III.ÚS 1301/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1301/24 ze dne 21. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti A. S., zastoupeného Mgr. Michaelou Kochmanovou, advokátkou, se sídlem Jaromírova 789/2, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023, č. j. 100 Co 27/2023-1407, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a D. S., zastoupené Mgr. Janem Špačkem, advokátem, se sídlem Dobrovského 1303/13, Praha 7, M. S., nezletilé N. S. a nezletilé B. S., obě zastoupené opatrovníkem městem Černošice, se sídlem Podskalská 19, Praha 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Okresní soud Praha-západ svěřil nezletilé (spolu s tehdy nezletilým, nyní již zletilým, bratrem M.) do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po týdnu a místem výkonu péče v bydlišti nezletilých, upravil speciální režim péče rodičů o nezletilé o prázdninách, oběma rodičům uložil platit výživné na nezletilé ve shodné výši, konkrétně na nezletilého M. ve výši 30 000 Kč měsíčně, na nezletilou B. ve výši 25 000 Kč měsíčně a na nezletilou N. ve výši 20 000 Kč měsíčně, vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku o péči a rozhodl o nákladech řízení. Při úpravě péče zohlednil okresní soud především to, že nezletilí mají pozitivní vztah k oběma rodičům, oba rodiče jsou schopni a ochotni o nezletilé pečovat a střídání v péči o nezletilé po týdnu již rok v rodině probíhá. Výkon péče obou rodičů v bydlišti nezletilých, tedy v jednom prostředí, okresní soud stanovil pro větší pohodlí nezletilých, kdy majetkové poměry rodičů takové řešení umožňují. Při určování výživného vycházel okresní soud z měsíčního příjmu matky v roce 2021 ve výši 92 493 Kč a provizí matky v první polovině roku 2022 ve výši 366 745 Kč měsíčně, u stěžovatele z jeho potenciálního příjmu ve výši nejméně 100 000 Kč měsíčně. Dále zohlednil, že rodiče společně vlastní tři investiční byty, podíly v podílových fondech a mají vysoké úspory. Výživné stanovil tak, aby životní úroveň nezletilých, kteří mají zvýšené náklady na školy a sportovní aktivity, odpovídala zjištěné vysoké životní úrovni rodičů. 2. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Praze rozsudek okresního soudu změnil tak, že nezletilé (v tu dobu již pouze B. a N.) svěřil do péče matky, upravil styk stěžovatele s nezletilými tak, že bude probíhat od pondělí sudého týdne do pondělí lichého týdne, upravil speciální režim styku stěžovatele s nezletilými o prázdninách, uložil stěžovateli platit výživné na nezletilou B. (tehdy 13 let) ve výši 17 000 Kč měsíčně, na nezletilou N. (tehdy 8 let) ve výši 14 500 Kč měsíčně a zaplatit dlužné výživné, a to včetně dlužného výživného pro zletilého M. Ve výroku o předběžné vykonatelnosti rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Svěření nezletilých do střídavé péče rodičů nepovažoval krajský soud za vhodné řešení, neboť stěžovatel není schopen řádně se podílet na úhradě potřeb nezletilých. Nepracuje, využívá úspor rodiny a zásadní výdaje nezletilých ponechává na matce. Střídavá péče přitom vyžaduje schopnost rodičů spolupracovat mimo jiné i ve finančních otázkách týkajících se nezletilých. Péče stěžovatele o nezletilé je však bezproblémová, proto krajský soud upravil široký rozsah styku stěžovatele s nezletilými odpovídající střídavé péči s týdenním intervalem střídání. Při stanovení výživného stěžovateli vyšel krajský soud z toho, že v jeho možnostech je mít k dispozici částku 150 000 Kč měsíčně, čemuž odpovídá výživné na nezletilé a zletilého M. v celkové výši 56 000 Kč měsíčně, to je potřeba snížit s ohledem na podíl péče stěžovatele o děti a zároveň zvýšit o polovinu školného, a to na částku 51 500 Kč měsíčně. Výživné pro zletilého M. ve výši 20 000 Kč měsíčně krajský soud stěžovateli uložil pouze jako dlužné výživné, neboť zletilý se připojil k odvolání rodičů pouze co do výživného do doby dosažení zletilosti. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel podává proti rozsudku krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle něj porušuje jeho základní práva podle čl. 9 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 26 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Úmluvy o nucené nebo povinné práci. 4. Stěžovatel namítá, že krajský soud svěřil nezletilé do výlučné péče matky pouze za účelem vyloučení stěžovatele z rozhodování o finančně významných záležitostech nezletilých, což je nepřípustné. I při výlučné péči jednoho rodiče je nutná dostatečná komunikace rodičů a oba rodiče se musí shodnout na významných záležitostech nezletilých, jako je např. volba školského zařízení a s tím související placení školného. Pokud by chtěl soud některého z rodičů z rozhodování o těchto záležitostech vyloučit, musel by tak učinit v řízení o omezení rodičovské odpovědnosti. Absence či horší úroveň komunikace mezi rodiči nemůže vést sama o sobě k vyloučení střídavé péče. 5. Svěření nezletilých do výlučné péče matky nelze odůvodnit ani tím že stěžovatel nepracuje. Tímto jej krajský soud neústavně nutí k výkonu práce. Byť je stěžovatel povinen plnit vyživovací povinnost, je zcela na jeho vůli, jakou cestou tohoto cíle dosáhne, například pomocí úspor. Stěžovatel platby související s majetkem ve společném jmění manželů, výživné a potřeby nezletilých řádně hradí. Zejména stěžovatel zdůrazňuje, že platí svoji část školného coby největší výdaj nezletilých. Závěr krajského soudu, že stěžovatel na potřeby nezletilých přispívá jen velmi omezeně a zásadní výdaje ponechává k úhradě matce, z provedeného dokazování nevyplývá. III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv. 7. Usnesením ze dne 9. 9. 2024, č. j. III. ÚS 1301/24-1, Ústavní soud ustanovil opatrovníkem nezletilých město Černošice, neboť ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí, jehož závěry se dotýkají zájmů nezletilých, které mají v řízení postavení vedlejších účastnic. IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele 8. Krajský soud se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil. 9. Opatrovník nezletilých se ztotožnil s krajským soudem v tom, že rodiče nejsou schopni se dohodnout na finančních otázkách, což mnohdy ohrozilo oprávněné zájmy nezletilých. Například rodiče neuhradili včas školné pro děti nebo náklady za energie rodinného domu, kde původně o nezletilé střídavě pečovali. Dne 1. 8. 2024 svolal kolizní opatrovník společnou schůzku s rodiči a nezletilými na základě upozornění matky na závadnou péči stěžovatele. Z pohovoru s nezletilými opatrovník zjistil, že nezletilé N. střídání po týdnu zcela vyhovuje a tráví ráda čas s oběma rodiči. Nezletilá B. upozorňovala na nevhodnou komunikaci stěžovatele o matce a dále zmínila, že ji stěžovatel nepodporuje v zájmové činnosti sjezdu na lyžích a odmítá se na této činnosti finančně či časově podílet. V konečném důsledku i nezletilá B. uvedla, že jí týdenní střídání u obou rodičů vyhovuje. Obě nezletilé uvedly, že zletilý M. se osamostatnil a bydlí sám. Tráví s ním čas pouze v době, kdy jsou týden u matky, jelikož M. se se stěžovatelem téměř nestýká. Opatrovník stěžovateli doporučil, aby se vyvaroval negativního hodnocení matky před nezletilými a zamyslel se nad svým postojem ke sjezdovému lyžování. Stěžovatel po celou dobu jednání vystupoval opozičně, opakovaně uváděl, že pokud s ním není nezletilá B. ráda, tak ať k němu vůbec nechodí a odmítal dbát doporučení opatrovníka. 10. Podle matky coby vedlejší účastnice řízení rozsudek krajského soudu vychází z rovného postavení rodičů při poskytování osobní péče nezletilým a respektuje rozhodovací praxi Ústavního soudu. Stěžovatel se podílí na péči o nezletilé zcela shodný časový úsek jako matka. Zvolení jiné terminologie při rovnoměrné péči obou rodičů krajský soud podrobně odůvodnil, zohlednil přitom zejména postoj stěžovatele k finančním záležitostem nezletilých. Stěžovatel přispívá na potřeby nezletilých jen velmi omezeně a zásadní výdaje ponechává na matce, odklání mimo dispozici matky finanční úspory a výnosy z podílových fondů manželů a znemožňuje matce využívat společných prostředků. Stanovené výživné není nijak excesivní a odpovídá majetkovým poměrům stěžovatele (jeho minimální spotřeba se pohybuje okolo 150 000 Kč měsíčně bez zohlednění plateb na bydlení) a odůvodněným potřebám nezletilý