III.ÚS 188/24 – Ústavní soud

III.ÚS 188/24 ze dne 28. 2. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. K, zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Krajinská 281/44, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 2023, č. j. 7 Co 1147/2023-198, a rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. července 2023, č. j. 0 P 65/2023-131, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníků řízení, a M. K., J. V. a nezletilého M. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Z ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a jejích příloh vyplývá, že v řízení vedeném před obecnými soudy se stěžovatelka jako mateřská babička nezletilého vedlejšího účastníka domáhala soudní úpravy jejich styku s tím, že první vedlejší účastnice (její dcera, matka nezletilého) jí kontakt omezuje. Okresní soud v Prachaticích (dále jen "okresní soud") rozhodl napadeným rozsudkem tak, že styk stěžovatelky s nezletilým upravil každou sudou středu v době od 14:30 hodin do 19:00 hodin, s tím, že stěžovatelka nezletilého vyzvedne před mateřskou školou a vrátí jej ve stanovenou dobu v místě bydliště první vedlejší účastnice (I. výrok). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok). Okresní soud dospěl k závěru, že vztah nezletilého ke stěžovatelce je dobrý a stěžovatelka má právo se s ním stýkat; jí navrhovaný rozsah styku (první lichý pátek od 8:00 hodin do 19:00 hodin, sudý týden ve středu od 14:00 hodin do 19:00 hodin, druhý lichý týden od pátku od 14:00 hodin do soboty do 19:00 hodin a dále týden o letních prázdninách a minimálně jeden den o vánočních svátcích) však byl nepřiměřený. Soud zohlednil, že rodiče nezletilého (první vedlejší účastnice a druhý vedlejší účastník) spolu nežijí a styk s druhým vedlejším účastníkem je upraven v jednom týdnu v měsíci v pondělí a o víkendu a v dalším týdnu v úterý a ve čtvrtek odpoledne. V případě vyhovění stěžovatelčině návrhu by tak první vedlejší účastnice mohla s nezletilým trávit pouze jeden víkend v měsíci, což však nebylo v zájmu nezletilého, neboť bylo v prvé řadě nutno zajistit, aby se stýkal se svými rodiči a až následně s dalšími rodinnými příslušníky. První vedlejší účastnice v řízení navrhovala úpravu styku se stěžovatelkou v rozsahu jednoho odpoledne jednou za dva týdny, což okresní soud považoval za přiměřené a v tomto duchu i rozhodl. 2. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Vyšel ze skutkových závěrů okresního soudu, přičemž nepovažoval za potřebné doplnit dokazování stěžovatelkou navrhovaným způsobem. Důkazní návrhy buďto již nebyly významné, případně byly nadbytečné, neboť měly prokazovat skutečnosti, které mezi účastníky nebyly sporné (pozitivní vztah nezletilého ke stěžovatelce, způsob trávení jejich společného času apod.). Krajský soud zohlednil, že stěžovatelka se jako babička nezletilého nepodílí na rodičovské odpovědnosti, přičemž při konkurenci styku prarodiče a rodiče je třeba upřednostnit péči rodiče a také jeho názor na rozsah a povahu kontaktů nezletilého s dalšími příbuznými. Za významnou v tomto ohledu považoval jednak skutečnost, že rodiče nežijí společně a že styk nezletilého s druhým vedlejším účastníkem je soudně upraven, jednak že jsou zde i další příbuzní, jež mají právo se s nezletilým stýkat. Podle krajského soudu nebylo přiměřené, aby byl styk nezletilého se stěžovatelkou stejný či rozsáhlejší než s rodičem, zejména pokud si to rodiče nepřejí. S ohledem na existenci citového pouta mezi nezletilým a stěžovatelkou, věk nezletilého (čtyři roky) i faktický průběh jejich kontaktů, ale též s přihlédnutím ke stanovisku rodičů, zejména první vedlejší účastnice, jejíž vztahy se stěžovatelkou jsou zatíženy dlouhodobějšími konflikty, byl rozsah styku, stanovený okresním soudem, podle krajského soudu přiměřený. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 4. Obsáhlé námitky lze shrnout následovně. Úprava styku je zcela nedostatečná a neodpovídá nejlepšímu zájmu nezletilého, který soudy dostatečně nezjišťovaly. Neprovedly stěžovatelkou navrhované důkazy a spokojily se pouze s tvrzeními první vedlejší účastnice o vzájemných neshodách, v jejichž důsledku rozsah stěžovatelčina styku s nezletilým omezily. Z důkazních návrhů stěžovatelka poukazuje především na znalecký posudek, jehož provedení mělo prokázat silnou citovou vazbu nezletilého k ní. Napadená rozhodnutí jsou v důsledku uvedených pochybení nedostatečně odůvodněna a jsou nepřezkoumatelná. Dále stěžovatelka podrobněji popisuje chování první vedlejší účastnice, které má jednoznačně svědčit o tom, že se stěžovatelce v kontaktu s nezletilým snaží bránit. V neposlední řadě pak zpochybňuje konkrétní úpravu času předávání s tím, že pro plnohodnotné trávení společného času není dostatek prostoru, a rovněž namítá, že soudy v rozporu s jejím návrhem nijak neupravily styk o prázdninách a svátcích, ačkoliv to navrhoval i kolizní opatrovník. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinných věcech přistupuje velmi zdrženlivě a zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou těchto soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně-právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, případně dalších osob, ale zejména nezletilých dětí. 7. Při rozhodování o rozsahu styku nezletilého dítěte s příbuznými, stejně jako při zjišťování, zda vůbec je dáno právo příbuzných na styk podle § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je základním kritériem nejlepší zájem dítěte. Ten může být podle judikatury Ústavního soudu oslaben mimo jiné z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Rovněž je logické, že při stanovení rozsahu styku je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu také jeho vztahy s dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří usilují o soudní stanovení styku v konkrétním případě. Dále je třeba zohlednit, že úprava styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postavena na roveň styku rodičů s dítětem, a to zejména pokud si to rodiče nepřejí, neboť jejich stanovisko je za běžných okolností třeba zohlednit (shodně nález ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 1081/20, či nález ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. II. ÚS 395/22 bod 24). 8. Ačkoliv jsou to právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu a jejich právo (nikoliv prarodiče či jiného příbuzného) pečovat o dítě je ústavně chráněno (čl. 32 odst. 4 Listiny), vytváření a zachovávání vztahů s dalšími členy rodiny je obecně v nejlepším zájmu dítěte. To platí obzvlášť v situaci, kdy dítě ještě není samo schopno posoudit, zda chce s těmito příbuznými nadále udržovat vztah, případně nakolik intenzivní, a je proto podstatné mu zachovat tuto možnost do budoucna. 9. Jde-li o posuzovanou věc, Ústavní soud shrnuje, že hodnocení soudů je v souladu se zde nastíněnými východisky a že se nedopustily žádného natolik závažného vybočení, pro které by bylo nutné jejich rozhodnutí zrušit. K tomu lze upřesnit, že předmětem sporu nebylo samotné právo stěžovatelky na styk s nezletilým, neboť to nebylo zpochybněno a styk podle zjištění soudů probíhá. Sporným byl pouze jeho konkrétní rozsah. 10. Předně nelze souhlasit se stěžovatelčinou stěžejní námitkou nepřiměřenosti stanoveného styku. Aniž by Ústavní soud mínil zpochybňovat intenzitu a upřímnost stěžovatelčina vztahu k nezletilému, je ne