II.ÚS 733/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 733/17 ze dne 25. 6. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky I. C., zastoupené Mgr. Janem Salmonem, advokátem, sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 24. srpna 2012 č. j. GI-TC-289-44/2012, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2016 č. j. 61 To 218/2016-732, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. března 2016 č. j. 38 T 134/2015-693 a vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 13. ledna 2017 č. j. 1 NZO 6001/2017-8, za účasti Generální inspekce bezpečnostních sborů, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 5 a Nejvyššího státního zastupitelství, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a J. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadá v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 38 T 134/2015 se podává, že napadeným usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen "GIBS") byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), odložena věc podezření z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterého se měl dopustit pprap. Policie České republiky J. T. jednáním, popsaným v usnesení. Orgán GIBS vzal po prověření věci za prokázané, že zasahující policista použil střelnou zbraň v souladu se zněním § 32 trestního zákoníku, tedy v souladu s § 56 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o policii"). Uvedené usnesení o odložení věci Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") zrušilo a věc vrátilo orgánu GIBS k došetření. Dne 24. 8. 2012 byla věc znovu odložena a stížnost stěžovatelky byla dozorovým státním zastupitelstvím zamítnuta. Nejvyšší státní zastupitelství v této skončené věci nařídilo podle § 12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství") kontrolu, přičemž s ohledem na neúplnost skutkových zjištění dospělo k závěru, že orgán GIBS nepostupoval v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Dozorovému městskému státnímu zastupitelství rozhodnutím ze dne 26. 1. 2015 č. j. 1 NZN 404/2014-45 uložilo, aby orgánu GIBS přikázalo podle § 157 odst. 2 věty první tr. řádu písemným pokynem doplnit prověřování podle § 158 odst. 3 tr. řádu a poté ve věci znovu rozhodnout. Městské státní zastupitelství poté věc znovu otevřelo a dne 12. 2. 2015 předalo spis orgánu GIPS s pokyny k dalšímu prověřování. 3. Po doplnění prověřování orgán GIBS usnesením ze dne 30. 7. 2015 č. j. GI-TC-289-108/2012 zahájil podle § 160 odst. 1 tr. řádu trestní stíhání J. T. (dále jen "obviněný") pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 tr. zákoníku. Po skončení přípravného řízení dne 3. 12. 2015 podalo městské státní zastupitelství u obvodního soudu na obviněného obžalobu. 4. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, s tím, že skutek popsaný ve výroku rozsudku není trestným činem. Stěžovatelka měla jako matka M. C., která byla v důsledku zásahu obviněného usmrcena, v trestním řízení postavení poškozené. Se svým nárokem na náhradu škody byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. O odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti zprošťujícímu výroku rozhodl městský soud napadeným usnesením, jímž podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu rozsudek obvodního soudu zrušil pouze ve výroku, jímž byla stěžovatelka odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, jelikož tento nárok měl být uplatnitelný nikoliv proti obviněnému, ale proti Policii České republiky. Městský soud shledal, že dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu, důkazy byly odpovídajícím způsobem hodnoceny a skutková a právní zjištění jsou správná. 6. Dne 22. 12. 2016 bylo Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručeno podání stěžovatelky označené jako "Žádost o výkon kontroly skončené věci podle § 12 odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Napadeným vyrozuměním byla stěžovatelka informována, že Nejvyšší státní zastupitelství nebude již činit žádné kroky. II. Argumentace stěžovatelky 7. Domnívá se, že bylo porušeno její právo na ochranu před neoprávněným zásahem do jejího soukromého a rodinného života a zároveň právo na život dcery. Její usmrcení pro ni mělo výrazný dopad, přičemž se v rámci trestního řízení nepochopitelně nedočkala žádného zadostiučinění, když opakovaně vyslechla, že smrt její dcery v podstatě nebyla způsobena neoprávněně, nikdo za to nebyl potrestán. Má za to, že použití zbraně bylo v rozporu se zásadou proporcionality a s nutnou opatrností, neboť šlo o zadržení pachatele krádeže, takže bylo upřednostněno právo vlastnit majetek před právem na život. Zásah policisty byl považován za oprávněný, ačkoliv překročil nezbytně nutnou míru. Je přesvědčena, že bez ohledu na to, zda obviněný viděl či neviděl usmrcenou, neměl za silného silničního provozu a za šera použít zbraň, neboť tím ohrozil ostatní účastníky silničního provozu. Stěžovatelka se domnívá, že došlo k opakovaným pochybením, která porušila její právo na soudní ochranu. Má za to, že celý výsledek významně ovlivnil celkový nekvalifikovaný postup orgánu GIBS, výpověď obviněného byla posuzována jako jeden z hlavních důkazů na rozdíl od výpovědi svědka V. H., řidiče ukradeného vozidla. Shledává jasný záměr zastavit trestní stíhání původně obviněného, poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků a na kamerové záznamy, které byly jako důkaz nedostatečné. Dle jejího přesvědčení bylo prověřování a vyšetřování vedeno tendenčně a nebyl brán ohled na postavení a práva poškozené. Vůči rozhodnutí městského soudu namítá, že je v něm nevhodně uvedeno, že usmrcená vědomě a pod vlivem drog nasedla s řidičem do odcizeného vozidla, což však nijak neospravedlňuje nezákonný zásah obviněného. Jeho jednání nebylo ani dostatečně právně kvalifikováno, když bylo opomenuto možné naplnění znaků skutkových podstat dalších trestných činů. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství a předchozím rozhodnutím městského soudu a obvodního soudu je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 9. Napadá-li však stěžovatelka i rozhodnutí orgánu GIBS ze dne 24. 8. 2012, kterým byla věc podezření ze spáchání trestného činu odložena, v této části je ústavní stížnost nepřípustná, neboť z podnětu Nejvyššího státního zastupitelství, které nařídilo kontrolu této skončené věci, dozorové městské státní zastupitelství věc znovu otevřelo a přikázalo orgánu GIBS, aby doplnil prověřování a poté ve věci znovu rozhodl. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud se k problematice ústavních stížností poškozených, směřujících proti rozhodnutím o zproštění obžaloby či jiném skončení trestního procesu bez potrestání pachatele, jednoznačně vyjádřil ve svém nálezu ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301). V něm uvedl, že poškozený má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků, které zákon poškozeným poskytuje) využít ústavní stížnosti proti rozhodnutím, kterým se trestní proces končí. Na straně druhé však Ústavní soud upozornil, že povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká použití prostředků, a nikoli dosažení výsledku. Povinnost státních orgánů