III.ÚS 1634/23 – Ústavní soud

III.ÚS 1634/23 ze dne 27. 6. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové a soudců Jiřího Přibáně a Josefa Baxy o ústavní stížnosti Emila Kokiho, zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, se sídlem Smilova 356, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2023, č. j. 20 Cdo 3363/2022-143, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. srpna 2022, č. j. 26 Co 121/2021-130, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. března 2021, č. j. 31 EXE 251/2014-60, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, a GasNet, s. r. o., zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty případu 1. Ústavní soud se v tomto usnesení zabývá otázkou, zda exekuční soudy ústavně souladným způsobem posoudily právní povahu pohledávky, kterou vedlejší účastnici přiznal exekuční titul. Zatímco soudy dospěly k závěru, že jde o pohledávku "na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti", podle stěžovatele ji takto kvalifikovat nelze. II. Dosavadní průběh řízení 2. Vedlejší účastnice se žalobou proti stěžovateli domáhala zaplacení částky 237 797,35 Kč s příslušenstvím, kterou jí podle ní stěžovatel dlužil za neoprávněný odběr plynu. 3. Okresní soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici požadovanou částku (viz rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 8 C 347/2012-33, který bude dále označován jako "exekuční titul"). 4. Exekuční titul je odůvodněn velmi stroze. Z hlediska skutkového stavu je v něm uvedeno jen to, že "[z] provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný neoprávněně odebral zemní plyn v období od 21. 5. 2011 do 9. 10. 2011 na adrese odběrného místa […] v hodnotě 237,797,35 Kč". Z hlediska právního posouzení soud v odůvodnění exekučního titulu uvedl pouze to, že stěžovatel svůj dluh řádně a včas nesplnil, a "[s]oud proto žalobě vyhověl". 5. Stěžovatel uloženou povinnost nesplnil, a proto byla k jejímu vymožení zahájena exekuce. Ještě před jejím skončením proti němu bylo zahájeno insolvenční řízení, v jehož závěru byl stěžovatel osvobozen od placení neuspokojených pohledávek zahrnutých do oddlužení (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 41 INS 18310/2014-8-56). 6. Soudy se následně zabývaly tím, zda osvobození stěžovatele od placení pohledávek dopadá i na pohledávku přiznanou exekučním titulem, a zda je tedy třeba jeho výkon zastavit. Vedlejší účastnice uváděla, že nikoliv, protože jde podle ní o pohledávku, na níž se osvobození nevztahuje – konkrétně o pohledávku "na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti" (§ 416 odst. 1 insolvenčního zákona). Stěžovatel naopak tvrdil, že osvobození na tuto pohledávku dopadá a exekuci je třeba zastavit. To, že by škodu způsobil úmyslně, totiž nevyplývá ani z exekučního titulu, ani ze zbylého obsahu nalézacího spisu (spis Okresního soudu v Hradci Králové vedený pod sp. zn. 8 C 347/2012). 7. Soudy se touto otázkou zabývaly, v průběhu řízení docházely k různým závěrům – ve věci dvakrát rozhodoval okresní soud, třikrát krajský soud a dvakrát Nejvyšší soud. Nakonec soudy rozhodly, že pohledávka má povahu "pohledávky na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti", a stěžovatel proto od jejího placení osvobozen není. Okresní soud tedy návrh na zastavení exekuce zamítl, krajský soud jeho rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl. Stěžovatel považuje tato tři rozhodnutí za protiústavní, a proto proti nim podal ústavní stížnost. III. Argumentace stěžovatele 8. Napadená rozhodnutí podle stěžovatele porušila jeho právo vyplývající z poslání soudů poskytovat ochranu právům (čl. 90 Ústavy České republiky), právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny). 9. V první rovině své argumentace stěžovatel tvrdí, že sporná pohledávka nemá charakter škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. V té souvislosti uvádí: (a) Závěr, že stěžovatel si kvůli odstoupení od smlouvy o dodávkách plynu musel být vědom úmyslného způsobení škody, odporuje zásadě předvídatelnosti rozhodnutí a neodpovídá důkazům, na nichž je založen exekuční titul. Z žaloby ani nalézacího spisu nevyplývá, zda, kdy a jak mu bylo odstoupení doručeno. Mezi důkazy v nalézacím spise a zjištěními exekučních soudů proto existuje protiústavní rozpor. (b) Skutečnost, že ho vedlejší účastnice neinformovala o tom, že dojde k demontáži měřidla, a nedozvěděl se tak o neúspěšném pokusu o demontáž měřidla, opět vylučuje jeho úmysl způsobit jí škodu, neboť subjektivně získával plyn na základě smlouvy. (c) Vymáhaná částka je výsledkem odhadu vedlejší účastnice. Tento způsob fakturace vylučuje jeho úmysl, neboť není prokázáno, že plyn ve fakturovaném období skutečně odebral. V tomto období bylo léto a jediný plynový spotřebič, který byl v prostorech umístěn (plynový kotel), nebyl v provozu. Ke dni začátku období údajného odběru plynu navíc nebylo měřidlo přístupné. (d) Nalézací spis neobsahuje žádnou doručenku či dodejku oznámení o neoprávněném odběru plynu (strana 18 nalézacího spisu). 10. V druhé rovině své argumentace stěžovatel namítá, že soudy protiústavním způsobem aplikovaly rozsah vázanosti exekučním titulem, protože mu neumožnily prokázat skutečnosti uvedené v předchozím bodě a namísto výkladu obsahu nalézacího spisu vycházely jen z účelového výkladu obsahu žaloby. V té souvislosti uvádí následující: (a) Napadená rozhodnutí s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu uvádí, že pokud z exekučního titulu není zřejmé, podle jakého předpisu nalézací soud hodnotil vztah mezi účastníky, učiní tak exekuční soud podle obsahu spisu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2431/2010). To však soudy neučinily. (b) Pokud okresní soud vycházel z žalobních tvrzení, a opakoval tedy dokazování, které je předmětem nalézacího řízení, měl provést i důkazy připojené k žalobě, jejichž provedení stěžovatel navrhoval – konkrétně oznámení vedlejšího účastníka na straně 18 a e-mail na straně 29. (c) Obsah nalézacího spisu neumožňuje jednoznačný závěr o úmyslu neoprávněně odebírat plyn. V té souvislosti stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94, podle něhož opomenuté důkazy téměř vždy založí protiústavnost rozhodnutí. 11. Stěžovatel zároveň navrhl odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí, neboť to podle něj nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a pokračující exekuce by pro něj znamenala nepoměrně větší újmu (v podobě nákladů exekuce a vymožení plnění), než jaká může při odložení vykonatelnosti vzniknout vedlejší účastnici. IV. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 12. Nejvyšší soud, krajský soud i okresní soud odkázaly ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti na odůvodnění napadených rozhodnutí. 13. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření uvedla, že obecné soudy protiústavně nepostupovaly. Tento závěr podložila následujícími argumenty: (a) Exekuční titul obsahuje právní důvod pohledávky – a to neoprávněný odběr plynu (§ 74 energetického zákona). Odůvodnění exekučního titulu totiž uvádí, že "žalovaný neoprávněně odebral zemní plyn v období od 21. 5. 2011 do 9. 10. 2011 na adrese odběrného místa: […] v hodnotě 237.797,35 Kč". (b) Nalézací soud považoval doručení odstoupení od smlouvy za prokázané, protože by jinak nemohl dospět k závěru, že byl odběr plynu neoprávněný. (c) Stěžovatel v exekučním řízení uváděl nová, nepřípustná tvrzení, která měl uvést již v nalézacím řízení – zpochybňoval svou pasivní legitimaci, výši spotřeby i období odběru plynu. Tyto skutečnosti však byly v nalézacím řízení řádně prokázány. (d) Důkazy připojené k žalobě, které podle stěžovatele exekuční soudy neprovedly, provedl již nalézací soud a jejich opětovné provedení není v exekučním řízení přípustné. Vykonávací řízení totiž nenabízí prostor k revizi skutkových zjištění, na jejichž základě byl vydán exekuční titul (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3733/2021-115). (e) Údajné odnětí možnosti uplatňovat práva v soudním řízení je jen důsledkem stěžovatelova laxního přístupu zejména v nalézacím řízení, v němž stěžovatel nebrojil ani proti žalobě, ani proti následnému exekučnímu titulu. (f) Argument, že fakturace spotřeby plynu odhadem vylučuje stěžovatelův úmysl, je účelový. Provedení odhadu stěžovatelův úmysl nevylučuje; jde jen o důsledek nesplnění jeho povinnosti umožnit vedlejší účastnici přístup k plynoměru (§ 57 vyhlášky č. 365/2009 Sb.). Skutečnost, že takto stěžovatel jednal i přes opakovaná oznámení a pokusy, závěr o jeho úmyslu spíše podporuje. (g) Tvrzení, že neinformování stě