III.ÚS 1671/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1671/21 ze dne 27. 7. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Kuly, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šiplem, advokátem sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021 č. j. 7 As 370/2019-34, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2019 č. j. 30 A 21/2018-187 a rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 6. 12. 2017 č. j. KUKHK-30517/UP/2017/OS, spojené s návrhem na zrušení § 79 odst. 2 písm. s) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, jako účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh na zrušení § 79 odst. 2 písm. s) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněná dne 5. 7. 2021 o vlastní vyjádření stěžovatele. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. Dále byly údajně porušeny principy právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, byly překročeny zákonné limity výkonu státní moci podle čl. 2 odst. 2 Listiny a bylo porušeno stěžovatelovo právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatele totiž nebyl dán veřejný zájem, který by jako jediný mohl ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny vést k omezení jeho vlastnického práva; muselo by se tak ovšem stát na základě podmínek stanovených zákonem, když ani toto v daném případě nebylo splněno. 2. Stěžovatel ústavní stížnost spojil s návrhem na zrušení § 79 odst. 2 písm. s) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon"). Uvedené ustanovení, ve znění do 31. 12. 2017 rozhodném pro nyní posuzovanou věc, znělo takto: "Rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují [...] s) výměna vedení technické infrastruktury,59) pokud se nemění její trasa a nedochází k překročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma, [...]." Znění poznámky pod čarou č. 59 bylo následující: "Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů." Stěžovatel však petit ústavní stížnosti formuluje tak, jako by měl Ústavní soud zrušit znění daného ustanovení ke dni podání ústavní stížnosti: "Rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují [...] s) výměna vedení technické infrastruktury,69) pokud nedochází k překročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma, [...]." Znění poznámky pod čarou č. 69 je pak následující: "Například zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů." 3. Z ústavní stížnosti i z napadených rozhodnutí se podává, že Městský úřad H., odbor výstavby (dále jen "stavební úřad") původně nařídil společnosti ČEZ Distribuce, a. s. odstranění nepovolené stavby, tedy v jeho rozhodnutí specifikované elektrické přípojky. K odvolání jmenované akciové společnosti proti rozhodnutí stavebního úřadu Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále jen "krajský úřad") ústavní stížností napadeným rozhodnutím shora zmiňované rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a řízení o odstranění nové elektrické přípojky zastavil. Následná žaloba stěžovatele proti v záhlaví citovanému rozhodnutí krajského úřadu byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") zamítnuta. 4. Krajský soud se ztotožnil s názorem krajského úřadu, že v posuzovaném případě se jednalo o výměnu elektrické přípojky jako součásti vedení technické infrastruktury, při které nedošlo ke změně trasy této infrastruktury ani k překročení hranice stávajícího ochranného a bezpečnostního pásma. Z ničeho nelze podle krajského soudu dovodit, že by se o výměnu vedení technické infrastruktury ve smyslu § 79 odst. 2 písm. s) stavebního zákona mohlo jednat jen v případě, pokud by byla měněna po částech a nikoliv jako celek. Podle krajského soudu nedošlo ani ke stěžovatelem tvrzené změně vedení technické infrastruktury, neboť vodiče přípojky jsou stále nataženy mezi dvěma sloupy, jejichž umístění se nezměnilo. Krajský soud ve svém rozhodnutí rovněž uvedl, že elektrická přípojka je technickou infrastrukturou a nová (i stará) elektrická přípojka je energetickým vedením, neboť je určena k dodávce elektrické energie. 5. Následná kasační stížnost stěžovatele byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta. Nejvyšší správní soud v rozsudku nejprve uvedl, že předmětem sporu byla otázka, zda stavba nové elektrické přípojky na pozemku stěžovatele splňovala podmínky § 79 odst. 2 písm. s) stavebního zákona, tedy zda tato přípojka ke svému umístění nevyžadovala ani rozhodnutí o umístění stavby, ani územní souhlas ani ohlášení ke svému provedení. Zcela se přitom ztotožnil s právním názorem krajského úřadu i krajského soudu, že elektrickou přípojku je nutno považovat za vedení technické infrastruktury a proto její výměna podléhá zjednodušenému režimu ve smyslu § 79 odst. 2 písm. s) stavebního zákona. Tento závěr vysvětlil Nejvyšší správní soud přesvědčivým výkladem jednotlivých technických pojmů užívaných stavebním zákonem a zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelův výklad naopak považoval za formalistický, byť energetický zákon pro svoje účely považuje elektrickou přípojku za "zařízení" a nikoliv za "vedení", jak ji naopak označuje § 79 odst. 2 písm. s) stavebního zákona. Připomněl, že elektrické přípojky slouží ke koncovému přenosu elektrické energie z přenosové soustavy. Jedná se tudíž podle Nejvyššího správního soudu o část vedení elektrizační soustavy. Dospěl-li tedy krajský úřad k závěru, že nová elektrická přípojka je vedením technické infrastruktury ve smyslu stavebního zákona, je tento závěr logický a podle Nejvyššího správního soudu zcela předvídatelný. V kontextu okolností daného případu pak podle Nejvyššího správního soudu nelze lpět ani na tom (což stěžovatel činil v kasační stížnosti a činí tak i v ústavní stížnosti - poznamenal Ústavní soud), že při výměně přípojky by musela být zachována alespoň její část (nesměla být tedy být vyměněna celá, jako se to stalo v nyní posuzovaném případě). Vodítko k tomu, co je ještě možné považovat za výměnu, a co by bylo již novou stavbou, totiž podle Nejvyššího správního soudu poskytuje samotný § 79 odst. 2 písm. s) stavebního zákona, v němž je zdůrazněna neměnnost původní trasy vedení technické infrastruktury a nepřekročení hranice stávajícího ochranného a bezpečnostního pásma. Právě optikou těchto požadavků je proto nutné parametry výměny podle Nejvyššího správního soudu posuzovat. Naopak účelem výměny vedení technické infrastruktury zcela zjevně není zakonzervování jejího technického stavu do doby jejího původního vzniku. Při její výměně a při posuzování shody mezi původní a novou elektrickou přípojkou tak nelze odhlížet od technologického vývoje a nových technických bezpečnostních norem. Při výměně elektrické přípojky nutno proto akceptovat určité odchylky. 6. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy. 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a