II.ÚS 3042/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3042/12 ze dne 27. 8. 2013 N 155/70 SbNU 431 Elektronicky podané dovolání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka - ze dne 27. srpna 2013 sp. zn. II. ÚS 3042/12 ve věci ústavní stížnosti Ivana Černého, zastoupeného JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem Stroupežnického 30, Praha 5 - Smíchov, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 3 a Nejvyššího soudu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 143/2007 spočívajícímu v nerozhodnutí o elektronicky podaném dovolání stěžovatele, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3 a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení. I. Nejvyšší soud svým postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 143/2007 spočívajícím v odmítnutí projednat elektronicky podané dovolání ze dne 15. února 2012 zasáhl do ústavního práva stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud tak rovněž nedostál své povinnosti vyplývající z čl. 90 Ústavy České republiky. II. Nejvyššímu soudu se ukládá, aby o dovolání stěžovatele ze dne 15. února 2012 směřujícím proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 432/2011-139 ze dne 30. listopadu 2011 jednal a rozhodl. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 9. srpna 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal vydání zákazu pokračovat v porušování jeho základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina") postupem Obvodního soudu pro Prahu 3 a Nejvyššího soudu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 143/2007, spočívajícím v nerozhodnutí o elektronicky podaném dovolání stěžovatele ze dne 15. února 2012. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 18 C 143/2007, který si Ústavní soud za účelem přezkumu návrhu vyžádal, vyplynulo, že řízení ve věci bylo zahájeno na podkladě žaloby stěžovatele proti společnosti GTS Czech, s. r. o., IČ: 28492170, po níž (jakožto svém bývalém zaměstnavateli) požadoval zaplacení částky 157 500 Kč s příslušenstvím z titulu tvrzeného nároku na výplatu roční provize za rok 2006. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem č. j. 18 C 143/2007-103 ze dne 14. prosince 2012 žalobu stěžovatele zamítl (výrok I) a zavázal stěžovatele k úhradě nákladů řízení žalované ve výši 43 056 Kč (výrok II). K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 23 Co 432/2011-139 ze dne 30. listopadu 2011 rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil (výrok I) a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 41 616 Kč (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu byl stěžovateli doručen dne 2. ledna 2012, pročež dne 15. února 2012 podal proti němu prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání, které Obvodnímu soudu pro Prahu 3 zaslal e-mailem opatřeným platným kvalifikovaným elektronickým podpisem. Obsahem e-mailu samotného byl průvodní dopis obsahující formulaci: "Dobrý den, v příloze posílám elektronické podání - dovolání ke sp. zn. 18 C 143/2007." Téhož dne, tj. 15. února 2012 stěžovatel obdržel potvrzení o doručení podání a dále potvrzení o předání podání ke zpracování z podatelny Obvodního soudu pro Prahu 3. Dne 4. května 2012 předložil Obvodní soud pro Prahu 3 věc k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu. Dne 28. května 2012 Nejvyšší soud vrátil spis zn. 18 C 143/2007 zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 3 s tím, aby "bylo objasněno (a poznamenáno do spisu), zda podání založené v písemné podobě na č. l. 145, 146, 148 až 153 (dovolání) a plná moc založená v písemné podobě na č. l. 147 byly podepsány zaručeným elektronickým podpisem a koho". Na č. l. 167 spisu se dále nachází úřední záznam ze dne 30. května 2012 zachycující zjištění, že všechny shora uvedené písemnosti byly zaslány e-mailem v jednom podání, které bylo podepsáno platným kvalifikovaným elektronickým podpisem, přílohy tohoto e-mailu, tj. předmětné písemnosti však podpisy neobsahují, resp. elektronický podpis k nim není připojen, což odpovídalo i vyhodnocení podpisů v elektronické podatelně. Dne 8. června 2012 byl spis opětovně zaslán Nejvyššímu soudu, který jej následně dne 25. června 2012 vrátil zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 3 bez věcného vyřízení. V připojeném písemném sdělení ze dne 20. června 2012 sp. zn. 21 Cdo 1795/2012 předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Ljubomír Drápal uvedl, že k podání založenému na č. l. 145, 146, 148 až 153, označenému jako dovolání, se nepřihlíží, neboť bylo učiněno elektronicky, aniž by bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, a ve lhůtě nebylo doplněno podáním shodného znění v písemné podobě nebo v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem [§ 42 odst. 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též "o. s. ř.")], a jiné podání, o němž přísluší rozhodovat dovolacímu soudu, nebylo ve věci učiněno (viz č. l. 170 spisu). Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud, jsa přesvědčen, že aplikací výše popsaného postupu, jejž vnímá jako přepjatě formalistický, obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. V rámci stížnostní argumentace stěžovatel poukázal na zavedenou praxi, jmenovitě jeho právní zástupkyně, která běžně, po dobu již 4 let, zasílá elektronická podání opatřená zaručeným elektronickým podpisem, kdy samotný text podání tvoří přílohu e-mailu ve formátu "pdf". Rovněž z postupu Obvodního soudu pro Prahu 3, který potvrdil přijetí, ověření jejího elektronického podání a předal je ke zpracování, posléze podání jako řádné postoupil Nejvyššímu soudu, právní zástupkyně stěžovatele oprávněně dovozovala, že její podání je bezvadné a není třeba jej jakkoli doplňovat. Teprve z přípisu Nejvyššího soudu vyplynulo, že by se k takovému podání nemělo přihlížet. V ústavní stížnosti dále stěžovatel připomněl smysl a účel zavedení elektronického podpisu, tj. docílení rovnocenného postavení s podpisem vlastnoručním, jakož i hlavní princip vyplývající z důvodové zprávy k zákonu č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, který spočívá v zamezení diskriminace v zacházení mezi datovými zprávami a dokumenty na papíře. K řečenému dodal, že pokud by jeho právní zástupkyně podala dovolání nikoli elektronicky, ale v písemné podobě a neopatřila jej svým podpisem, bylo by povinností soudu vyzvat ji k doplnění podání. Na závěr stížnostního návrhu pak stěžovatel připojil odkazy na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 169/06 ze dne 14. srpna 2008 (N 140/50 SbNU 245), sp. zn. IV. ÚS 319/05 ze dne 24. dubna 2006 (N 89/41 SbNU 141) a sp. zn. II. ÚS 218/06 ze dne 17. května 2007 (N 82/45 SbNU 231), jež se zabývají problematikou elektronického podpisu a plně prý přisvědčují jeho stanovisku. II. Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Obvodní soud pro Prahu 3 odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012, s nímž se ztotožnil. Ustanovení § 42 odst. 3 a 5 o. s. ř. je nutno dle jeho názoru vykládat tak, že zaručenému elektronickému podpisu podléhá každé dílčí elektronické podání bez ohledu na okolnost, že bylo podáno hromadně a jako takové opatřeno jedním elektronickým podpisem. Nejvyšší soud v podání ze dne 1. října 2012 setrval na závěrech, podle nichž postup aplikovaný stěžovatelem nevyhovuje požadavkům ustanovení § 42 odst. 5 o. s. ř., který zakotvuje povinnost opatřit zaručeným elektronickým podpisem datovou zprávu obsahující samotné podání, a nikoliv jen datovou zprávu takové podání "doprovázející". Patrně žádný zástupce účastníka by totiž neopatřil svým podpisem toliko "předkládací dopis", aniž by také nepodepsal samotné podání. O tom, že se nejedná o "pouhou" formalitu, svědčí podle dovolacího soudu mimo jiné obsah ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., v souladu s nímž má zaručený elektronický podpis sloužit k identifikaci podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě, která jím byla opatřena. Připojením zaručeného elektronického podpisu k datové zprávě se také sleduje možnost zjištění jakékoliv následné změny dat, což v případě připojení podpisu jen k "průvodnímu dopisu" nemůže být zajištěno. Nejvyšší soud naopak přisvědčil stěžovateli v otázce zákonem stanoveného rozdílného postupu pro případ absence podpisu u písemného podání a u podání ve věci samé učiněné elektronicky. Zatímco v prvním případě jde o vadu, kterou soud odstraňuje postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř., v druhém případě se k podání nepřihlíží, nedošlo-li k jeho včasné