III.ÚS 2015/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2015/25 ze dne 25. 9. 2025 Určení výživného z nejasných příjmů povinného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti J. H., zastoupené Mgr. Zdeňkou Tolnayovou, advokátkou, se sídlem nám. Republiky 946, Mladá Boleslav, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2025, č. j. 32 Co 6/2025-376, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 9. května 2025, č. j. 32 Co 6/2025-381, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a B. H., zastoupeného JUDr. Josefem Mejstříkem, advokátem, se sídlem Ke Kapličce 392, Loučeň, a nezletilé N. H., zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Mladá Boleslav, sídlem Komenského nám. 61, Mladá Boleslav, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2025, č. j. 32 Co 6/2025-376, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 9. května 2025, č. j. 32 Co 6/2025-381, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 1. Okresní soud k návrhu stěžovatelky zvýšil výživné otce (vedlejšího účastníka) na nezletilou (tehdy 16 let) na částku 14 600 Kč měsíčně za období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2024 a na částku 16 500 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024. Současně uložil otci povinnost uhradit nedoplatek na výživném ve výši 411 800 Kč a konstatoval změnu předchozího rozsudku o výživném. 2. Vyšel ze zjištění, že výživné otce na nezletilou bylo naposledy určeno dohodou rodičů, kterou soud schválil rozsudkem v roce 2017, a to na částku 3 500 Kč měsíčně. V době schvalování dohody se rodiče v péči o nezletilou střídali. Stěžovatelka měla příjmy ve výši 26 773 Kč měsíčně, otec měl příjmy ve výši 29 713 Kč měsíčně. Stěžovatelka vlastnila byt, otec dva rodinné domy. Nezletilá byla žákyní 3. třídy základní školy, věnovala se basketbalu a aerobiku a byla zdravá. Rodiče neměli další vyživovací povinnost. Soud tehdy shledal dohodnuté výživné přiměřeným i z důvodu, že se otec zavázal hradit nezletilé obědy ve školní jídelně a převést na ni dům na Slovensku. 3. V současnosti otec stále hradí 3 500 Kč měsíčně, nad rámec toho přispěl nezletilé na rovnátka, kurzovné a jiné potřeby, celkem za období od srpna 2021 do října 2024 ve výši 36 000 Kč. S nezletilou se nestýká, ač ona by o to měla zájem, pouze si s ní občas telefonuje. Žije nyní s partnerkou a jejich synem M., ke kterému má vyživovací povinnost, a dále s dalšími dvěma dětmi jeho partnerky. Příjem partnerky činí měsíčně cca 38 600 Kč. Otec stále vlastní dva domy, resp. dvojdomek na Slovensku. V jedné části bydlí jeho matka, druhou část užívají k bydlení cizí osoby. Na nezletilou dům nepřevedl, neboť nezletilá podle něj neumí hospodařit. Jeho příjmy činí 67 415 Kč měsíčně, dále pobírá cestovní náhrady, které za zahraniční cesty činily v období od 30. 10. 2022 do 11. 7. 2024 v průměru 15 315 Kč měsíčně a za tuzemské cesty v období od 22. 3. 2021 do 18. 8. 2024 v průměru 522 Kč měsíčně. Stěžovatelčiny příjmy činí 47 674 Kč měsíčně, obdobné příjmy má i její přítel, se kterým žije, a to ve svém bytě. Stěžovatelka má navíc další vyživovací povinnost ke své druhé dceři. Nezletilá je zdravá, studuje druhý ročník střední školy, obor gastronomie. Její náklady zahrnují např. úhradu školních pomůcek ve výši 12 000 Kč, úhradu tanečního kurzu ve výši 11 500 Kč či úhradu lyžařského kurzu ve výši 24 900 Kč. Potřeby nezletilé jsou tak úměrné jejímu věku, nezletilá se již nevěnuje volnočasovým aktivitám. V létě pracovala na brigádě, dosáhla příjmu 3 000 Kč. 4. Na základě uvedených zjištění okresní soud dospěl k závěru, že oproti minulé úpravě výživného nastala zásadní změna poměrů odůvodňující jeho zvýšení. Tato změna je dána především postupem nezletilé na vyšší stupeň vzdělávání a jejím vyšším věkem. S otcem se navíc již nevídá. Otec dosahuje vyšších příjmů. V jeho možnostech je dosahovat příjmu ve výši 91 583 Kč měsíčně. Tuto částku tvoří základní čistý příjem ze zaměstnání ve výši 67 415 Kč měsíčně, příjem z cestovních náhrad ve výši 15 837 Kč měsíčně (z něhož soud započítal do disponibilního příjmu otce polovinu, tedy 7 918 Kč), a potenciální příjem ve výši 16 250 Kč měsíčně z nájemného části domku, kterou ponechává otec k bydlení třetím osobám a nepožaduje za něj nájemné. Okresní soud dále zohlednil, že každému z rodičů přibyla jedna vyživovací povinnost a stěžovatelce stejně jako otci vzrostly příjmy. Výsledné výživné okresní soud stanovil podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti. 5. K odvolání otce krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil tak, že výživné otce na nezletilou zvýšil na částku 7 000 Kč měsíčně za období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2023 a na částku 9 000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2023. Otci uložil zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 159 500 Kč. Doplňujícím usnesením konstatoval změnu předchozího rozsudku o výživném. 6. Krajský soud doplnil dokazování a zjistil, že nezletilá začala studovat na střední škole od 1. 9. 2023. Otec dosáhl čistého průměrného měsíčního příjmu ve druhé polovině roku 2021 ve výši 39 907 Kč, v roce 2022 ve výši 47 905 Kč, v roce 2023 ve výši 58 246,25 Kč, v roce 2024 ve výši 66 875,25 Kč a v lednu a únoru 2025 ve výši 44 851,50 Kč. Součástí tohoto příjmu bylo do listopadu 2024 i odlučné za zahraniční cesty. Dále byly otci vypláceny cestovní náhrady. Při hodnocení potřeby změny výživného se krajský soud ztotožnil s okresním soudem, že nastala taková změna poměrů odůvodňující zvýšení výživného. Především vzrostly potřeby nezletilé a příjmy rodičů. Při určení výše výživného krajský soud vyšel ze zjištění okresního soudu, především zohlednil příjem otce ze zaměstnání včetně odlučného zahrnutého do hrubé mzdy a potenciální příjem otce z nájemného. Oproti okresnímu soudu krajský soud nepřihlédl k příjmu otce z cestovních náhrad. Dále nepovažoval krajský soud za určující, zda otec dodržel svůj slib převést na nezletilou dům. Výživné krajský soud zvýšil zpětně od 1. 7. 2021 a dále od 1. 9. 2023, kdy nezletilá nastoupila na střední školu. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka podává proti rozsudku krajského soudu ve spojení s jeho doplňujícím usnesením ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 8. Nesouhlasí s tím, jak krajský soud posuzoval příjmy otce. Krajský soud v rozporu s judikaturou nezapočítal do příjmu otce žádnou část cestovních náhrad, aniž by se zabýval tím, zda opravdu otec spotřebuje cestovní náhrady v plném rozsahu. Není zřejmé, zda do příjmu otce krajský soud započítal odlučné, ani v jaké výši do příjmu otce zahrnul potenciální nájemné. Z rozhodnutí není zřejmé, z jakého celkového příjmu otce krajský soud vycházel. I pokud by se výživné stanovilo pouze z příjmu otce bez započítání cestovních náhrad a potenciálního nájemného, mělo by podle doporučujících tabulek vycházet na 12 000 Kč měsíčně, přesto jej krajský soud stanovil na 9 000 Kč měsíčně. Otec se přitom s nezletilou nestýká a nad rámec výživného jí ničím nepřispívá. Pokud by se výživné stanovilo z příjmu otce zjištěného okresním soudem, vycházelo by na 16 484 Kč. Od této částky se krajský soud zásadně odchýlil, aniž by své rozhodnutí řádně odůvodnil. III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 10. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatelky 11. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil krajský soud, podle kterého není ústavní stížnost důvodná. Uvedl, že cestovní náhrady nezahrnul do otcových příjmů s ohledem na charakter cest, které otec vykonal. Odlučné bylo zahrnuto do běžného příjmu otce, ze kterého krajský soud vycházel. Krajský soud přihlédl k tomu, že otec vlastní nemovitosti, nicméně nevypočítával potenciální nájemné, které by mohl pronájmem získat, neboť by to přesahovalo rámec rozhodnutí o výživném. Součástí úvah o výživném krajského soudu byla plnění, které otec nezletilé poskytoval nad rámec výživného. Výše výživného určená krajským soudem odpovídá zákonným hlediskům a