III.ÚS 1291/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1291/24 ze dne 18. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Búlla, zastoupeného Mgr. Ivetou Kubica Magnuskovou, advokátkou, sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. března 2024 č. j. 1 Afs 37/2023-30, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2023 č. j. 25 Af 38/2021-37, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. července 2021 č. j. 28576/21/5200-10421-712995 a dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 8. června 2020 č. j. 2516365/20/3211-50525-803042 a č. j. 2516586/20/3211-50525-803042, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzovaného případu a průběh předchozího řízení 1. Ústavní soud se v nyní posuzovaném případě zabýval otázkou, zda je možné při převodu členského podílu v bytovém družstvu zohlednit jako výdaje na dosažení příjmu náklady vynaložené na rekonstrukci bytu. Tento výdaj lze uplatnit v případě převodu bytu v soukromém vlastnictví. Nelze-li takto postupovat rovněž v případě převodu členského podílu v bytovém družstvu, je tím dle stěžovatele založena nepřípustná diskriminace. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj ("správce daně") v záhlaví označenými dodatečnými platebními výměry doměřil stěžovateli daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období - kalendářní roky 2016 a 2017 ve výši 46 800 Kč a 42 540 Kč a současně mu uložil povinnost uhradit penále ve výši 9 360 Kč a 8 508 Kč. Odvolání stěžovatele napadeným rozhodnutím Odvolací finanční ředitelství zamítlo. Orgány finanční správy stěžovateli neuznaly jako uplatnitelné výdaje na dosažení příjmu z prodeje členského podílu v bytovém družstvu náklady na rekonstrukci bytu, neboť jediným uplatnitelným výdajem ve smyslu § 10 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ("zákon o daních z příjmů"), je podle odst. 6 téhož ustanovení nabývací cena podílu. 3. Krajský soud v Ostravě ("krajský soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Stejným způsobem rozhodl Nejvyšší správní soud i o následné stěžovatelově kasační stížnosti. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel s těmito závěry nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž ovšem uvádí obdobné námitky, které vznášel již v průběhu předchozího řízení. Opětovně zdůrazňuje, že právní úprava, která v případě prodeje nemovitostí umožňuje uplatnit náklady na rekonstrukci domu či bytu a v případě převodu družstevního podílu nikoliv, je neodůvodněně diskriminační. Stěžovatel opakovaně vysvětluje nespravedlnost výkladu zaujatého správními soudy. Na příkladu uvádí, že pořídí-li si dvě osoby obdobný byt ve stejné lokalitě za nabývací cenu 1 mil. Kč, obě jej zrekonstruují, a investují tak částku 1 mil. Kč, a poté obě osoby byt prodají za částku 2 mil. Kč, pak osoba, která prodává družstevní podíl, bude muset jen z důvodu odlišné formy vlastnictví uhradit daň z příjmu ve výši 150 000 Kč, zatímco osoba, která prodává byt v osobním vlastnictví, žádnou daň hradit nemusí. Takový přístup je dle stěžovatele diskriminační, neboť relevantní důvod pro takové zacházení neexistuje. Odkazuje rovněž na judikaturu Ústavního soudu (srov. nález ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2000/18), která dle jeho názoru s ohledem na společenský vývoj smazává rozdíl mezi osobním vlastnictvím bytu a vlastnictvím podílu v bytovém družstvu. 5. Stěžovatel namítá, že rozdíly mezi těmito typy vlastnictví nejsou tak velké, aby opodstatňovaly tak významný rozdíl při uplatňování výdajů. Uvádí, proč neobstojí argumenty založené na historické neexistenci povinnosti hradit daň z nabytí nemovitosti. Namítá, že soud pomíjí zásadní shodné znaky obou vlastnictví ve vztahu k výdajům. Stěžovatel vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů, že provedenou rekonstrukcí zhodnotil pouze majetek družstva a ne byt. 6. Ze všech uvedených důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí pro jejich rozpor s čl. 11 odst. 1, odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). III. Vyjádření účastníků řízení, replika stěžovatele 7. Ústavní soud vyžádal spisy a vyjádření účastníků řízení, které předal stěžovateli k replice. 8. Nejvyšší správní soud předně zdůraznil, že neopomněl vypořádat stěžovatelovy námitky týkající se neodůvodněného nerovného zacházení. Uvedl, že odlišnost forem bydlení (družstevní byt a byt v soukromém vlastnictví) shledal za natolik významnou, že odůvodňuje rovněž odlišné podmínky zdanění příjmů při prodeji bytu a prodeji družstevního podílu v bytovém družstvu. Nejvyšší správní soud zopakoval, že vlastník bytové jednotky a vlastník podílu v bytovém družstvu se neocitají ve srovnatelném postavení. Uvedl, že stěžovatelova argumentace je založena na mylném předpokladu, že rekonstrukcí bytu investuje do svého vlastního majetku. Závěrem zdůraznil, že příjem související s převodem podílu je svébytnou kategorií příjmů podléhající vlastním pravidlům, která jsou ostatně stejná pro převody majetkových podílů ve všech typech družstev i obchodních společností. Nejvyšší správní soud navrhl ústavní stížnost odmítnout, případně zamítnout. 9. Krajský soud stručně odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. 10. Odvolací finanční ředitelství upozornilo, že formulace stěžovatelových námitek je téměř totožná jako v jím podaném odvolání, správní žalobě a kasační stížnosti, a proto odkázalo na jejich opakované vypořádání v napadených rozhodnutích. Obdobně jako Nejvyšší správní soud zdůraznilo, že v případě prodeje členského podílu v bytovém družstvu dochází pouze k převodu práv a povinností vyplývajících z členství v tomto družstvu, nikoliv k převodu vlastnického práva k nemovitosti (bytové jednotce). Odvolací finanční ředitelství odkázalo na právní úpravu obsaženou v zákoně o daních z příjmů, z níž vyplývá, že jediným uplatnitelným výdajem k dosažení příjmu z prodeje členského podílu v družstvu je nabývací cena podílu a zdůraznilo, že vlastníci podílu v bytovém družstvu a vlastníci bytu v osobním vlastnictví jsou dvě různé kategorie daňových subjektů. 11. Správce daně navrhl ústavní stížnost odmítnout. Konstatoval, že stěžovatelova argumentace se pohybuje převážně, ne-li výlučně, v rovině podústavního práva. Uvedl, že při aplikaci podústavního práva je povinen vycházet z jeho ústavní konformity. Doplnil, že v případě mezerovitosti v právní úpravě obsažené v podústavním právu je správce daně povinen vykládat toto právo ústavně konformním způsobem. Uzavřel, že ve stěžovatelově věci zmíněná mezerovitost právní úpravy dána není. 12. Stěžovatel v replice zopakoval argument předkládaný v průběhu celého předchozího řízení a zdůraznil, že forma vlastnictví sama o sebe nemůže představovat dostatečný materiální důvod k rozlišování mezi uplatnitelností výdaje. IV. Splnění podmínek řízení 13. Z hlediska splnění podmínek řízení Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V. Vlastní posouzení věci 14. Po posouzení stěžovatelova návrhu, obsahu napadených rozhodnutí, vyžádaných spisů a vyjádření účastníků, včetně stěžovatelovy repliky, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 15. Jádro sporu spočívá v otázce, zda je možné při převodu členského podílu v bytovém družstvu zohlednit jako výdaje na dosažení příjmu náklady vynaložené na rekonstrukci bytu. Podle správních soudů a správních orgánů lze podle § 10 odst. 6 zákona o daních z příjmů zohlednit při prodeji družstevního podílu pouze nabývací cenu tohoto podílu. 16. Posouzení této otázky je především záležitostí zjišťování a hodnocení skutkového stavu a na to navazujícího výkladu podústavních předpisů. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům a nikoli Ústavnímu soudu, o jehož zásahu lze uvažovat pouze v situacích, v nichž je rozhodování obecných soudů stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). 17. Proces výkladu a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řád