III.ÚS 1998/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1998/25 ze dne 19. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Andrey Bartíkové, LL. M, zastoupené Mgr. Hanou Wernerovou, advokátkou, sídlem Baarovo nábřeží 18, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2025 č. j. 13 Co 90/2024-531 v rozsahu výroku II., ve znění opravného usnesení ze dne 6. srpna 2025 č. j. 13 Co 90/2024-548, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Svatopluka Bartíka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že se stěžovatelka po svém bývalém manželovi (vedlejšímu účastníkovi) domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mu tuto částku za trvání manželství zapůjčila do jeho podnikání. O této žalobě bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2023 č. j. 43 C 292/2021-385 rozhodnuto tak, že je vedlejší účastník povinen zaplatit stěžovatelce částku 1 000 000 Kč (výrok I.), městský soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení (výrok II.) a určil, že je vedlejší účastník povinen zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 70 470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně stěžovatelky (výrok III.). 3. V záhlaví uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změněn tak, že se žaloba zamítá. Výrokem II. krajský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to tak, že je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu ve výši 263 807 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V řízení nebylo prokázáno tvrzení stěžovatelky o uzavření smlouvy o zápůjčce a nebylo prokázáno tvrzení stěžovatelky o tom, že částka 1 000 000 Kč pocházela z jejích výhradních peněžních prostředků. V průběhu odvolacího řízení byla stěžovatelka poučena, aby ke svému tvrzení (smlouva o zápůjčce) označila všechny důkazy. K tomuto tvrzení ovšem stěžovatelka žádný důkaz neoznačila. Její tvrzení nebylo prokázáno ani důkazy, které byly označeny a provedeny v průběhu řízení před městským soudem. O neunesení důkazního břemene byla stěžovatelka odvolacím soudem poučena. Krajský soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že se jednalo o společnou investici stěžovatelky a vedlejšího účastníka z jejich společných peněžních prostředků ve výši 1 000 000 Kč (realizovanou za trvání jejich manželství) ve prospěch obchodní společnosti. V průběhu řízení vyšlo najevo, že na účtu stěžovatelky se podle shodných tvrzení účastníků nacházely jak výhradní peněžní prostředky stěžovatelky, tak i společné peněžní prostředky účastníků. Proto bylo na stěžovatelce, aby prokázala, že žalovaná částka 1 000 000 Kč (odeslaná z jejího účtu na účet vedlejšího účastníka) pocházela z jejích výhradních peněžních prostředků, a nikoliv ze společných peněžních prostředků. Toto tvrzení ovšem nebylo žádným důkazem prokázáno. II. Ústavní stížnost stěžovatelky 4. Stěžovatelka ústavní stížností napadá výhradně výrok II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu, kterým tento soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a uložil stěžovatelce uhradit na nákladech řízení částku 263 807 Kč. Předmětem sporu byla částka 1 000 000 Kč. Úkon právní služby tedy v daném případě činí 12 300 Kč. Stěžovatelka má za to, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto nesprávně a v souhrnu byly přiznány i náklady, které nebyly vynaloženy účelně. Napadené rozhodnutí je výrazem nepředvídatelné libovůle. 5. Vedlejšímu účastníkovi byla jednak přiznána náhrada nákladů řízení chybně, kdy mu byl přiznán plný úkon za účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, tedy měla být přiznána pouze polovina úkonu podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ("advokátní tarif"), nikoliv plný úkon. Dále mu byly přiznány dvě porady s klientem přesahující jednu hodinu, přičemž minimálně jedna z nich proběhla před jednáním, na němž zazněly již jen závěrečné řeči, tedy nepochybně nešlo o úkon účelně vynaložený. 6. Stěžovatelka dále považuje rozhodnutí o náhradě nákladů řízení za překvapivé. Rovněž uvádí, že nejen výše náhrady nákladů, ale i lhůta splatnosti do tří dnů je zcela nemravná. O výši přiznaných nákladů, které přesahují samotnou čtvrtinu předmětné pohledávky, se stěžovatelka dozvěděla až v okamžiku doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Náklady jako celek jsou pro stěžovatelku likvidační, proto požaduje, aby byl výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu zrušen jako celek, případně zrušen pouze v části stanovující lhůty k plnění. III. Vyjádření účastníka k ústavní stížnosti 7. Soudce zpravodaj zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi, jakož i vedlejšímu účastníkovi řízení. Obdržel vyjádření účastníka, které rozeslal k případné replice stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi. 8. Krajský soud ve svém vyjádření předně uvedl, že v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu došlo k početní chybě a na ni navazující zřejmé nesprávnosti. V návaznosti na zaslání ústavní stížnosti k vyjádření tuto chybu zaznamenal a opravil. Došlo ke zřejmé nesprávnosti v počtu úkonů právní služby s mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 12 300 Kč a mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 6 150 Kč. Krajský soud proto usnesením ze dne 6. 8. 2025 č. j. 13 Co 90/2024-548 provedl opravu výroku a odůvodnění v záhlaví uvedeného rozsudku odvolacího soudu. Citovaným usnesením ze dne 6. 8. 2025 byl rozsudek krajského soudu ve výroku II. opraven v početní chybě tak, že se namísto částky "263 807 Kč" uvádí částka "256 365,50 Kč". Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 8. 2025. 9. Za účelně vynaložené náklady vedlejšího účastníka krajský soud považoval také mimosmluvní odměnu advokáta za dva úkony právní služby, konkrétně další porady s klientem přesahující jednu hodinu konané dne 25. 1. 2023 a dne 27. 3. 2023. Šlo o skutkově složitou věc, a proto odvolací soud přiznal vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení i za další porady s klientem přesahující jednu hodinu, neboť se jednalo o účelně vynaložené náklady řízení. Přiznání náhrady nákladů řízení za další porady s klientem [§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu] bylo v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a to zejména s přihlédnutím ke skutkové složitosti věci. Odvolací soud je přesvědčen, že při posuzování účelností dalších porad s klientem dospěl ke správnému závěru a neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe. 10. Nedůvodná je i námitka o překvapivosti rozhodnutí. Odvolací soud vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl na základě argumentace uplatněné vedlejším účastníkem jak ve vyjádření k žalobě, tak i v odvolání. K této argumentaci se také stěžovatelka mohla vyjádřit, což učinila nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale i v odvolacím řízení. Navíc byla odvolacím soudem podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") poučena o své povinnosti důkazní včetně poučení o následcích neunesení důkazního břemene (a to jak k tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce, tak původu prostředků). IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 12. Jakkoliv stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti napadla pouze rozsudek krajského soudu ze dne 27. února 2025 v rozsahu výroku II., Ústavní soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 256/08, nebo usnesení ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. II. ÚS 1683/16), navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. rozsudek ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, č. 57567/00), pře