III.ÚS 169/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 169/24 ze dne 13. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Aloise Humpolíka, zastoupeného JUDr. Michalem Janovcem, Ph.D., advokátem, se sídlem Dobrovského 1310/64, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 30. října 2023 č. j. 54 Co 123/2023-104 a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. května 2023 č. j. 16 EXE 747/2022-59, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jako účastníků řízení, a Střední školy Brno, Charbulova, příspěvkové organizace, se sídlem Charbulova 1072/106, Brno-Černovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny základní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 7 Listiny a čl. 8 Úmluvy. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i jejich příloh, se podává, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zamítnutí návrhu stěžovatele na zastavení exekuce. V odůvodnění svého rozhodnutí s odkazem na § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") shledal důvodnou námitku neplatnosti jednostranného započtení, kterou vznesla vedlejší účastnice jako oprávněná, když pohledávku, kterou stěžovatel započetl vůči jí vymáhané pohledávce v tomto exekučním řízení, považoval za nejistou. V dané souvislosti okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020 sp. zn. 26 Cdo 564/2020 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná pod https://www.nsoud.cz), v souladu s nímž při aplikaci pojmu jistota a určitost pohledávky právě ve smyslu § 1987 občanského zákoníku zohlednil stav jiného soudního řízení vedeného mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí. Zároveň okresní soud nepovažoval exekuční návrh vedlejší účastnice za šikanózní, když ke splnění vymáhané povinnosti nebylo zapotřebí součinnosti vedlejší účastnice, kterou by stěžovateli neposkytla; naopak stěžovateli zaslala předexekuční výzvu, než přistoupila k podání exekučního návrhu. 3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud") usnesení okresního soudu potvrdil. Zdůraznil, že v dané věci není sporu o tom, že se vede jiné soudní řízení o existenci a výši pohledávky stěžovatele vůči vedlejší účastnici, kterou stěžovatel užil k započtení. Proti takovému právnímu jednání (tedy proti aktu započítání, který dlužník použije proti svému věřiteli) se věřitel může bránit dovoláním se relativní neplatnosti takového jednostranného započtení; přesně tak vedlejší účastnice podle krajského soudu postupovala. Dále krajský soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soudní řízení, jehož podstatou je pohledávka, kterou stěžovatel vůči pohledávce vedlejší účastnice užil k započtení, doposud nebylo skončeno ani před soudem prvního stupně. Za dané situace tedy okresní soud podle krajského soudu postupoval správně, pokud na ochranu vedlejší účastnice aplikoval právě ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku. Protože vedlejší účastnice vznesla námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musel se okresní soud zabývat právě tím, zdali je stěžovatelem uplatňovaná pohledávka jistá a určitá, tedy způsobilá přivodit svým započtením zánik vedlejší účastnicí uplatněné pohledávky. V rámci exekučního řízení by naopak soud mohl oprávněnost námitky započtení posuzovat jen tehdy, pokud by pohledávka užitá jedním z účastníků řízení k započtení vůči pohledávce druhého účastníka řízení byla zcela nepochybná. Taková situace však v krajským soudem posuzovaném případě nenastala, neboť o stěžovatelem uplatněné pohledávce (tzv. aktivní pohledávce) probíhalo jiné soudní řízení. Vedlejší účastnicí zahájené exekuční řízení podle krajského soudu není šikanózním postupem, a to i s ohledem na závěry uvedené v nálezu ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3216/14 [(N 218/79 SbNU 503); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz]. Stěžovatel totiž svůj dluh vůči vedlejší účastnici dobrovolně neuhradil, a to ani přes jí formulovanou předexekuční výzvu. Vedlejší účastnice naopak návrh na nařízení exekuce podala až poté, kdy stěžovatel proti ní uplatnil jím tvrzenou pohledávku, tedy v okamžiku, kdy již bylo zřejmé, že stěžovatel svůj závazek vůči vedlejší účastnici dobrovolně platit nebude. Vedlejší účastnice nemůže být nucena ani k tomu, aby bez dalšího vůči stěžovateli započetla své pohledávky, a to už i s ohledem na to, že by se tak vystavovala nebezpečí vznesení námitky relativní neplatnosti takového započtení ze strany stěžovatele. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že mezi ním a vedlejší účastnicí se vedl mimo jiné spor o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána vedlejší účastnicí. Protože se stěžovatel v jiném soudním řízení domáhal vůči vedlejší účastnici uhrazení dlužných platů ve výši 103 860 Kč, mohla naopak vedlejší účastnice snadno započíst jí uplatňovanou pohledávku ve výši 10 844,40 Kč, vzniklou jako dluh stěžovatele s úhradou náhrady nákladů řízení. Vedlejší účastnice tak pro tuto bagatelní částku neměla vůči stěžovateli podávat návrh na nařízení exekuce. Stěžovatel se návrhu na nařízení exekuce bránil podáním návrhu na její zastavení, a to s tvrzením, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen "o. s. ř."). Dále měla být podle stěžovatele na něj nařízená exekuce zastavena i proto, že exekuční návrh vedlejší účastnice je nutno podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. považovat za šikanózní. Obecné soudy návrhu stěžovatele na zastavení exekuce nevyhověly a stěžovatel považuje zejména rozhodnutí okresního soudu za nepřezkoumatelné. Neurčitost pohledávky stěžovatelem použité k započtení, (resp. skutečnost, že pohledávka má být nejistá) krajský soud dovodil jen z toho, že nahlédl do aplikace Infosoud.cz, aby se přesvědčil, v jakém stavu se jiné soudní řízení o takto stěžovatelem uplatněné pohledávce nachází. Uvedený důkaz byl ovšem k posouzení možnosti započtení pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku zcela nepostačující. 5. Povinností obecných soudů naopak podle stěžovatele bylo posoudit možnost započtení existujících pohledávek. Pokud za dané situace odkazovaly na běžící jiné soudní řízení, jehož předmětem byla právě stěžovatelem k započtení použitá pohledávka, postupovaly nesprávně (a dopustily se svévole) už proto, že toto jiné soudní řízení trpí průtahy (prvostupňový soud v něm například v této souvislosti pochybil, pokud nařídil k vyřešení sporu zcela neúčelnou mediaci). Zároveň bylo možné správnost jednostranného započtení provedeného stěžovatelem posoudit i jen z listinných důkazů, které měly soudy v exekučním řízení k dispozici. Podle stěžovatele proto v řízení musí být dána skutečná objektivní nejistota o pohledávce uplatňované k započtení a není možné, aby soud k námitce započtení nepřihlédl a tím řízení jen zdržoval. 6. Okolnost, že vedlejší účastnice jednostranné započtení ze strany stěžovatele neakceptovala, resp. také sama nepřistoupila k započtení, svědčí ve skutečnosti o jejím šikanózním jednání. Stěžovateli totiž vyplácela pravidelně plat, od něhož si mohla jí uplatňovanou pohledávku v příslušném rozsahu započíst. Podání exekučního návrhu bylo za uvedeného stavu vyloučeno již s odkazem na § 1911 občanského zákoníku. K šikanózní povaze vedlejší účastnicí podaného návrhu na nařízení exekuce stěžovatel opětovně odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 3216/14. Tím, že se vedlejší účastnice zcela nelogicky rozhodla vymáhat vůči stěžovateli svoji pohledávku v rámci exekučního řízení, zasáhla rovněž do stěžovatelova práva na ochranu soukromí a nedotknutelnosti osoby, neboť stěžovatelovo jméno se objevilo mimo jiné v Centrální evidenci exekucí. V dané souvislosti pak stěžovatel ještě odkazuje například na nález ze dne 4. 1. 2022 sp. zn. II. ÚS 2833/21 s tím, že podle judikatury Ústavního soudu je možné dokonce rozhodnout o opětovném zastavení již skončeného exekučního řízení, které již bylo jednou zastaveno. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předp