II.ÚS 771/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 771/16 ze dne 13. 10. 2016 N 193/83 SbNU 135 K principu kontradiktornosti řízení při rozhodování o nákladech řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 13. října 2016 sp. zn. II. ÚS 771/16 ve věci ústavní stížnosti Ing. Jiřího Jaroměřského, zastoupeného JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, se sídlem Kodaňská 25, Praha 10, proti výroku V rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2016 č. j. 48 A 19/2015-133 o náhradě nákladů řízení, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Městského úřadu Mělník. I. Výrokem V rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2016 č. j. 48 A 19/2015-133 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Výrok V rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2016 č. j. 48 A 19/2015-133 se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace průběhu řízení a obsahu ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 3. 2016, stěžovatel napadl nákladový výrok č. V rozsudku Krajského soudu v Praze (dále též jen "krajský soud") ze dne 5. 1. 2016 č. j. 48 A 19/2015-133. Tento výrok byl podle stěžovatele vydán v rozporu s právem na spravedlivý proces a obecnými právními principy, jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost normativních právních aktů. Na základě tohoto rozhodnutí o nákladech řízení stěžovateli vznikla povinnost uhradit státu náhradu nákladů spočívajících ve znalečném, ačkoliv měl stěžovatel ve věci úspěch. 2. V rámci řízení vedeného u krajského soudu se stěžovatel domáhal prohlášení nezákonnosti kolaudačního souhlasu Městského úřadu Mělník (dále též jen "městský úřad") s užíváním stavby vodního díla "11/259 Mšeno, průtah - vodohospodářské objekty", jejímž předmětem byla dešťová kanalizace. Dále se stěžovatel domáhal, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho vlastnického práva k pozemku, spočívajícím v položení a užívání dešťové kanalizace v severozápadním cípu pozemku, a obnovil tak stav před tímto zásahem. S ohledem na problematiku zaměření a odstranění všech pochybností stěžovatel v rámci své žaloby navrhl provedení revizního posudku skutečného zaměření, zda a v jakém rozsahu stavba kanalizace zasahuje na dotčené pozemky, popř. nakolik se přibližuje hranici pozemků. Krajský soud usnesením ustanovil znalce z oboru geodézie a kartografie s tím, že podání znaleckého posudku nebylo žádáno jako spěšné. Následně ustanovil nového znalce ze stejného oboru a podání znaleckého posudku tentokrát jako spěšné žádáno bylo. Napadeným výrokem pak krajský soud uložil stěžovateli i městskému úřadu, aby na nákladech řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku uhradili každý polovinu celkového znalečného státu. 3. Krajský soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu se zásadou úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "s. ř. s."). Stěžovatel byl úspěšný pouze s požadavkem na deklaraci nezákonnosti napadeného kolaudačního souhlasu. Ve vztahu ke druhému žalobnímu požadavku byl naopak úspěšný městský úřad. V řízení byl tedy podle krajského soudu úspěch obou stran shodný. V souladu s § 60 odst. 4 s. ř. s. proto krajský soud uložil účastníkům řízení podle míry jejich úspěchu v řízení nahradit státu jím vynaložené náklady řízení. Ty v tomto případě představovalo znalečné v celkové výši 50 910,72 Kč. S ohledem na shodný úspěch obou stran soud uložil každému z účastníků povinnost zaplatit polovinu této částky, tj. 25 455,36 Kč. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 5. 2016 č. j. 9 As 13/2016-34 zamítl následnou kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení - Středočeského kraje. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že účastníci řízení neměli ve věci shodný úspěch. Jeho správní žaloba byla primárně podána za účelem prohlášení nezákonnosti kolaudačního zásahu. K posouzení jeho zákonnosti bylo nezbytné, aby byl v řízení ustanoven znalec, jehož úkolem bylo určit, zda a v jakém rozsahu stavba kanalizace zasahuje na dotčené pozemky, popř. nakolik se přibližuje hranici pozemků. Na základě znaleckého posudku bylo prokázáno, že stavba kanalizace zasahuje do pozemku ve vlastnictví stěžovatele, a to v některých místech v rozsahu až cca jednoho metru. Z tohoto důvodu byla zkolaudovaná stavba realizována v rozporu s územním rozhodnutím a stavebním povolením. Tím bylo zasaženo do právní sféry žalobce a soud shledal kolaudační souhlas nezákonným. Bez vypracování znaleckého posudku by tato odborná otázka nemohla být řešena. Pro stěžovatele bylo proto velmi překvapující, že mu soud uložil povinnost úhrady nákladů států spočívající v úhradě znalečného, přestože byl v rámci své žaloby plně úspěšný. 5. Stěžovatel dodává, že napadený výrok rozsudku krajského soudu není dostatečně odůvodněn. Krajský soud pouze odkázal na § 60 odst. 4 s. ř. s. a konstatoval, že oba účastníci měli shodný úspěch ve věci, aniž by konkrétně specifikoval, z čeho se skládá celkové znalečné ve výši 50 910,72 Kč, jak k této částce dospěl a na základě jakých podkladů tuto částku znalci přiznal. Rozhodnutí o nákladech řízení je proto nepřezkoumatelné. Skutečnost, že se stěžovatel nemohl vyjádřit k výši přiznaného znalečného a podat proti rozhodnutí o přiznání znalečného jakýkoliv opravný prostředek, ve kterém by uplatnil své námitky, považuje stěžovatel za zásah do práva na spravedlivý proces. Krajský soud navíc navýšil odměnu znalce o 30 %. Podmínky pro takový postup ovšem nebyly podle stěžovatele splněny. II. Obsah vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatele 6. Krajský soud ve vztahu k posouzení míry úspěchu v dané věci a namítanému nedostatečnému odůvodnění svých závěrů uvedl, že z odůvodnění jeho rozsudku i následného rozsudku Nejvyššího správního soudu zjevně plyne, že stěžovatel navrhl vydání dvou samostatných rozsudečných výroků, a uplatnil tedy dva samostatné požadavky. Úspěšný byl jen s jedním z nich. Skutečnost, že pro stěžovatele byl významný pouze jeden z uplatněných požadavků, ze žaloby ani průběhu řízení v dané věci nikterak neplyne. Při posouzení míry úspěchu ve věci tedy soud vycházel z porovnání požadovaného návrhu s výroky v rozhodnutí ve věci samé, z čehož lze dovodit shodnou míru úspěchu obou stran. Lze se navíc domnívat, že pro stěžovatele by spíše než deklarace nezákonnosti kolaudačního souhlasu bylo mnohem významnější, pokud by soud vyhověl jeho návrhu fakticky směřujícímu k odstranění stavby. 7. K otázce znalečného pak krajský soud uvedl, že zjištění umístění sporné stavby bylo stejně důležité pro oba žalobcem uplatněné požadavky. Situace v dané věci byla specifická v důsledku potřeby včasného zpracování posudku s ohledem na jednoroční lhůtu podle § 122 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "stavební zákon"). Soud navíc musel přihlédnout k tomu, že předchozí ustanovený znalec nebyl schopen znalecký posudek zpracovat včas. Kvůli zdravotním obtížím pak soud akceptoval mírné nedodržení lhůty stanovené druhému znalci. 8. Stěžovatel ve své replice zdůraznil, že jeho prioritou bylo určit a prokázat nezákonnost postupu správních orgánů, který následně vyústil ve vydání nezákonného kolaudačního souhlasu. Výrok týkající se deklarace nezákonnosti kolaudačního souhlasu je stěžejní pro jakýkoli další postup stěžovatele. Pro určení zákonnosti či nezákonnosti kolaudačního souhlasu byl rozhodný právě znalecký posudek. Ve vztahu k jeho spěšnosti kvůli jednoroční lhůtě plynoucí z § 122 odst. 3 stavebního zákona stěžovatel zmínil, že žalobu podal u krajského soudu cca šest měsíců předtím, než byl jmenován znalec, který vypracoval znalecký posudek. Krajský soud mohl jmenovat znalce dříve. Hned po podání žaloby věděl, že je vázán určitou lhůtou, ve které je třeba danou věc rozhodnout. Mohl přijmout taková opatření, aby bez problému v této lhůtě rozhodl, včetně jmenování znalce pro vypracování znaleckého posudku. 9. Ústavní soud také vyzval k vyjádření vedlejšího účastníka řízení Městský úřad Mělník. Vedlejší účastník však ve lhůtě stanovené k případnému vyjádření na tuto výzvu nijak nezareagoval. III. Právní posouzení 10. Ústavní stížnost splňuje všechny požadované náležitosti a podmínky pro její projednání, které stanoví Ústava a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 11. Po zvážení argumentace obsažené v ústavní stížnosti i ve všech vyjádřeních účastníků řízení a obsahu napadených rozhodnutí i vyžádaných spisů obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 12. Stěžovatel v ústavní stížnosti vedle jejích převážně substantivních a