III.ÚS 151/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 151/26 ze dne 26. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky G. T., zastoupené JUDr. Kamilou Vránovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo nám. 1065/11, Letovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2025 č. j. 16 Co 154/2025-670, a proti rozsudku Okresního soudu v Blansku, ze dne 15. května 2025, č. j. 0 P 290/2024-545, 7 P a Nc 4/2025, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku jako účastníků řízení a P. T. a nezletilých E. T. a L. T., zastoupených opatrovníkem Městem X, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelka (dále též "matka") a vedlejší účastník (dále též "otec") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastnic - starší dcery ve věku 9 let (dále jen "starší dcera") a mladší dcery ve věku 7 let (dále jen "mladší dcera"). Manželské soužití rodičů se rozpadlo v září 2021. Poté soud schválil dohodu rodičů o úpravu péče o nezletilé pro dobu do a po rozvodu, jejímž obsahem bylo, že nezletilé se svěřují do péče matky a určil výživné. Styk s otcem stanoven nebyl, byl ponechán na dohodě rodičů. Jelikož dohoda se stěžovatelkou nebyla dle otce možná, podal otec v roce 2023 návrh na určení styku. V lednu 2024 byla schválena dohoda rodičů o styku otce s nezletilými, matka však děti ke styku řádně nepředávala, často se s nimi stěhovala, děti opakovaně měnily školská zařízení, měly vysoký počet nedůvodných absencí ve škole. Matce byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, který opakovaně porušila, byla přitom pozitivně testována na amfetamin/metamfetamin (v jednom případě byly v autě i nezletilé). Bylo zahájeno řízení o uložení výchovného opatření - soudního dohledu nad nezletilými. 2. Otec se opakovaně domáhal styku, v některých případech za asistence Policie ČR, matka styk nedůvodně odmítala. Otec proto podal návrh na změnu úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti spojený s návrhem na nařízení předběžného opatření, kterým by mu byly nezletilé dcery svěřeny do péče, a matce by byl stanoven styk s nimi. Okresní soud v Blansku (dále jen jako "okresní soud") návrhu vyhověl, předběžným opatřením vydaným 27. 1. 2025 uložil stěžovatelce předat děti do péče otce, styk s matkou určil na každý druhý týden od pátku do neděle; dobu trvání předběžného opatření určil na tři měsíce. S realizací a dodržováním předběžného opatření byla od počátku spojena řada incidentů, později (duben 2025) se některé odehrávaly i za asistence Policie ČR (vyhlášení pátrání po stěžovatelce a mladší dceři; zásah ve škole, kde si chtěla matka v rozporu se soudním rozhodnutím vyzvednout dceru aj.); stěžovatelka se předběžnému opatření odmítala podrobit, veřejně deklarovala, že jej nebude respektovat. Okresní soud usnesením ze dne 30. 4. 2025 předběžné opatření v části týkající se péče otce prodloužil, styk matky s dcerami nově upravil tak, že matka je prozatím povinna se styku s nimi zcela zdržet. 3. V řízení ve věci samé otec setrval na svém návrhu na svěření dcer do jeho výlučné péče a navrhoval asistovaný styk dcer s matkou. Návrh otce plně podpořil kolizní opatrovník. Soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro svěření nezletilých do péče otce. Bylo prokázáno, že matčina rodičovská způsobilost je snížena řadou okolností, jež byly důvodem pro nařízení předběžného opatření (viz výše). Děti byly vystaveny traumatizujícím zážitkům, matka nedokáže naplňovat jejich potřeby. Navzdory tomu, že má pro to předpoklady, nemá stálé zaměstnání, neustále mění bydliště aj. Dcery lépe prosperují u otce, který je jim schopen zajistit stabilní rodinné zázemí. Situace ve škole se značně zlepšila, mají méně absencí, dohnaly učivo, je znát, že mají zázemí a podporu pro zvládání školní práce. O styku rozhodl okresní soud tak, že matka je oprávněna stýkat se s dcerami formou asistovaného styku prostřednictvím krizového centra v Brně jednou za čtrnáct dní ve středu odpoledne na jednu hodinu. Stanovil matce běžné výživné a uložil povinnost zaplatit otci dlužné výživné. Stanovil předběžnou vykonatelnost výroků týkajících se péče a styku. 4. Stěžovatelka podala proti rozsudku okresního soudu odvolání. Krajský soud v Brně (dále jen jako "krajský soud") změnil výrok rozsudku okresního soudu v částce dlužného výživného, ve zbytku rozsudek jako věcně správný potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry okresního soudu, rozsudek shledal zcela v zájmu nezletilých. Důvody ke změně rozsudku prvoinstančního soudu nepřineslo ani dokazování provedené odvolacím soudem. Děti v péči otce prosperují, na straně matky nenastala změna, která by odůvodňovala změnu v péči o nezletilé. Matka má značně idealizované představy o budoucnosti. Změna výroku ukládající zaplatit dlužné výživné byla odůvodněna plynutím času, během nějž matka nic na výživném neplatila a dluh tak dále narostl. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka postup obecných soudů považuje za nesprávný a domnívá se, že jím bylo porušeno právo na lidskou důstojnost, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života chráněné čl. 10 odst. 1 a 2 čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina"), čl. 3 a čl. 8 Úmluvy (pozn.: pravděpodobně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Byla snížena osobní čest stěžovatelky, její dobrá pověst. 6. Napadenými rozhodnutími došlo k razantnímu zásahu do stěžovatelčina rodinného života. Z péče jí byly odebrány její malé dcery a navíc jí byl velmi výrazně omezen styk s nimi. Soudy nezohlednily její dlouhodobou řádnou péči o nezletilé od jejich narození, nezletilé prospívaly a žily s matkou v láskyplném vztahu. Stabilní vztah byl narušen soudními rozhodnutími a nezletilé byly z dobře známého prostředí odebrány, vztah s matkou byl v podstatě ukončen a vlivem rozhodnutí obecných soudů v něm není možno pokračovat. Stěžovatelka nemá právo vidět dcery vyrůstat a žít s nimi. Tím došlo k neoprávněnému zásahu do rodinného života jak matky, tak i nezletilých dětí. 7. Obecné soudy jednostranně přejaly verzi otce a ignorovaly důkazy stěžovatelky včetně navrhovaných svědků a důkazů o policejním násilí. Otec byl zvýhodňován, jeho tvrzení nebyla ověřována, oproti tomu tvrzení matky nebyla zohledněna a byla bagatelizována. Stěžovatelka se domnívá, že tím bylo porušeno její právo na rovný přístup k účastníkům řízení. 8. Dále bylo porušeno právo stěžovatelky na právní pomoc, a to od počátku řízení, když požadovala po soudních orgánech, aby jí byl přidělen zástupce s právnickým vzděláním, kdy matka z důvodu svých majetkových a výdělkových poměrů nebyla schopna si advokáta hradit. Soudy její žádosti nevyhověly s odůvodněním, že nejde o složitou věc, o takovou věc se však jednalo, a stěžovatelka nebyla schopna řádně hájit jak své zájmy, tak i zájmy nezletilých. III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti proti rozsudku městského i obvodního soudu příslušný. 10. Ústavní soud ustanovil opatrovníkem nezletilých Město X, neboť ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí, jehož závěry se dotýkají zájmů nezletilých, které mají v řízení postavení vedlejších účastnic a kvůli střetu zájmů je nemohou zastupovat rodiče jako zákonní zástupci. 11. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení 12. Ústavní soud považoval za přínosné dát prostor k vyjádření soudům, které napadená rozhodnutí vydaly, vedlejšímu účastníkovi a opatrovníkovi nezletilých. Opatrovník nezletilých byl kromě toho vyzván i ke sdělení aktuálních informací týkajících se průběhu asistovaných styků nezletilých s matkou. 13. Okresní soud odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. 14. Krajský soud rovněž odkázal na obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost navrhovatelky považoval, za vyjádření jejího nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu. Žádné právo stěžovatelky porušeno nebylo, odvolací soud pečlivě zvažoval všechny skutkové okolnosti v jednotlivostech i v jejich souhrnu tak, aby rozhodl v nejlepším zájmu nezletilých. 15. Otec nezletilých se k ústavní stížnosti nevyjádřil. 16. Opatrovník nezletilých zaslal Ústavnímu soudu podrobné vyjádření spolu se zprávou krizového centra o průběhu asistovaných styků a zprávou školského zařízení, které nezletilé navštěvují. Plyne z něj,