SbNU 49 K výkladu § 56a odst. 2 daňového řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 15. července 2009 sp. zn. II. ÚS 29/04 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. H. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2003 sp. zn. 5 A 160/2002 o zamítnutí stěžovatelovy správní žaloby, proti rozhodnutí Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel ze dne 18. 10. 2002 sp. zn. 32467/02 o zamítnutí stěžovatelových odvolání a proti rozhodnutím Celního ředitelství Brno ze dne 15. 7. 2002 č. j. 4393/02-0101-01/01 až 4393/02-0101-03/12 o zamítnutí stěžovatelovy žádosti o povolení obnovy pravomocně skončených celních řízení, a dále ve věci návrhu na zrušení § 56a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Výrok I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2003 sp. zn. 5 A 160/2002 se ruší. II. Návrh na zrušení rozhodnutí Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel ze dne 18. 10. 2002 sp. zn. 32467/02 a rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 15. 7. 2002 č. j. 4393/02-0101-01/01 až 4393/02-0101-03/12 se odmítá. III. Návrh na zrušení ustanovení § 56 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 16. 1. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 a 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím nichž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí státních orgánů. Své podání spojil stěžovatel s návrhem na zrušení ustanovení § 56a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "daňový řád"). 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. 3. V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo ke změně v osobě soudce zpravodaje tak, že v souladu s § 8 odst. 8 rozvrhu práce Ústavního soudu byla ústavní stížnost s účinností od 22. 6. 2004 přidělena soudkyni JUDr. Michaele Židlické. Dle § 8b téhož předpisu se ústavní stížnost projedná v senátě, v němž zasedá soudce zpravodaj, přičemž spisová značka věci zůstává nezměněna. Z tohoto důvodu ve věci rozhodoval čtvrtý senát Ústavního soudu. II. 4. Stěžovatel je toho názoru, že k zásahu do základního práva garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod došlo ze strany obecného soudu tím, že při projednávání správní žaloby vyšel tento soud z ustanovení § 56a odst. 2 daňového řádu a žalobu stěžovatele zamítl s odůvodněním, že obnovu řízení nelze povolit v těch případech, kdy původní rozhodnutí bylo přezkoumáno soudem. 5. Navrhovatel poukazuje na fakt, že původní řízení před celními orgány obou stupňů, jakož i soudní řízení před Krajským soudem v Brně proběhlo za situace, kdy stěžovatel neznal a nemohl znát skutkové okolnosti, jež později uplatnil v návrhu na obnovu řízení. Právní úprava správního soudnictví účinná v době rozhodování neumožňovala ve správní žalobě uplatnit nové skutečnosti ani důkazy a soud nebyl oprávněn vůbec zasahovat do skutkového stavu věci ani provádět jakékoli dokazování. 6. Pokud se Nejvyšší správní soud v řízení o povolení obnovy řízení dovolává ustanovení § 56a odst. 2 daňového řádu, vylučuje tím možnost přezkoumat evidentně nesprávná a nespravedlivá rozhodnutí správních orgánů poté, co se dodatečně objeví nové skutečnosti. Dle náhledu stěžovatele má výše citované ustanovení dvojí výklad, a to ten, jenž byl použit v napadeném rozsudku, a dále výklad, jenž by toto ustanovení na nově vzniklý skutkový stav neaplikoval. Pouze druhý výklad je navrhovatelem považován za ústavně konformní. 7. V konkrétním případě se navíc jedná o závažné skutečnosti rozsáhlé trestné činnosti s velkým celním únikem a s důvodným podezřením na korupční jednání pracovníků celní správy. Rozhodnutí státních orgánů obou stupňů i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu potvrzuje stávající právní stav a dává za pravdu formálnímu přístupu k věci a formálnímu využití všech procedurálních pravidel k tomu, aby se nikdo nemusel zabývat výše nastíněným případem, a nevyšlo tak najevo pochybení státních orgánů. 8. V dalším pak stěžovatel upozorňuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 727/02 a sp. zn. IV. ÚS 729/02 (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz), jež odkazují obdobně postižené řidiče právě na obnovu řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel považuje ustanovení § 56a odst. 2 daňového řádu za protiústavní, podává současně s ústavní stížností též návrh na jeho zrušení. III. 9. K předmětné ústavní stížnosti se vyjádřilo Celní ředitelství Brno v tom smyslu, že v napadených rozhodnutích nebyla obnova řízení meritorně odmítnuta s odkazem na § 56a odst. 2 daňového řádu a ani v odůvodnění těchto rozhodnutí se celní ředitelství namítaného ustanovení či rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 22/96-18 nedovolává. Dále pak celní ředitelství konstatuje, že v daném případě se nejedná o případ, na který by bylo možné zmiňované prolomení absolutní neplatnosti ustanovení § 56a odst. 2 daňového řádu uplatnit, neboť i kdyby čistě hypoteticky byly požadované obnovy odmítnuty s odkazem na citované ustanovení, tak v předmětné žádosti na obnovu řízení prokazatelně chybí prvek novosti, který je pro navrhovaný postup nezbytný. V daných případech bylo jako na novou skutečnost poukazováno na falešné doklady, které však již byly jako falešné vyhodnoceny v původním rozsudku Krajského soudu v Brně. Co se týká dalších tvrzení stěžovatele, dle nichž byl daňový únik způsoben trestným činem a příjemci zboží již byli za trestný čin odsouzeni, jedná se toliko o spekulativní tvrzení nemající oporu ve skutkových okolnostech daného případu. Tato tvrzení také nebyla v původních žádostech na obnovu řízení uplatněna. V návrhu na obnovu řízení také nebyly uvedeny žádné námitky, které by bylo možno považovat za zákonné důvody pro obnovu řízení uvedené v ustanovení § 54 daňového řádu, a proto byly požadované obnovy řízení celním ředitelstvím odmítnuty, a to aniž by bylo v souvislosti s rozhodnutím Krajského soudu v Brně uplatněno ustanovení § 56a odst. 2 daňového řádu. Závěrem celní ředitelství zdůraznilo, že předmětné obnovy řízení nebyly meritorně odmítnuty z důvodu zákonné překážky ve smyslu ustanovení § 56a odst. 2 daňového řádu. 10. Ministerstvo financí ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že v dotčených rozhodnutích celního ředitelství ani v rozhodnutí Ministerstva financí nebyla, na rozdíl od stěžovatelova tvrzení, požadovaná obnova řízení meritorně odmítnuta s odkazem na ustanovení § 56a odst. 2 daňového řádu. Dále pak Ministerstvo financí konstatuje, že dle jeho názoru se nejedná o případ, na který by bylo lze aplikovat prolomení absolutní neplatnosti ustanovení § 56a odst. 2 daňového řádu, neboť i kdyby čistě hypoteticky byly požadované obnovy odmítnuty s odkazem na citované ustanovení, což se nestalo, žádosti stěžovatele na obnovu řízení chyběl prokazatelně prvek novosti, který je pro navrhovaný postup nezbytný. V daných případech bylo jako na novum poukazováno na falešné doklady, které však byly již vyhodnoceny jako falešné v původním rozsudku Krajského soudu v Brně. Faktem v daném případě zůstává, že stěžovatel v původní žádosti o obnovu řízení neuvedl žádné námitky, které by bylo možno považovat za zákonné důvody pro obnovu řízení uvedené v ustanovení § 54 daňového řádu. Ministerstvo financí dodává, že z výsledků dosavadního řízení nevyplynula žádná prokazatelná fakta vypovídající o tom, že meritorní platební výměry byly dosaženy trestným činem, případně jiné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno požadovanou obnovu povolit. 11. Stěžovatel repliku k vyjádřením Celního ředitelství Brno a Ministerstva financí nepodal. IV. 12. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná a zčásti nepřípustná. 13. Účastníci řízení v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu souhlasí s upuštěním od ústního jednání. 14. Předně je třeba zmínit, že čtvrtý senát Ústavního soudu se v souvislosti s projednávaným případem rozhodl podpořit relativně novou judikaturu Nejvyššího správního soudu, reprezentovanou rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2007 č. j. 2 Afs 51/2006-58, která našla svůj odraz již i v judikatuře Ústavního soudu, srov. nález ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 77/05 (N 61/52 SbNU 601). 15. Jak plyne z narace ústavní stížnosti, tak i vyjádření účastníků řízení, je v předmětném případě úhelným kamenem aplikace ustanovení § 56a odst. 2 daňového