III.ÚS 1230/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1230/24 ze dne 22. 10. 2024 Rozhodnutí o blanketní stížnosti obviněného bez stanovení nové lhůty k jejímu doplnění Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky V. B., zastoupené Mgr. Karlem Mazzolinim, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 19. dubna 2024 č. j. 2 ZT 59/2024-12, za účasti Okresního státního zastupitelství v Teplicích, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na obhajobu podle článku 40 odst. 3 Listiny. 2. Proti stěžovatelce bylo usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality ze dne 27. 7. 2022 č. j. KRPA-167814-93/TČ-2021-001493 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3. písm. a) trestního zákoníku. 3. Trestného činu podvodu se měla stěžovatelka dopustit, stručně řečeno, tím, že v roce 2015 uzavřela s poškozenou ústní dohodu o zapůjčení finančních prostředků ve výši 4 700 000 Kč a jako zástavu předala poškozené černý diamant, o němž tvrdila, že jeho hodnota je 3 000 000 Kč, přičemž jeho skutečná hodnota byla pouze necelých 9 310 Kč. Finanční prostředky podle dohody stěžovatelka poškozené nevrátila, čehož si stěžovatelka měla být s ohledem na svou finanční situaci od počátku vědoma. 4. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podala stěžovatelka dne 8. 8. 2022 blanketní stížnost, kterou dodatečně odůvodnila dne 12. 9. 2022. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích následně dne 20. 4. 2023 usnesením č. j. 1 ZT 282/2022-18 stížnosti částečně vyhověl a ve vztahu k podezření ze spáchání trestného činu podvodu příslušnou část usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil. 5. Dne 21. 2. 2024 bylo usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Teplice, oddělení hospodářské kriminality č. j. KRPU-108125-97/TČ-2023-040981 opětovně zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro trestný čin podvodu vymezený výše. 6. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dne 26. 2. 2024 blanketní stížnost s příslibem dalšího odůvodnění po nahlédnutí do spisu. K nahlížení do spisu obhájcem stěžovatelky došlo dne 29. 2. 2024. 7. Stížnost byla nyní napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 19. 4. 2024 č. j. 2 ZT 59/2024-12 zamítnuta jako nedůvodná. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka tvrdí, že postupem okresního státního zastupitelství bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Má za to, že státní zástupce okresního státního zastupitelství měl vyčkat avizovaného doplnění odůvodnění stížnosti, případně ji vyzvat k odůvodnění v jím stanovené lhůtě. Státní zástupce neponechal stěžovatelce dostatečný prostor pro vyjádření a rozhodoval na základě neúplných, jednostranných informací. Na podporu svých tvrzení uvádí četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se blanketních podání v trestním řízení a lhůt pro jejich doplnění. 9. K době potřebné k doplnění stížnosti uvádí, že souběžně s nyní projednávanou věcí probíhá před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 148/2023 trestní řízení, v němž byla obžalována a nepravomocně odsouzena za trestný čin poškozování věřitele, který úzce souvisí s nynějším případem. V uvedené věci proběhlo hlavní líčení dne 29. 2. 2024 a písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno stěžovatelce až dne 15. 4. 2024. Uvedený rozsudek byl jedním z důležitých hledisek při koncipování obhajoby v nyní projednávané věci. 10. Státní zastupitelství neuvedlo důvody, které by ospravedlňovaly nezbytnost rozhodnout o stížnosti urychleně. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání nemá odkladný účinek. První blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 7. 2022 stěžovatelka doplnila více než po měsíci a okresnímu státnímu zastupitelství trvalo sedm měsíců, než o ní rozhodlo. Policejnímu orgánu trvalo dalších jedenáct měsíců, než vydal druhé usnesení o zahájení trestního stíhání. Náhlý tlak na rychlé vyřízení věci podle stěžovatelky pramení spíše z dosavadní délky řízení zaviněné orgány činnými v trestním řízení. III. Vyjádření účastníka a replika stěžovatelky 11. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Okresního státního zastupitelství v Teplicích a seznámil se rovněž s obsahem spisu vedeného Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Ústeckého kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, Územním odborem Teplice, oddělením hospodářské kriminality pod sp. zn. KRPU-108125-97/TČ-2023-040981. 12. Okresní státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatelka měla dostatečný časový prostor na doplnění odůvodnění stížnosti. Obhájce stěžovatelky při podání stížnosti avizoval, že ji odůvodní bez zbytečného odkladu po nahlédnutí do spisu. Do spisu nahlédl dne 29. 2. 2024 a do vydání rozhodnutí státního zástupce o stížnosti měl dostatek prostoru (49 dní). Státní zástupce neregistruje jakoukoliv námitku stěžovatelky týkající se rozhodnutí o stížnosti bez vyčkání jejího odůvodnění, ani jakýkoliv její podnět k přezkoumání postupu policejního orgánu či dozorového státního zástupce. V průběhu vyšetřování byla plně zachována práva obhajoby. Stěžovatelce a jejímu obhájci byl dán dostatečný prostor k účinné obhajobě. 13. V replice stěžovatelka vytýká státnímu zástupci okresního státního zastupitelství, že ve svém vyjádření zcela odhlíží od souvisejících skutečností významných pro otázku, kdy se mohla ke stížnosti účinně vyjádřit. Nyní projednávané řízení podle ní úzce souvisí s trestním řízením vedeným Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 148/2023. Posouzení skutkových okolností, které jsou stěžovatelce v uvedeném řízení kladeny za vinu, je klíčové pro posouzení nynější věci. V obou řízeních je totiž nutno zodpovědět otázku, jakým majetkem stěžovatelka disponovala v době skutku. Obvodní soud pro Prahu 4 vynesl dne 29. 2. 2024 v uvedené věci rozsudek, proti kterému stěžovatelka podala odvolání, jemuž Městský soud v Praze dne 24. 7. 2024 vyhověl a prvostupňový rozsudek zrušil. S ohledem na průběh uvedeného trestního řízení nemohla stěžovatelka své vyjádření zaslat dříve. Státní zástupce jí měl buď stanovit přiměřenou lhůtu, nebo vyčkat doplnění stížnosti. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručené práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. 16. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že okresní státní zástupce zamítl její stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, aniž by vyčkal jí avizovaného doplnění stížnosti a umožnil jí tak předložit námitky zpochybňující zákonnost trestního stíhání. Ústavní soud proto ústavní stížnost posoudil zejména optikou práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a práva na obhajobu podle člán