§ 5 Zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) – Podmínky vzniku a působení církví a náboženských společností
Zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) · 3/2002 Sb. · § 5 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 5 zákona č. 3/2002 Sb. stanovuje, že církev nebo náboženská společnost nesmí vzniknout ani působit, pokud její učení nebo činnost porušuje právo nebo směřuje k nezákonným cílům, přičemž specifikuje konkrétní zakázané projevy.
§ 5 Podmínky vzniku a působení církví a náboženských společností
Vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž učení nebo činnost sleduje porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména pokud
a) popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení,
b) rozněcuje nenávist a nesnášenlivost,
c) podporuje násilí nebo porušování právních předpisů,
d) závažně narušuje veřejnou mravnost, veřejný pořádek nebo veřejné zdraví,
e) omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický nebo fyzický nátlak k vytvoření závislosti, která vede k fyzickému, psychickému nebo ekonomickému poškozování těchto osob nebo jejich rodinných příslušníků, k poškozování jejich sociálních vazeb včetně omezování psychického vývoje nezletilých nebo omezování jejich práva na vzdělání4), nebo zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám, nebo
f) je její učení utajováno vcelku nebo v některých částech, stejně jako organizační struktura církve a náboženské společnosti a vazby na zahraniční složky, je-li částí církve a náboženské společnosti působící mimo území České republiky.
Paragraf 5 zákona č. 3/2002 Sb. stanovuje, že církev nebo náboženská společnost nesmí vzniknout ani působit, pokud její učení nebo činnost porušuje právo nebo směřuje k nezákonným cílům, přičemž specifikuje konkrétní zakázané projevy.
Co to znamená v praxi
Církve a náboženské společnosti musí respektovat základní lidská práva a svobody a nesmí je popírat ani omezovat na základě národnosti, pohlaví, rasy, původu, smýšlení, vyznání nebo sociálního postavení.
Je zakázáno šířit nenávist, nesnášenlivost, podporovat násilí nebo porušování zákonů.
Církve a náboženské společnosti nesmí závažně narušovat veřejnou mravnost, veřejný pořádek nebo veřejné zdraví.
Nesmějí omezovat osobní svobodu lidí psychickým či fyzickým nátlakem vedoucím k závislosti a poškozování, včetně omezování práv dětí na vzdělání nebo zdravotní péči.
Učení, organizační struktura a vazby na zahraniční složky nesmí být utajovány.
Na co si dát pozor
Zákon výslovně uvádí, že církev nebo náboženská společnost nemůže vznikat a vyvíjet činnost, pokud její učení nebo činnost sleduje porušení práva.
Specifikované body a) až f) jsou příklady takového porušení práva nebo dosažení cíle nezákonným způsobem.
Utajování učení, organizační struktury nebo vazeb na zahraniční složky je důvodem pro nemožnost vzniku a působení.