III.ÚS 1608/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1608/22 ze dne 9. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky V. P., zastoupené JUDr. Simonou Vypušťák Corradiniovou, advokátkou se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2022 č. j. 32 Co 234/2021-1578 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. března 2021 č. j. 9 Nc 3749/2015-1409 do výroku II., III., IV., V., za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně jako účastníků řízení a J. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2022, která splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť dle jejího přesvědčení jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 38 odst. 2 Listiny, právo vlastnit majetek dle čl. 11. odst. 1 Listiny, dále bylo porušeno právo na rozhodnutí v nejlepším zájmu dětí a ochrany rodičovských práv dle čl. 3 odst. 1, 2 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelka požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto ve věci nezletilých dětí J. P. a V. P., rodičů J. P. (dále jen "otec") a stěžovatelky V. P. tak, že výrokem I. zamítl návrh otce na změnu péče o nezletilé. Výrokem II. návrh stěžovatelky, aby soud udělil souhlas se změnou bydliště nezletilých do M., Slovenská republika, zamítl. Výrokem III. a IV. okresní soud zamítl návrh stěžovatelky na udělení souhlasu za otce s absolvováním povinné školní docházky nezletilých ve školním zařízení Základná škola X a s Materskou školou X, ve školním roce 2020/2021. Výrokem V. uložil okresní soud otci i matce povinnost zaplatit státu na účet okresního soudu náklady řízení za znalečné, každému 50% do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí. Výrokem VI. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků 3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozhodl o odvolání rodičů tak, že nezletilé děti svěřil do střídavé péče rodičů a stanovil konkrétní podmínky střídání režimu běžné péče, zvláštní režim střídání o jarních, velikonočních, hlavních a vánočních školních prázdninách, povinnosti při předání a převzetí nezletilých, informační povinnost rodičů. Krajský soud uložil otci platit výživné na nezletilého J. ve výši 2 000 Kč a nezletilou V. 2 000 Kč měsíčně, stěžovatelce stanovil přispívat na výživu nezletilého J. 1 000 Kč a na nezletilou V. 1 000 Kč. Dále ve výrocích II., III., IV. potvrdil rozsudek okresního soudu. Dále uložil otci zaplatit České republice na účet okresního soudu náklady řízení za znalečné ve výši 11 875,12 Kč a stěžovatelce ve výši 47 500,48 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a krajským soudem. III. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka vytýká napadenému rozsudku krajského soudu nepřezkoumatelnost a tvrdí, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces a právo vyjádřit se k důkazům. Rozsudek krajského soudu je odůvodněný zcela nedostatečně a obecně, zcela formalisticky neuvedl z jakého důvodu důkazy navržené stěžovatelkou zamítl, přestože je považuje za zásadní pro rozhodnutí ve věci samé. Jednalo se o zprávu insolvenčního správce k prokázání dluhu na výživném pro nezletilé děti, návrh na místní šetření v bydlišti otce a čestné prohlášení matky stěžovatelky. Poukazuje na to, že otec porušuje právo dětí, které jsou také občany Slovenské republiky, na jejich identitu, rozvoj rodinných vazeb a pout s jejich rodinou na Slovensku, což lze jednoznačně hodnotit jako dlouhodobé a zásadní rodičovské selhání otce. Stěžovatelka tvrdí, že se změnou výlučné péče na střídavou péči dostala do ještě horší sociální situace, otec bude v neplacení výživného pokračovat, stěžovatelka nebude dostávat od otce pro děti výživné, ale sama mu výživné bude muset platit, což odporuje principům spravedlnosti a v konečném důsledku to poškodí nezletilé děti. Poukázala na opakované neplnění vyživovací povinnosti otce vůči dětem a jeho trestní stíhání Okresním soudem v Kladně, kterým byl otec odsouzen za zanedbání povinné výživy dětí, což Krajský soud v Praze potvrdil sp. zn. 9 To 170/2021. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud nehodnotil rodičovskou kompetenci otce a jeho jednání v rozporu se zájmy dětí a změnil výlučnou péči na střídavou a uložil jí povinnost uhradit podstatnou část nákladů znaleckého posudku, v čemž stěžovatelka shledává extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy. Stěžovatelka argumentuje judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. II.ÚS 1738/16, II.ÚS 2067/14, I.ÚS 1554/14, I.ÚS 336/2000), a navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil a přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. IV. Řízení před Ústavním soudem 5. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti rozsudku krajského soudu a rozsudku okresního soudu. V. Vlastní posouzení 6. Ústavní soud konstatuje, že podstatou nyní projednávané ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s právními závěry okresního soudu a krajského soudu v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jejich nezletilým dětem, v nichž soudy shledaly předpoklady pro jejich svěření do střídavé péče rodičů. 7. Ústavní soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky], nikoli "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy, provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu mají být děti svěřeny do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů ve vztahu k nezletilým dětem, atd. Úkolem Ústavního soudu v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, je tak především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatelky kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dětí (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dětí shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu náležitě odůvodněna [srov. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)]. 8. Prizmatem výše uvedených ústavněprávních kritérií pro rozhodování obecných soudů ohledně úpravy výchovných poměrů nezletilých dětí Ústavní soud přezkoumal rovněž ústavní stížností napadené rozhodnutí. Na základě toho dospěl k závěru, že krajský soud v nyní projednávaném případě uvedeným požadavkům dostál, neboť ve zjištěných skutečnostech shledal předpoklady pro svěření dětí do střídavé péče rodičů. Také okresní soud neshledal návrh stěžovatelky na přestěhování nezletilých dětí na Slovensko za nejlepší zájem dětí. 9. Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dětí v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména: "(1) existence pokrevního pouta mezi dětmi a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dětí a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které o