III.ÚS 189/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 189/06 ze dne 10. 5. 2007 N 77/45 SbNU 195 K odpovědnosti organizátora mimoburzovního trhu za vzniklou škodu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 10. května 2007 sp. zn. III. ÚS 189/06 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. Š. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2005 č. j. 5 Cmo 195/2005-91, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti vedlejšímu účastníkovi RM-SYSTÉM, a. s., na náhradu škody. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2005 č. j. 5 Cmo 195/2005-91 se zrušuje. Odůvodnění Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek, kterým Vrchní soud v Praze k odvolání žalované společnosti RM-SYSTÉM, a. s., (dále též jen "žalovaný") změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2005 č. j. 28 Cm 176/2003-59 tak, že žalobu o zaplacení 10 475,70 Kč s příslušenstvím zamítl. Jí se stěžovatel domáhal náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku porušení povinností žalovaného, který za tuto částku umožnil nákup "zcela bezcenných" 619 ks akcií Bukoveckých papíren, a. s. (dále též "emitent", "úpadce"), které na mimoburzovním trhu s cennými papíry (organizovaném žalovaným) nakoupil v období 26. 11. 2001 až 11. 12. 2001. Soud prvního stupně žalobě vyhověl na základě úsudku, že žalovaný "nesplnil svoji povinnost dle článku 29 tržního řádu" a obchodování se "zcela bezcennými cennými papíry Bukoveckých papíren a. s." nepozastavil, a vzhledem k tomuto porušení právních povinností vznikla žalobci (stěžovateli) škoda ve výši částky, za kterou akcie této společnosti nakoupil. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru opačnému. Byť ke zrušení konkursu na majetek Bukoveckých papíren, a. s., došlo k 11. 8. 2000 po splnění rozvrhového usnesení, a tím došlo i ke zrušení společnosti, přesto žalovaný "podle tehdejší úpravy zákona o cenných papírech a tehdy platného tržního řádu RM-S" neměl jinou možnost, než akcie této společnosti "přijmout k obchodování, a to i za předpokladu, že by skutečně věděl o ekonomické situaci emitenta" (což "bylo možno zjistit částečně ... z Obchodního rejstříku, ... a především z Obchodního věstníku ... a z těch nepochybně vyplývá důvod zrušení konkursu"). Tato zjištění o ekonomické situaci emitenta však podle odvolacího soudu nejsou relevantní, jelikož důvod k vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu podle tržního řádu tím dán nebyl; prohlášený konkurs mohl být zrušen, uvedl odvolací soud, nejen pro nedostatek majetku, "ale i ze zcela jiných důvodů, mimo jiné i proto, že se posléze ukázalo, že konkurs neměl být vůbec na majetek společnosti prohlášen". Možnost odlišného postupu byla podle odvolacího soudu dána až "v souvislosti s novelou ZCP a následně přijatým tržním řádem, který dosavadní situaci změnil zavedením institutu pozastavení obchodování s cenným papírem". Tak by tomu ale bylo jen tehdy, kdyby "ke zjištění problematičnosti emise" došlo "za účinnosti a platnosti této nové úpravy", a naopak tuto úpravu prý nelze "mechanicky přenášet na situaci v srpnu 2000", kdy byl zrušen konkurs na majetek Bukoveckých papíren, a. s. Odvolací soud též mínil, že "novelou zákona č. 591/1992 Sb." vznikla žalovanému povinnost v šestiměsíční lhůtě prověřit "jednotlivé emise" z hlediska předpokladů jejich veřejné obchodovatelnosti a v další (shodné) lhůtě rozhodnout o jejich vyloučení z obchodování, a jestliže zjistil, že důvody k tomuto vyloučení jsou dány, pak "nelze shledat nelogickou ani jeho argumentaci, že rozhodovat ve správním řízení o pozastavení obchodování s předmětnou emisí by se míjelo účelem". Odvolací soud proto uzavřel, že porušení právních povinností žalovaného (organizátora veřejného trhu) jakožto podmínky jeho odpovědnosti za škodu shledáno nebylo, v důsledku čehož neobstojí ani žalobcem (stěžovatelem) v řízení uplatněný nárok. Toto rozhodnutí stěžovatel napadá s tím, že řízení před odvolacím soudem, jež nikterak nezohlednilo okolnosti, za kterých žalovaný "organizoval" trh s jím koupenými akciemi, pokládá za "nespravedlivé" [v obsahové vazbě na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Ve vyjádření k ústavní stížnosti dal odvolací soud najevo, že své rozhodnutí pokládá za věcně správné; skutkový stav považuje za nesporný, principy spravedlivého procesu podle jeho názoru nebyly dotčeny a ústavní stížnost tudíž neshledává důvodnou. Vedlejší účastník (žalovaný v původním řízení) podal k ústavní stížnosti podrobné vyjádření, v němž popsal postup, který zvolil před i po 1. 1. 2001 ve vztahu k dotčeným akciím Bukoveckých papíren, a. s., a zdůvodnil, proč "upřednostnil správní řízení o vyloučení emise z obchodování ... před správním řízením o pozastavení obchodování s emisí", byť, jak připouští, obě mohla probíhat současně. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud se souhlasem účastníků od jednání upustil (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jinak interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zjevný výkladový (aplikační) exces tedy představuje porušení práva na spravedlivý proces, vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny, a k takové situaci v posuzované věci - v řízení před odvolacím soudem - došlo. Odvolací soud především zcela pominul ustanovení § 53 odst. 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění od 1. 1. 2001 (dále jen "zákona o cenných papírech"), podle něhož platí, že organizátor mimoburzovního trhu dbá, aby při jeho činnosti byly dodržovány právní předpisy, tržní řád a zabezpečována ochrana zájmů účastníků kapitálového trhu. Jelikož trh je místem vzájemného působení nabídky a poptávky, je samozřejmé, že (kapitálový) trh zahrnoval i účast poptávající strany (investorů); zákon č. 308/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 15/1998 Sb., pak "investory na kapitálovém trhu" zařadil mezi účastníky kapitálového trhu výslovně (viz § 5 odst. 3 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů). Ustanovení § 53 odst. 3 zákona o cenných papírech nabylo účinnosti dne 1. 1. 2001 a samo o sobě - co do vysloveného obecného požadavku vůči organizátorovi mimoburzovního trhu - není nikterak závislé na lhůtách podle čl. II bodu 1 věty druhé a třetí, resp. bodu 17 přechodných ustanovení novely zákona provedené zákonem č. 362/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. I odvolací soud vycházel z toho, že materiální újma (škoda) vzniklá účastníku na kapitálovém trhu porušením právní povinnosti organizátorem je způsobilá založit jeho odpovědnost za tuto škodu, a to též ve vztahu k té - zde rozhodné - okolnosti, již představuje přijetí zákonem diskvalifikovaných cenných papírů k obchod