III.ÚS 1858/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1858/24 ze dne 8. 10. 2024 Náležité odůvodnění zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavních stížnostech 1) Hany Písaříkové, zastoupené Mgr. Jakubem Dostálem, advokátem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1, a 2) Ing. Jiřího Písaříka, zastoupeného Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Hybernská 1271/32, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 14 Cmo 98/2024-880, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) JUDr. Jaroslava Brože, MJur, advokáta a insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty a 2) MR COMMUNICATIONS, s. r. o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1 a 3) BOHEMIA ENERGY entity s.r.o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1, zastoupené Mgr. Vladimírem Poláchem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 813/57, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnosti dosud vedené pod sp. zn. III. ÚS 1858/24 a sp. zn. III. ÚS 1886/24 se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. III. ÚS 1858/24. II. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2024, č. j. 14 Cmo 98/2024-880, porušil základní právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení 1. Ústavní soud v nyní posuzované věci posuzoval otázku ústavnosti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření. 2. Městský soud v Praze ("městský soud") usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 74 Cm 78/2018-331, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ("vrchní soud") ze dne 11. 2. 2022, č. j. 14 Cmo 352/2021-437, nařídil předběžné opatření, kterým stěžovatelům zakázal jakkoli zatěžovat, disponovat či zcizit ve výroku uvedené nemovitosti. 3. Městský soud poté rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 74 Cm 78/2018-809, rozhodl ve věci samé tak, že zamítl žalobu, kterou se první vedlejší účastník domáhal po obou stěžovatelích a v záhlaví označených obchodních společnostech (druhá a třetí vedlejší účastnice řízení) společně a nerozdílně zaplacení částky 15 680 000 Kč s úrokem z prodlení, resp. kterou se domáhal po stěžovateli a druhé a třetí vedlejší účastnici řízení společně a nerozdílně zaplacení částky 143 887 440 Kč. Rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť jej první vedlejší účastník napadl odvoláním (pozn. Ústavního soudu: Ústavní soud z databáze infoSoud ověřil, že ve věci nadále probíhá odvolací řízení). 4. V nastalé procesní situaci podala stěžovatelka dne 18. 12. 2023 návrh na zrušení nařízeného předběžného opatření. Městský soud usnesením ze dne 22. 12. 2023, č. j. 74 Cm 78/2018-813, návrhu vyhověl. Ve stručném odůvodnění odkázal na rozhodnutí ve věci samé, jímž shledal žalobu prvního vedlejšího účastníka nedůvodnou a v plném rozsahu ji zamítl. Podle městského soudu nebyly osvědčeny skutečnosti rozhodné pro uložení povinnosti předběžným opatřením, a proto postupoval podle § 77 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ("o. s. ř.") a předběžné opatření zrušil. 5. K odvolání prvního vedlejšího účastníka ve věci rozhodoval vrchní soud, který napadeným usnesením rozhodnutí městského soudu změnil tak, že návrh na zrušení předběžného opatření zamítl. Vrchní soud označil rozhodnutí o zrušení nařízeného předběžného opatření za předčasné. Uvedl, že zánik předběžného opatření podle § 77 odst. 1 písm. b) o. s. ř. předpokládá, že rozsudek městského soudu ve věci samé nabude právní moci, což se ovšem doposud nestalo. Vrchní soud se vypořádal rovněž se stěžovatelčinou námitkou nepřiměřenosti nařízeného předběžného opatření, jež zatížilo nemovitosti v hodnotě minimálně 151 980 000 Kč. Tuto námitku označil za nedůvodnou, přičemž odkázal na svá předchozí rozhodnutí. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé s rozhodnutím vrchního soudu nesouhlasí a napadají jej ústavními stížnostmi, v nichž namítají porušení svých základních práv zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 7. Vrchnímu soudu vytýkají, že napadené rozhodnutí založil výlučně na tom, že nebyly splněny podmínky pro zánik předběžného opatření podle § 77 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Vrchní soud dle stěžovatelů rezignoval na posouzení právního závěru městského soudu, podle něhož jsou splněny podmínky pro zrušení předběžného opatření ve smyslu § 77 odst. 2 o. s. ř. Napadené rozhodnutí považují za nepřezkoumatelné, nepředvídatelné a překvapivé. Uvádějí, že předběžné opatření nemůže vedle rozhodnutí ve věci samé obstát, přičemž je dle jejich názoru zcela nepodstatné, zda meritorní rozhodnutí nabylo právní moci či nikoliv. S odkazem na komentářovou literaturu uvádějí, že "právní teorie i soudní praxe pod případy pominutí důvodů, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, podřazuje i situace, kdy se později, a to i v důsledku provedeného dokazování ve věci samé, zjistí, že předpoklady pro nařízení předběžného opatření dány nebyly." 8. Stěžovatel ve svém návrhu odkazuje rovněž na nález sp. zn. III. ÚS 208/20 ze dne 29. 9. 2020, v němž Ústavní soud zejména s ohledem na samotnou povahu procesního institutu předběžného opatření zdůraznil, že s postupným plynutím času hodnotí jeho další trvání kritičtěji. Na počátku řízení, kdy soud teprve začíná zjišťovat relevantní skutkové okolnosti věci, je smysluplné "zafixovat" poměry účastníků tak, aby soudní řízení mělo v konečném důsledku i reálný smysl a význam (typicky existuje obava z vykonatelnosti posléze vydaného rozhodnutí). Postupně zjišťované skutečnosti by proto měly dále potvrzovat smysluplnost další existence předběžného opatření. Pokud se však takové skutečnosti neobjeví nebo původní důvody dokonce pozbývají relevance, není dán žádný rozumný důvod, aby soudy trvaly na jeho dalším pokračování. Stěžovatel má za to, že relevantní novou skutečností ve shora uvedeném smyslu je i prvostupňové rozhodnutí ve věci samé. Současně zdůrazňuje, že na tyto závěry plynoucí z nálezové judikatury Ústavního soudu upozornil již v průběhu předchozího řízení, nicméně vrchní soud je pominul. III. Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení 9. Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení. Zasílal jim přitom pouze ústavní stížnost původně samostatně vedenou pod sp. zn. III. ÚS 1858/24, neboť je v podstatných rysech shodná s ústavní stížnosti podanou stěžovatelem (původně vedenou pod sp. zn. III. ÚS 1886/24). 10. Vrchní soud odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že důvod (nepravomocné rozhodnutí ve věci samé), pro který městský soud přistoupil ke zrušení předběžného opatření, může vést pouze k zániku tohoto opatření, ovšem až poté, co správnost meritorního rozhodnutí přezkoumá odvolací soud. Vrchní soud doplnil, že "tím není samozřejmě dotčena možnost, že pokud se v průběhu řízení bude jevit jako pravděpodobné, že žaloba nebyla podána důvodně, bude namístě nařízené předběžné opatření zrušit. To však vyžaduje zjištění konkrétních skutečností, které takový závěr odůvodní". 11. První vedlejší účastník navrhl ústavní stížnosti odmítnout. Vyjádřil názor, že nepravomocné zamítnutí žaloby nepředstavuje zákonem předpokládaný důvod pro zánik ani pro zrušení předběžného opatření. Úvahu, že nepravomocné zamítnutí žaloby je důvodem pro zrušení předběžného opatření, označil za nonsens, neboť vede k absurdnímu závěru. V praxi by totiž každé nepravomocné zamítnutí žaloby vedlo ke zrušení nařízeného předběžného opatření. Takový postup by dle vedlejšího účastníka byl v příkrém rozporu se smyslem právní úpravy. Má-li mít předběžné opatření skutečný význam, musí jeho účinky zásadně trvat až do pravomocného skončení řízení. Napadené rozhodnutí považuje za odůvodněné a konzistentně navazující na argumentaci obsaženou již v počátečním rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. 12. Druhá vedlejší účastnice navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. Uvedla, že vrchní soud přezkoumával otázku, zda byly splněny předpoklady pro zánik předběžného opatření ve smyslu § 77 odst. 1 o. s. ř., čímž zcela pominul rozlišení mezi institutem zániku a institutem zrušení předběžného opatření. Předběžné opatření označil za nepřiměřené. 13. Zrušení napadeného rozhodnutí navrhla rovněž třetí vedlejší účastnice, která uplatnila obdobné námitky jako druhá vedlejší účastnice. Uvedla, že vrchní soud posuzoval otázku zániku předběžného rozhodnutí, ale nezabýval se namítanou otázkou jeho zrušení. Napadené rozhodnutí je proto dle jejího názoru nepřezkoumatelné. 14. Ústavní soud nezasílal vyjádření k replice, neboť neobsahovala žádné nové skutečnosti, které by stěžovatelům nebyly známy z průběhu předchozího řízení. IV. Splnění podmínek řízení, spojení věcí 15. Ústavní soud posoudil splnění