III.ÚS 1682/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1682/23 ze dne 24. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Karla Nevěčného, zastoupeného Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou, se sídlem Pplk. Sochora 740/34, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2023, č. j. 14 Co 29/2023-56, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Společenství vlastníků jednotek X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 37 555 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 877 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení [viz I. výrok rozsudku obvodního soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 30 C 340/2020-29 (dále jen "exekuční titul")]. Dne 21. 6. 2021, tedy už poté, kdy exekuční titul nabyl právní moci, zaslal stěžovatel vedlejšímu účastníkovi poštovní poukázkou částku 40 850 Kč. 2. Devět dní před vydáním exekučního titulu vydal stejný soud v jiném řízení mezi stejnými účastníky rozsudek, ve kterém stěžovateli uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 60 121,47 Kč s úroky z prodlení (viz I. výrok rozsudku obvodního soudu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 10 C 358/2019-46, na č. l. 46 až 48 spisu obvodního soudu, sp. zn. 10 C 358/2019). Během následného odvolacího řízení před městským soudem vedlejší účastník informoval soud o tom, že mu stěžovatel po vydání prvostupňového rozsudku zaslal částku 40 850 Kč a že ji vedlejší účastník započetl na pohledávku, která je předmětem odvolacího řízení. Z tohoto důvodu vzal vedlejší účastník svou žalobu částečně zpět (viz č. l. 71 až 72). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") započtení potvrdil a řízení částečně zastavil (viz I. výrok rozsudku městského soudu ze dne 10. 12. 2021, č. j. 14 Co 335/2021-79, na č. l. 79 až 83). Stěžovatelem zaslaná částka tak byla započtena na jiný dluh než na ten, který byl předmětem exekučního titulu. 3. O půl roku později (7. 5. 2022) byla zahájena exekuce k vymožení peněžní povinnosti uložené exekučním titulem. Stěžovatel navrhl exekuci zastavit, protože měl za to, že zasláním částky 40 850 Kč uloženou povinnost již splnil. Obvodní soud stěžovatelův návrh zamítl (viz usnesení obvodního soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. 148 EXE 1126/2022-33). Zaslaná částka podle soudu nebyla započtena na dluh, který byl předmětem exekučního titulu, ale na dříve upomenuté a splatné závazky stěžovatele, jejichž splnění se vedlejší účastník domáhal v jiném řízení. Stěžovatel totiž v poštovní poukázce neurčil, na který dluh plnil. Za takové situace se přitom podle § 1933 odst. 1 občanského zákoníku započte plnění "na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul", poté případně "na závazek nejméně zajištěný" a při stejné míře zajištění "na závazek nejdříve splatný". Stěžovatel tedy uloženou povinnost nesplnil a důvod pro zastavení exekuce není dán. 4. Městský soud toto rozhodnutí potvrdil (viz napadené usnesení městského soudu ze dne 17. 3. 2023, č. j. 14 Co 29/2023-56). V době poukázání částky 40 850 Kč měl stěžovatel vůči vedlejšímu účastníkovi i jiné peněžité závazky. Ty byly přitom upomenuté a splatné dříve než závazky, o nichž bylo rozhodnuto exekučním titulem. Městský soud si je vědom judikatury, podle níž může dlužník určit ten z více dluhů vůči témuž věřiteli, na který plní, i tím způsobem, že poskytne věřiteli plnění ve výši odpovídající výši právě tohoto dluhu. Stěžovatel však zaslal vedlejšímu účastníkovi částku, která výši uloženého dluhu neodpovídala. Tento dluh totiž ke dni plnění činil 40 859,16 Kč, nikoli zaslaných 40 850 Kč. Závěr, že stěžovatel neprojevil vůli plnit na pohledávku přiznanou exekučním titulem a že nebyly splněny předpoklady pro zastavení exekuce, je tedy správný. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel podává proti rozhodnutí městského soudu (popsaném v předchozím bodě tohoto usnesení) ústavní stížnost. Rozhodnutí podle něj porušuje jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě). Tato tvrzení opírá o několik argumentů. 6. Za prvé, započtení částky 40 850 Kč na jinou než vykonávanou pohledávku považuje stěžovatel za překvapivé, nepředvídatelné, nesprávné a nespravedlivé. Rozdíl mezi skutečně zaplacenou částkou (40 850 Kč) a částkou, která by byla podle městského soudu nutná k zastavení exekuce (40 859,16 Kč), je pouhých 9,16 Kč. Tento rozdíl je zapříčiněn odlišnou metodou výpočtu úroku z prodlení. Závěr, že stěžovatel neprojevil zaplacením o několik korun nižší částky vůli plnit na pohledávku přiznanou exekučním titulem, je přitom interpretační exces. 7. Za druhé, stěžovatelem zaslané peníze nemohly být započteny na pohledávky v jiném řízení, protože o nich byl v okamžiku započtení veden spor a vedlejšímu účastníkovi nebyly pravomocně přisouzeny. Odvolací soud navíc neměl pravomoc započtení schválit, protože tato otázka nebyla projednána v prvním stupni řízení. 8. Za třetí, stěžovatel nebyl poučen o povinnosti označit platbu ani o následcích neoznačení platby. O tom, že zaslanou částku vyčíslil nesprávně, byl informován až v napadeném usnesení. 9. Za čtvrté, nezapočtení platby na částku přiznanou exekučním titulem odporuje právní úpravě a judikatuře týkající se částečného plnění a částečného zastavení exekuce. 10. Za páté, rozdíl mezi zaplacenou a exekučním titulem přiznanou částkou vyhledal městský soud až poté, co stěžovatel poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Dodatečně vytvořené odůvodnění pak zpětně promítl do již pravomocného rozhodnutí v jiné věci, ačkoli tam tato otázka nikdy nebyla nastolena. 11. Za šesté, stěžovatel bude muset kvůli nezastavení exekuce zaplatit vedlejšímu účastníkovi úroky z prodlení za období od 1. 7. 2020 do 21. 6. 2021 znovu, což povede ke dvojímu plnění téhož závazku. Výsledná částka, kterou bude muset uhradit, přitom bude kvůli narůstajícím úrokům, nákladům exekuce a nákladům právního zastoupení ještě mnohem vyšší. 12. Za sedmé, úvaha, jak byla zohledněna platba 40 850 Kč, je z hlediska exekučního práva nepodstatná. I kdyby částka 40 850 Kč byla skutečně přesunuta na úhradu jiného závazku vzešlého z jiného soudního řízení, byl by exekuční titul v rozsahu poskytnutého plnění nevykonatelný. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 13. Soudkyně zpravodajka zaslala ústavní stížnost k vyjádření obvodnímu soudu, městskému soudu a vedlejšímu účastníkovi. Ani jeden z nich nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou. Vyjádření obecných soudů 14. Obvodní soud odkazuje na závěry rozhodnutí popsaných v bodě 1 až 4 tohoto usnesení. Stěžovatelem zaslaná platba nebyla určená nezaměnitelně, a proto ji bylo možné započíst na jiný dluh postupem podle § 1933 odst. 1 občanského zákoníku. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která stěžovatel odkazuje, podle soudu nejsou plně použitelná. Námitka, že povinnost označit platbu nebyla stěžovateli stanovena, je nerelevantní, protože způsob úhrady dluhu vyplývá přímo ze zákona. 15. Městský soud uvádí, že stěžovatelova ústavně zaručená základní práva či svobody porušena nebyla. Stěžovatel neurčil, na který z dluhů vůči vedlejšímu účastníkovi plnil - a to ani tím, že by plnil částkou odpovídající přesné výši dluhu. Částka byla proto v souladu s § 1933 odst. 1 občanského zákoníku započtena na dříve upomenuté a dříve splatné závazky. Tento závěr má oporu v zákoně, soud ho řádně odůvodnil a nepovažuje ho za zjevně nespravedlivý či protiústavní. Důsledky neurčení dluhu přitom stěžovateli musely být známy, protože nespecifikované platby zaslal vedlejšímu účastníkovi už dříve a soud v daném případě postupoval podobně. Vyjádření vedlejšího účastníka 16. Podle vedlejšího účastníka je ústavní stížnost pouze opakováním již řádně vypořádaných argumentů a stěžovatel se jí nedovolává ochrany ústavnosti, ale přehodnocení skutkového stavu a výkladu podústavního práva, který přísluší především obecným soudům. Obecné soudy podle vedlejšího účastníka postupovaly řádně. Replika stěžovatele 17. Stěžovatel uvádí, že ve vyjádření městského soudu nenachází uspokojivou odpověď na stěžejní námitky své ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření pak předkládá celou řadu dalších tvrzení a argumentů. Městskému soudu v něm vytýká to, že: (a) aplikoval nesprávné právní normy, protože vycházel z ustanovení občanského zákoníku, ačkoli se exekuční řízení řídí zejména exekučním řádem a občanským soudním řádem, (b) neprovedl dostatečné dokazování ohledně úmyslu stěžovatele plnit podle exekučního titulu a vztahu mezi platbou a daným titulem, (c) nepopsal, jak přesně dospěl ke správné výši dlužné částky ke dni z