III.ÚS 1520/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1520/23 ze dne 27. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Přípravného výboru náboženské společnosti C. G. J., za nějž jedná zmocněnec Mgr. Martin Krajča, zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem, sídlem Slavíkova 1510/19, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2023, č. j. 5 As 55/2021-63, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2021, č. j. 5 A 195/2017-57, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva kultury, sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti projednávané věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl žalobu Přípravného výboru náboženské společnosti C. G. J., kterou bylo napadeno rozhodnutí ministra kultury ze dne 20. 9. 2017, č. j. MK 57172/2017 OLP. Ministr kultury tímto rozhodnutím zamítl rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury (dále též jen "ministerstvo") ze dne 26. 1. 2017, č. j. MK 5962/2017 OC, o zamítnutí návrhu na registraci náboženské společnosti C. G. J. z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 5 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o církvích a náboženských společnostech"), v platném znění. Stěžovatel zákonem stanovené podmínky nesplnil, neboť při sběru podpisů potřebných pro registraci nové náboženské společnosti postupoval nezákonně, dále svou činností rozněcoval nenávist a nesnášenlivost vůči některým svým bývalým členům, a to šířením pomlouvačných článků a zveřejňováním intimních fotografií bývalých členek. Důvodem zamítnutí návrhu bylo také to, že podle základního dokumentu poskytuje C. G. J. většinu svých duchovních služeb a činností za úplatu, což je v rozporu s § 27 odst. 5 zákona o církvích a náboženských společnostech. 3. Nejvyšší správní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností kasační stížnost stěžovatele zamítl. II. Argumentace stěžovatele 4. Podle stěžovatele byla porušena jeho práva vyplývající z čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy České republiky, z čl. 16 odst. 1 a 2, čl. 20 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 6, čl. 9 a čl. 11 Úmluvy, neboť bylo rozhodnuto v příkrém rozporu s hmotným i s procesním právem. 5. Podpisy věřících a jejich rodná čísla byla sesbírána na řádný podpisový arch stažený ze stránek ministerstva, zájemcům o podpis byl distribuován dokument s hlavičkou organizace C. G. J. s názvem "Vyznání víry C. G. J." i s informací o účelu sběru těchto podpisů. Věřícím byl při podepisování rozdáván i materiál Vyznání víry, kde jsou všechny podrobnosti o víře i náboženské společnosti obsaženy. Formální požadavky pro registraci tedy byly splněny. Stěžovatel postup ministerstva, které zpětně kontrolovalo pravost podpisů, resp. skutečnou vůli petentů, považuje za diskriminační. Zpochybňuje vyřazení některých neztotožněných osob. 6. Stěžovatel dále argumentuje rozsudkem městského soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. 2 A 53/2017-31, kterým bylo zrušeno rozhodnutí předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 7. 3. 2017, č. j. UOOU-11173/16-23, týkající se udělení pokuty zmocněnci přípravného výboru za protizákonné nakládání s osobními údaji petentů. Řízení před Úřadem pro ochranu osobních údajů (dále jen "ÚOOÚ") dopadá i na řízení o registraci náboženské společnosti. Správní úřady ani soudy nemohly vycházet z protokolu o kontrole před ÚOOÚ, neboť konečné rozhodnutí ÚOOÚ bylo soudem zrušeno. Stěžovatel tvrdí, že "nebyla dodržena zásada spravedlivého správního řízení, bylo rozhodováno jednostranně a byly ignorovány některé skutečnosti, zejména ty, které přisvědčují stěžovateli". 7. Městský soud se nedostatečně vypořádal s předloženými dokumenty, které upozorňují na perzekuci C. G. J., a na skutečnost, že C. G. J. byla zaregistrována v USA a na Filipínách. Vytýká Nejvyššímu správnímu soudu, že nedostatečné odůvodnění městského soudu akceptoval. Nejvyšší správní soud se též blíže nezabýval kasační námitkou vytýkající ministerstvu i městskému soudu neprovedení testu proporcionality ve vztahu k čl. 8 až 11 Úmluvy. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, podle něhož tuto námitku uplatnil v řízení před Nejvyšším správním soudem až v replice, tedy po uplynutí měsíční lhůty pro doplnění původně blanketní kasační stížnosti. Námitka byla obsažena v kasačních důvodech uvedených v prvotní kasační stížnosti, v doplnění byla následně analyticky rozvedena. 8. Nejvyšší správní soud nevyhodnotil dostatečně podklady týkající se soudního znalce doc. Vojtíška, který zpracovával pro Ministerstvo kultury jeden ze dvou znaleckých posudků. Tento znalec byl kritizován svými kolegy za názory k novým náboženským společnostem, stěžovatel ho považuje za podjatého. 9. Celé řízení proběhlo v rozporu se zásadou právního státu "z bezpráví právo nikdy nevznikne", a se základním principem demokratické společnosti "z protiprávního jednání nelze mít prospěch". Autonomní existence náboženských společenství je nepostradatelná pro pluralismus demokratické společnosti. 10. Řízení před Nejvyšším správním soudem trvalo nepřiměřenou dobu, a to více než 2 roky, přičemž od prvního rozhodnutí ve věci odmítnutí registrace uplynulo již šest a půl roku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud si vyžádal soudní spis, z něhož ověřil, že většina argumentů stěžovatele již byla opakovaně a dostatečně vypořádána, a to jak ministrem kultury v rozhodnutí o rozkladu, tak správními soudy. 13. Čl. 16 Listiny a čl. 9 Úmluvy zakotvují právo na svobodu projevu vyznání, přičemž dané právo je omezitelné zákonem. Tím je mj. též zákon o církvích a náboženských společnostech. Čl. 20 Listiny a čl. 11 Úmluvy zakotvují svobodu sdružování, taktéž s možností jejího omezení zákonem, kterým je v případě sdružování v náboženských společnostech opět zákon o církvích a náboženských společnostech. Rozhodnutí Ministerstva kultury je založeno na nesplnění podmínek registrace náboženské společnosti dle § 5 zákona o církvích a náboženských společnostech. Stěžovatel zpochybňuje tyto závěry tvrzením, že dosáhl potřebného počtu podpisů, že se při jejich sběru nedopustil nezákonnosti a že jeden ze soudních znalců přibraný Ministerstvem kultury byl podjatý. Všechny uvedené námitky stěžovatele však byly v řízení před správními soudy přesvědčivě vyvráceny. 14. Pokud jde o námitku splnění formálního počtu podpisů pro registraci náboženské společnosti, stěžovatel pomíjí, že primárním důvodem neprovedení registrace nebyl nedostatečný počet podpisů, nýbrž prokázaná snaha dosáhnout registrace nezákonným způsobem. Jak plyne z napadených rozhodnutí, ministerstvo oslovilo všechny petenty, které se podařilo ztotožnit podle evidence obyvatel, přičemž z obeslaných 388 osob jich 70 uvedlo, že se k C. G. J. nehlásí. Z nich 27 uvedlo, že se v jejich případě jedná o podvod, a 15 osob sdělilo, že žádný podpisový arch nepodepsaly. Dalších 12 osob uvedlo, že byly uvedeny v omyl nebo jim byly sděleny nepravdivé skutečnosti, přičemž některé odpovědi dotázaných jsou v napadených rozhodnutích citovány (srov. bod 44 rozsudku městského soudu či též s. 6 rozhodnutí ministerstva). Závěr ministerstva, se kterým se správní soudy ztotožnily, že při sběru podpisů docházelo ke zneužití osobních údajů, tak vyplývá z provedených důkazů (důkazy v podobě vyplněných dotazníků petentů) a není svévolný. Upozorňuje-li stěžovatel, že následné rozhodnutí ÚOOÚ týkající se přestupků při nakládání s osobními údaji petentů bylo městským soudem zrušeno, je nutno uvést, že k závěru o nezákonném postupu při sběru podpisů došlo ministerstvo bez ohledu na další šetření ze strany ÚOOÚ. Ja