III.ÚS 1583/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1583/23 ze dne 13. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti nezletilé E. M. V., zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou, se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2023, č. j. 68 Co 1/2023-431, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. září 2022, č. j. 29 C 86/2016-393, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7 jako účastníků řízení a 1) České republiky - Ministerstva vnitra a 2) Městyse X jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se žalobou domáhala po prvním vedlejším účastníkovi (žalovaném) zaplacení částky 176 800 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout činností druhého vedlejšího účastníka Městyse X (vedlejší účastník před obecnými soudy) v rámci řízení o zápisu narození dítěte mimo zdravotnické zařízení, s čímž se pojilo i vydání jejího rodného listu. Svůj nárok rozčlenila na nesprávné shromažďování podkladů pro rozhodnutí Úřadu městyse X sestávající z šesti úkonů po 22 100 Kč, a dále na nesprávný úřední postup úřadu městyse spočívající v podání podnětu orgánu sociálně-právní ochrany dětí k obstarání podkladů a ve výhružce úředních osob nahlášením rodiny stěžovatelky orgánu sociálně-právní ochrany dětí, každý po 22 100 Kč. 2. Obvodní soud žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému a Městysi X náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí se obvodní soud zabýval jednotlivě vznesenými nároky a u žádného z nich nesprávný úřední postup neshledal, jakož ani vznik újmy na straně stěžovatelky. 3. Stěžovatelka napadla rozsudek obvodního soudu odvoláním v části týkající se částky 66 300 Kč obsahující jeden úkon při shromažďování podkladů úřadem městyse (podnět k soudu na zahájení řízení o určení mateřství) a výše uvedené dva úkony v rámci nesprávného úředního postupu (podnět orgánu sociálně-právní ochrany dětí a výhružka úředních osob). 4. Městský soud rozsudek obvodního soudu v napadené části potvrdil, změnil nákladové výroky v jejich výši a uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému a Městysi X náhradu nákladů odvolacího řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podnět soudu je nutné podřadit pod shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí o přerušení řízení, proto jej městský soud posuzoval v rámci nezákonnosti rozhodnutí. Toto rozhodnutí úřadu městyse však krajský úřad nezrušil ani nezměnil, nebyla proto splněna podmínka nezákonnosti rozhodnutí vyžadovaná zákonem pro přiznání nemajetkové újmy. K nároku stěžovatelky na zadostiučinění za nedůvodný podnět úřadu městyse k orgánu sociálně-právní ochrany dětí městský soud uvedl, že tento postup úřadu byl v souladu se zákonem a o nesprávný úřední postup se tudíž nejedná. Důvodným neshledal městský soud ani nárok stěžovatelky na zadostiučinění za údajnou výhružku úředních osob, neboť stěžovatelka tuto skutečnost neprokázala a existenci nároku nezakládá subjektivní pociťování postupu úředních osob jako výhružky matkou stěžovatelky. Přiznání náhrady nákladů řízení Městysi X odůvodnil městský soud tím, že tento postup byl pro stěžovatelku, resp. její rodiče předvídatelný, stejně tak měl tuto skutečnost zohlednit již opatrovnický soud schvalující podání žaloby rodiči za nezletilou stěžovatelku. Městys X mohl vystupovat jako vedlejší účastník řízení před obecnými soudy, o nepřipuštění jeho vstupu do řízení rozhodnuto nebylo a náleží mu tudíž náhrada nákladů řízení. Zastupování městyse advokátem bylo legitimní, neboť jde o malou obec s nedostatkem personálu. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle ní porušují její základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. 6. Stěžovatelka žalobu podávala v reakci na závěry veřejné ochránkyně práv, podle které rozhodující správní orgány jednaly šikanózním způsobem. Samotný domácí porod a nedoložení potvrzení lékařským poporodním vyšetřením matky nesvědčí o ohrožení dítěte a nemohou vést k podání podnětu na rodinu k orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Orgán sociálně-právní ochrany dětí může správnímu orgánu poskytnout pouze informace získané svou předchozí činností, nikoliv na jeho žádost provádět šetření. Závěr soudů, že úřad městyse mohl dát podnět orgánu sociálně-právní ochrany dětí k provedení šetření za účelem získání informací je proto nesprávný. I pokud by formálně postup úřadu městyse souladný s právem byl, jednalo by se o obcházení právní úpravy. Nadto byl požadavek úřadu městyse nadbytečný a celou situaci prodlužoval. 7. Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že byl oprávněný podnět soudu k zahájení řízení o určení mateřství, což podporuje obdobným názorem veřejné ochránkyně práv. Úřad městyse nejprve řízení přerušil a podnět k zahájení soudního řízení učinil až poté, což nedává smysl. Pokud by soud vyhodnotil podnět jako nedůvodný, nemusel se o tom úřad městyse vůbec dozvědět a správní řízení by bylo přerušeno na neurčitě dlouhou dobu. Soudy se nezabývaly tím, zda v řízení již obstarané podklady postačovaly k vydání rozhodnutí o zapsání stěžovatelky do knihy narození, a tedy zda byl podnět soudu nutný. Podřazení podání podnětu soudu pod odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí je formalistické a nesprávné, jelikož podnět soudu se nemohl projevit v rozhodnutí o přerušení řízení, pokud mu předcházelo. Proto měl být podnět soudu posuzovaný z hlediska nesprávného úředního postupu. I v případě, že by mělo jít o nezákonné rozhodnutí, není nutné, aby toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, neboť krajský úřad kryl úřad městyse a stěžovatelka nezákonnost rozhodnutí nemohla prokázat. K argumentaci obvodního soudu, že stěžovatelka nemohla pro svůj nízký věk újmu pociťovat, stěžovatelka uvádí, že ji soud nepřípustně vyloučil z náhrady nemajetkové újmy, která však náleží i osobám plně si neuvědomujícím vznik nemajetkové újmy. Požadavek městského soudu, aby stěžovatelka námitku nezaznamenání podnětu úřadem do správního spisu uplatnila jako samostatný nárok, je formalistický. Napadenými rozhodnutími soudy porušily nejlepší zájem nezletilé stěžovatelky, kterým byl brzký zápis do knihy narození a vydání rodného listu, jakož i následné přiznání zadostiučinění za pochybení správních orgánů. 8. Nakonec stěžovatelka napadá přiznání náhrady nákladů řízení Městysi X, tedy vedlejšímu účastníkovi řízení před obecnými soudy. V obdobných řízeních není běžné, aby se obec zapojovala do soudního řízení vedeného proti ministerstvu. Před opatrovnickým soudem rodiče uváděli, že jsou ochotni hradit náklady řízení za stěžovatelku, ale toto vztahovali pouze k žalovanému ministerstvu. Ani opatrovnický soud se zapojením městyse do soudního řízení nepočítal a počítat ani nemusel. Účast městyse v řízení nebyla účelná, stačilo, kdyby městys poskytl ministerstvu součinnost. Městys si navíc neúčelně zvolil k zastupování advokáta, ačkoliv v soudním řízení pouze opakoval svou argumentaci ze správního řízení, s procesními otázkami mu mohlo pomoct ministerstvo. Soudy měly vzít v úvahu i skutečnost, že za stěžovatelku budou náklady hradit její rodiče, kteří musí hradit náklady městyse již za své prohrané spory. V zájmu nezletilé proto bylo náhradu nákladů městysi zcela či zčásti nepřiznat. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí. 10. První okruh námitek stěžovatelky se vztahuje k podnětu úřadu městyse orgánu sociálně-právní ochrany dětí k provedení šetření za účelem získání informací pro správní řízení. Stěžovatelka má prvně za to, že orgán sociálně-právní ochrany dětí může správnímu orgánu poskytnout pouze již získané informace, nikoliv na jeho žádost provést šetření, což podporuje obdobným tvrzením veřejné ochránkyně práv. S tím Ústavní soud nesouhlasí, neboť povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí poskytnout správnímu orgánu potřebné údaje pro správní řízení plyne z § 51 odst. 5 písm. a) bod 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a ke splnění této povinnosti je orgán sociálně-právní ochrany dětí oprávněn činit šetření (§ 52 téhož zákona). K tomu je třeba dodat, že v dané věci orgán sociálně-právní ochrany dětí neprováděl šetření v domácnosti, které vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla ohro