III.ÚS 1895/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1895/25 ze dne 22. 1. 2026 Absence řádného odůvodnění závěrů o zpětném nepřiznání výživného pro dítě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. T., zastoupené Mgr. Lukášem Duškem, advokátem, se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2 - Vinohrady, proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2025 č. j. 12 Co 14/2025-900 a výroku IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. září 2024 č. j. 0 P 301/2023-770, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a nezl. N. T. Ch., zastoupeného Městskou částí Praha 8, a A. R. Ch., zastoupeného Mgr. Jitkou Snítilovou, advokátkou, sídlem Národní 60/28, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokem IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. září 2024 č. j. 0 P 301/2023-770, v části, kterou nebylo stanoveno výživné pro nezl. N. T. Ch. za období od 1. prosince 2022 do právní moci tohoto rozsudku, a kterou nebyla vedlejšímu účastníkovi A. R. Ch. pro toto období stanovena povinnost uhradit dluh na výživném, a výrokem I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2025 č. j. 12 Co 14/2025-900, v části, kterou byla potvrzena uvedená část výroku IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. září 2024 č. j. 0 P 301/2023-770 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2025 č. j. 12 Co 14/2025-900 se proto v částech, ve kterých nebylo vedlejšímu účastníkovi A. R. Ch. stanoveno výživné pro nezletilého a dluh na výživném pro období od 1. prosince 2022 do právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 a ohledně náhrady nákladů řízení, ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení části v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 32 odst. 1 a 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. 2. Stěžovatelka brojí proti napadeným rozhodnutím v rozsahu, v němž nebyla otci uložena povinnost platit výživné pro nezletilého za období od 1. 12. 2022 do právní moci rozsudku obvodního soudu, tj. do 29. 4. 2025, a v němž vedlejšímu účastníkovi - otci nebyla pro toto období stanovena povinnost uhradit dluh na výživném. To vše za situace, kdy nezletilý byl soudem svěřen do střídavé péče rodičů a byl zamítnut návrh stěžovatelky na nahrazení souhlasu s přestěhováním nezletilého do Chorvatska. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") napadeným výrokem IV. rozsudku stanovil otci povinnost platit na výživu nezletilého částku 25 000 Kč měsíčně, a to počínaje právní mocí tohoto rozsudku (pozn.: stěžovatelce soud stanovil výrokem V. rozsudku výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně). Poukázal na to, že oba rodiče dosahují nadstandardních příjmů; stěžovatelka má měsíčně hospodařit s rozpočtem přes 150 000 Kč, otec s rozpočtem minimálně 100 000 Kč a nadto jednou ročně získává dividendy ze své společnosti v řádu milionů korun (za roky 2022 a 2023 průměrně přibližně 290 000 Kč měsíčně). Jakkoliv mají oba rodiče též peněžité závazky (hradí napolovic hypoteční úvěr na dům ve spoluvlastnictví), jsou schopni zajistit nezletilému náležitou výživu, a to i s ohledem na jeho onemocnění - syndrom GLUT-1 deficience - které vyžaduje nadstandardní péči v podobě tzv. ketogenních diet. Současně soud "nestanovil žádnému z rodičů dlužné výživné, neboť oba hradí jeho náklady (školné, oblečení, obutí, domácí stravu) v zásadě napolovic, jak odpovídá i faktickému rozložení péče". 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným výrokem I. rozsudku mimo jiné změnil výrok IV. napadeného rozsudku obvodního soudu tak, že výše výživného činí 35 000 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil. Při rozhodování přihlédl nejen k aktuálním příjmům obou rodičů, ale i k jejich nadstandardním majetkovým poměrům či oprávněným potřebám nezletilého. Na rozdíl od obvodního soudu však zvýšil výživné stanovení otci o 10 000 Kč. Současně zdůraznil, že po otci nelze požadovat, aby se podílel na nákladech na dalšího syna matky. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí obecných soudů v rozsahu, v němž jsou napadeny ústavní stížností. Jejich odůvodnění jsou podle ní nedostatečná. Nesouhlasí zejména s tím, že "do budoucna" je výživné rodičům stanoveno v poměru (zhruba) 1:3, avšak ohledně zpětného stanovení výživného obvodní soud argumentuje adekvátním a dostačujícím pokrytím nákladů na výživu nezletilého oběma rodiči "napolovic". Městský soud se navíc touto otázkou nezabýval vůbec, byť stěžovatelka své námitky v odvolání uplatnila. 6. Ohledně zpětného stanovení výživného (konkrétně od rozpadu jejich partnerského vztahu dne 1. 12. 2022) stěžovatelka poukazuje na závěry nálezu ze dne 25. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 871/24, které interpretuje tak, že "zpětné určení výživného by mělo být zásadou, nikoliv výjimkou. A to dokonce i v případech zvýšení výživného." Stěžovatelka je přesvědčena, že tím spíše je třeba zásadně určovat výživné zpětně v případech prvního určení výživného. V odůvodnění napadených rozhodnutí navíc podle stěžovatelky nelze nalézt nic, co by "evokovalo relevantní výjimku ze zásady zpětného přiznání výživného". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která je zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 8. Ústavní soud usnesením ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. III. ÚS 1897/25-1, ustanovil nezletilému kolizního opatrovníka, neboť ústavní stížností byla napadena rozhodnutí, jejichž závěry se dotýkají zájmů nezletilého, který má v řízení postavení vedlejšího účastníka a jeho zákonní zástupci jsou v postavení účastnice řízení (stěžovatelka) a vedlejšího účastníka řízení; existuje proto důvodná obava, že by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů. IV. Vyjádření účastníků, vedlejších účastníků a replika stěžovatelky 9. Soudce zpravodaj vyzval městský soud, obvodní soud, vedlejšího účastníka řízení i opatrovníka nezletilého k vyjádření se k ústavní stížnosti. 10. Obvodní soud v zaslaném vyjádření po shrnutí skutkových okolností případu stran příjmů a majetkových poměrů obou rodičů a poměrů nezletilého mimo jiné odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Nadto pouze uvedl, že podle jeho názoru "byly poměry, náklady i výdaje obou rodičů, jakož i náklady nezletilého podrobně zjištěny, popsány a specifikovány v celém odůvodnění napadených rozhodnutí, a to nejen v jediném odstavci, na který stěžovatelka odkazuje v ústavní stížnosti". 11. Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na to, že sama stěžovatelka v odvolání navrhovala, aby soud rozhodl o svěření nezletilého do její výlučné péče a "žádný z rodičů není povinen platit ničeho na výživu nezletilého k rukám druhého rodiče (případně aby namísto toho byli rodiče povinni hradit totožnou částku)". Podle soudu tedy stěžovatelka vázala určení výživného jen na variantu, že by byl zamítnut její návrh na přestěhování nezletilého do Rijeky; požadovala tak výživné po otci jako jakousi "pokutu" za to, že otec, popř. soud, nebude souhlasit s jejím návrhem. Jde-li o rozhodnutí o výživném, v řízení vyšlo podle soudu najevo, že oba rodiče se podíleli na hrazení potřeb nezletilého stejnou měrou a všechny oprávněné potřeby nezletilého byly zcela pokryty - např. otec platil i příležitostné náklady na ošacení nezletilého, koupil mu brýle a podílel se na nákladech školkovného (polovinou) i stravného a platil pro nezletilého chůvu (30 000 Kč měsíčně), dále náklady o nezletilého v době péče o něj. Proto soud neurčil výživné za dobu od 1. 12. 2022 a ani dlužné výživné, když fakticky bylo hrazeno dobrovolně a nebylo zapotřebí vydání exekučního titulu. 12. Vedlejší účastník v zaslaném vyjádření předně uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by k rozpadu partnerského vztahu došlo v prosinci 2022. K otázce zpětného stanovení výživného konstatoval, že v řízení nebyla prokázána ani tvrzena žádná újma nezletilého; obecné soudy detailně popsaly situaci obou rodičů i nezletilého, který byl oběma rodiči materiálně zajištěn nadstandardně a stabilně. Dále je třeba přih