III.ÚS 1952/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1952/25 ze dne 12. 2. 2026 Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí soudu o stanovení výše výživného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené Mgr. Zuzanou Vondráčkovou, advokátkou, sídlem Revoluční 762/13, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. března 2025 č. j. 59 Co 280/2024-817 a výrokům II., III., IV. a V. rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. srpna 2024 č. j. 37 Nc 1012/2024-554, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. září 2024 č. j. 37 Nc 1012/2024-570, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a R. N., zastoupeného JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem, sídlem Lidická 2006/26, Brno, a nezl. R. L. N., zastoupené městem X, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. března 2025 č. j. 59 Co 280/2024-817, v rozsahu, v němž byly potvrzeny výroky II., IV. a V. rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. srpna 2024 č. j. 37 Nc 1012/2024-554, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. září 2024 č. j. 37 Nc 1012/2024-570, a výrokem II. téhož rozsudku krajského soudu bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. března 2025 č. j. 59 Co 280/2024-817, se proto v tomto rozsahu ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů a rozložil mezi ně rovnoměrně i péči o prázdninách a svátcích (výrok I.), dále zavázal stěžovatelku i vedlejšího účastníka (otce) k placení výživného počínaje 1. 4. 2024, každého ve výši 6 000 Kč měsíčně (výroky II. a IV.), a rozhodl o dlužném výživném rodičů (výroky III. a V.). Současně soud rozhodl o předběžné vykonatelnosti výroku I. rozsudku (výrok VI.), zamítl návrh stěžovatelky na úpravu styku (výrok VII.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok VIII.). Soud provedl ohledně majetkových poměrů rodičů rozsáhlé dokazování (shrnuto v bodech 60 a 61 odůvodnění napadeného rozsudku) a uzavřel, že rodičům stanovené výživné pro nezletilou odpovídá jak poměrům účastníků, tak i věku nezletilé (v době rozhodování okresního soudu cca 4,5 roku). Doposud, tj. od ukončení rodinné domácnosti v dubnu 2024 rodiče hradili náklady spojené s péčí o nezletilou stejnou měrou; stěžovatelka navíc platila dceři školkovné. Poukázal též na nadstandardní životní úroveň obou rodičů i na to, že každý z rodičů se bude při střídavé péči podílet rovnocenně také na úhradě potřeb dítěte v době jeho péče. Výživné ve výši 6 000 Kč stanovené každému z rodičů podle soudu odráží odůvodněné potřeby nezletilé. 3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 9. 2024 č. j. 37 Nc 1012/2024-570, byla pouze doplněna chybějící část výroku II. rozsudku, pokud šlo o absenci uvedení dne splatnosti běžného výživného hrazeného stěžovatelkou. 4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II., IV., V., VI. a VII. (výrok I.), avšak změnil výrok III. rozsudku okresního soudu tak, že výše dlužného výživného stěžovatelky za období od 1. 4. 2024 do 31. 8. 2024 činí 7 500 Kč (nikoliv 30 000 Kč; výrok II.). Krajský soud doplnil dokazování aktuálními zprávami o výdělkových a majetkových poměrech obou rodičů (body 33 a 34 napadeného rozsudku). Při rozhodování o výši výživného poukázal na to, že stěžovatelka nijak "nereflektovala", že je jednatelkou v několika společnostech, ale nemá z výkonu funkce žádný příjem, a to bez bližšího zdůvodnění; společnosti přitom disponují značným majetkem - nemovitostmi, které se ziskem pronajímají. Uzavřel, že "oba rodiče se pohybují na takové úrovni majetkových a výdělkových poměrů, kterou lze v zásadě považovat za shodnou, a proto i stanovené výživné lze považovat za přiměřené, odpovídající potřebám nezletilé". Na rozdíl od okresního soudu ale krajský soud uzavřel, že je třeba zohlednit hrazení nákladů na školkovné nezletilé, na němž se otec nijak nepodílel, a proto snížil stěžovatelce vyměřené dlužné výživné a změnil výrok III. rozsudku okresního soudu. Nesouhlasil totiž s tím, že by podíl otce na placení školkovného byl kompenzován náklady na dojíždění s/za nezletilou do školského zařízení v Y, jak dovozoval okresní soud. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti tomu, jakým způsobem obecné soudy posuzovaly výši stanoveného výživného. Poukazuje na to, že příjmy otce jsou (a v minulosti stabilně byly) minimálně trojnásobně vyšší než její příjmy, což vyplynulo i z důkazů provedených v průběhu řízení. Přesto obecné soudy určily oběma rodičům výživné ve stejné výši bez toho, aby bylo z jejich rozhodnutí zřejmé, jak k dané částce dospěly, resp. z jakých příjmů obou rodičů nakonec vycházely. Jde o vadu, která činí napadená rozhodnutí nepřezkoumatelnými; odůvodnění napadených rozhodnutí jsou podle stěžovatelky nedostatečná a závěry obecných soudů jsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. 6. Současně stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů ohledně jejích "nepřiznaných" příjmů pramenících z výkonu funkce jednatelky v několika společnostech. Jde-li o její příjmy, poukázala na zjištění krajského soudu a ve vztahu k jí "vlastněným" společnostem pak stěžovatelka opětovně zdůraznila, že nevykazují žádný, resp. téměř žádný zisk; pokud některé společnosti měly vysoká aktiva - nemovitosti, tyto byly prodány za účelem úhrady vysokých pasiv. Stěžovatelce proto z těchto společností žádný příjem neplynul a jejich vlastnictví ani nijak nezvyšovalo její životní úroveň. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části směřující proti výroku III. napadeného rozsudku okresního soudu, který byl změněn výrokem II. napadeného rozsudku krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit části rozhodnutí, které byly změněny [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 8. Stěžovatelka napadá rozsudek okresního soudu ve výrocích II., III., IV. a V., tedy v rozsahu výroků o výživném pro nezletilou, včetně vyměření dlužného výživného. Jde-li o rozsudek krajského soudu, proti němu stěžovatelka brojí jako "proti celku" (tj. včetně rozhodnutí soudů o svěření nezletilé do střídavé péče rodičů). Argumentace uplatňovaná v ústavní stížnosti však jasně směřuje jen proti rozsudku krajského soudu v rozsahu, v němž rozhodoval o výživném pro nezletilou. Ústavní soud se proto při svém přezkumu zaměří na tuto otázku, jelikož z ústavní stížnosti stěžovatelky je zřejmé, že jejím cílem bylo zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů právě jen v rozsahu výroků II. až V. rozsudku okresního soudu. 9. Ústavní soud usnesením ze dne 9. 10. 2025 č. j. III. ÚS 1952/25-16 ustanovil opatrovníkem nezletilé město X, neboť ústavní stížností byla napadena rozhodnutí, jejichž závěry se dotýkají zájmů nezletilé, která má v řízení postavení vedlejší účastnice a její zákonní zástupci jsou v postavení účastnice řízení (stěžovatelka) a vedlejšího účastníka řízení; existuje proto důvodná obava, že by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů. IV. Vyjádření účastníků, vedlejších účastníků a replika stěžovatelky 10. Soudce zpravodaj vyzval krajský soud, okresní soud, vedlejšího účastníka řízení i opatrovníka nezletilé k vyjádření se k ústavní stížnosti. 11. Krajský soud zejména odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž svůj závěr stran hodnocení majetkových poměrů rodičů pro stanovení výživného neshledává v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Stěžovatelka se podle soudu snaží v rozporu s účelem ústavní stížnosti korigovat závěry soudu, které vycházejí ze skutkových zjištění a jejich právních posouzení. Ústavní stíž