III.ÚS 1618/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1618/19 ze dne 22. 10. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Metrostav a.s., sídlem Koželužská 2450/4, Libeň, Praha 8 - Libeň, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem, sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2019 sp. zn. 12 Ntd 3/2019, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soud"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že jím byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Současně žádá o postup podle § 39 zákona o Ústavním soudu. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že dne 11. 7. 2018 byla ke Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud") podána státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") obžaloba na 9 fyzických a 8 právnických osob, včetně stěžovatelky, pro zločiny přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) a § 331 odst. 1, 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) a b) téhož zákona, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) téhož zákona, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 téhož zákona, poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 5 téhož zákona, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) téhož zákona a pro další trestné činy, jichž se měli obžalovaní dopustit (případně též v různých stádiích dokonání i různými formami trestní součinnosti) jednáním popsaným v obžalobě. Řízení je vedeno u krajského soudu pod sp. zn. 4 T 42/2016. 3. V průběhu hlavního líčení konaného ve dnech 16. 1. 2019 a 22. 1. 2019 podal obžalovaný D. R. žádost o odnětí věci krajskému soudu a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně, konkrétně Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Poté podali obdobné návrhy také obžalovaný P. P. a stěžovatelka. Návrhy byly v podstatě odůvodněny shodným tvrzením, že poškození Středočeský kraj a obchodní korporace ON Kolín, a.s., uplatňují nároky na náhradu škody, přičemž přísedící krajského soudu byli zvoleni zastupitelstvem Středočeského kraje, takže jsou všichni v dané věci vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť z jejich vztahu k věci a stranám lze mít pochybnosti o jejich způsobilosti nestranně rozhodovat. 4. Napadeným usnesením vrchního soudu nebylo podle § 25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") návrhům na odnětí věci krajskému soudu a její přikázání městskému soudu vyhověno. Vrchní soud po vyhodnocení všech relevantních skutečností neshledal ve věci zřetelné a nepochybně důležité důvody, které by vedly k vyhovění návrhům, když za takovou skutečnost nepovažoval situaci, kdy pro poměr ke stranám řízení, konkrétně k poškozeným Středočeskému kraji a jím zřízené obchodní korporaci, by bylo nutné všechny přísedící považovat za vyloučené z důvodu jejich podjatosti bez uvedení konkrétních oprávněných pochybností o jejich nestrannosti. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka obsáhle polemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí, přičemž vyslovuje přesvědčení, že v její věci poměr přísedících krajského soudu ke dvěma poškozeným vzhledem k nižším zárukám jejich nestrannosti a nezávislosti s ohledem na to, že jsou voleni, odvoláváni či opětovně voleni zastupitelstvem Středočeského kraje, který uplatňuje v daném řízení práva poškozeného, vytváří důvodné pochybnosti o nestrannosti a nezávislosti všech přísedících. Dle jejího názoru bylo proto namístě, aby vrchní soud věc krajskému soudu odňal. Vrchní soud však takovému návrhu nevyhověl, čímž porušil právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Odkazuje přitom zejména na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53). 6. Dle stěžovatelky nelze pominout ani podivný a nezákonný způsob, jakým na krajském soudu došlo k určení senátu, který má její věc rozhodovat. Z rozvrhu práce pro rok 2018 s platností od 1. 7. 2018 totiž vyplývá, že kromě předsedkyně senátu bylo k tomuto soudnímu oddělení přiděleno celkem 7 přísedících, ani jeden z nich však nebyl v době podání obžaloby zařazen do senátu rozhodujícího její věc. To by mělo být dalším důvodem, proč měla být věc podle § 25 tr. řádu delegována jinému soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo spravedlivé. 9. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že právo na nestranného a zákonného soudce i zákonný soud je neodmyslitelnou součástí práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť právě nestrannost soudce a soudu je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou ze základních premis důvěry občanů v právo a právní stát [viz nálezy ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255), ze dne 16. 5. 2006 sp. zn. II. ÚS /03 (N 101/41 SbNU 297), ze dne 27. 1. 2016 sp. zn. I. ÚS 1965/15 (N 15/80 SbNU 191); všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. 10. Záruka nestranného a zákonného projednání věci může být důvodem k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání soudu jinému podle § 25 tr. řádu. Uvedený postup však představuje výjimku z ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny. Institut zákonného soudce je podle judikatury Ústavního soudu důležitým prvkem právní jistoty, jejíž prolomení je nutno chápat jako postup nestandardní a zcela výjimečný, ač v odůvodněných případech dovolený [srov. nálezy ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. II. ÚS 3780/13 (N 206/75 SbNU 313) a ze dne 27. 1. 2016 sp. zn. I. ÚS 1965/15 (N 15/80 SbNU 191, usnesení ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 1370/17, ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 2990/17 a ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 3371/16)]. 11. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že vrchní soud neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle § 25 tr. řádu. S jeho závěry se však stěžovatelka neztotožňuje a obsáhle s nimi polemizuje. Přes jí odkazovanou judikaturu však nelze dospět k závěru, že by z ní napadené rozhodnutí jakkoliv vybočovalo. Vrchní soud ostatně ve svém rozhodnutí dostatečně vysvětlil, proč považoval stěžovatelčin odkaz na závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 441/04 za nepřípadný. Její věc není obdobná věci řešené uvedeným nálezem, neboť na rozdíl od ní není dán žádný konkrétní osobní vztah přísedících k poškozeným. Takové konkrétní námitky ani pochybnosti o tvrzené podjatosti přísedících působících v dané trestní věci ani vzneseny nebyly ani nebyl tvrzen či dovozován určitý vztah přísedících k některým členům zastupitelstva či jiným konkrétním osobám vystupujícím za poškozené. 12. Odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům § 134 tr. řádu na úplnost a přesvědčivost důvodů, o něž vrchní soud své závěry opřel Za situace, kdy vyloučení všech přísedících krajského soudu pro poměr k osobám zúčastněným na trestním řízení je dovo