III.ÚS 2068/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2068/25 ze dne 11. 9. 2025 Vyloučení kontaktu rodiče s dětmi z důvodu manipulace dětí proti druhému rodiči Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele O. F., zastoupeného Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou, se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2025, č. j. 55 Co 88/2025-338, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilých O. P. a J. P., zastoupených Městskou částí Praha 11, sídlem Ocelíkova 672/1, Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2025, č. j. 55 Co 88/2025-338, byla porušena základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Obvodní soud pro Prahu 4 svěřil nezletilé vedlejší účastníky (nyní ve věku 4 a 9 let) do střídavé péče rodičů tak, že v péči matky K. P. budou každý sudý týden od středy do čtvrtka a každý lichý týden od pondělí do středy ráno a od čtvrtka ráno do pondělí v sudém týdnu, a v péči stěžovatele každý lichý týden od středy do čtvrtka a každý sudý týden od pondělí do středy ráno a od čtvrtka ráno do pondělí v lichém týdnu. Speciální režim péče upravil obvodní soud o prázdninách, který rozvrhl rovnoměrně mezi oba rodiče. Stěžovateli uložil platit výživné ve výši 4 600 Kč měsíčně na nezletilého O. a ve výši 3 900 Kč měsíčně na nezletilého J. Matce uložil povinnost platit výživné ve výši 1 400 Kč měsíčně na nezletilého O. a ve výši 1 200 Kč měsíčně na nezletilého J. Dále obvodní soud konstatoval změnu předchozího rozsudku o úpravě poměrů nezletilého O., rozhodl o náhradě nákladů řízení a stanovil předběžnou vykonatelnost výroku o péči. 2. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že u obou rodičů byly v minulosti shledány problémy se závislostí na návykových látkách, které však nyní již přítomny nejsou a jejich péči o nezletilé nebrání. Oba rodiče jsou schopni se o nezletilé postarat. Jejich vzájemný konflikt se podařilo stabilizovat rodinnou terapií. Nezletilí je mají oba rádi, starší syn O. vyjádřil přání být pravidelně s oběma rodiči. S ohledem na tyto okolnosti svěřil obvodní soud nezletilé do rovnoměrné střídavé péče rodičů, na které se ostatně rodiče téměř shodli. Časové úseky péče rodičů zvolil kratší, aby se nezletilým po rodičích nestýskalo. Při určování výživného vycházel obvodní soud z příjmu stěžovatele ve výši 30 000 Kč měsíčně a skutečnosti, že matka má příjem několikanásobně nižší. 3. K odvolání matky Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu změnil tak, že nezletilé svěřil do péče matky a její výživné nestanovil. Ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Doplnil dokazování, ze kterého vyvodil, že stěžovatel není způsobilý o nezletilé pečovat, neboť jim svou péčí ubližuje. Nezletilé negativně ovlivňuje proti matce, kterou zejména nezletilý O. následně odmítá, ačkoliv je zřejmé, že ji má rád. Svou péčí by mohl stěžovatel nezletilému způsobit vážné psychické problémy a připravit jej o vztah s matkou. Negativně městský soud hodnotil také skutečnost, že stěžovatel neoprávněně odmítl nezletilé matce předat. Výchovné kompetence matky nejsou zcela zachovalé, neboť nezletilé fyzicky trestá. Na rozdíl od stěžovatele však matka tímto jednáním nepůsobí nezletilým znatelnější újmu. Z uvedeného městský soud vyvodil, že jakýkoliv kontakt nezletilých se stěžovatelem je nyní v rozporu s jejich nelepším zájmem. Proto svěřil nezletilé do péče matky bez současné úpravy styku stěžovatele s nezletilými. Pokud se stěžovatel rozhodne vyhledat odbornou pomoc za účelem posílení své schopnosti respektovat matku jako rodiče nezletilých, může být jeho kontakt s nezletilými obnoven. Výživné stěžovatele stanovené obvodním soudem neodpovídalo střídavé péči rodičů, při které se má výživné snížit o podíl péče rodiče. Jelikož však městský soud rozhodl o výlučné péči matky, výživné stěžovatele stanovené obvodním soudem tomuto rozsahu péče již odpovídá a nebylo nutné jej měnit. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel podává proti rozsudku městského soudu ústavní stížnost. Podle něj porušuje jeho základní práva podle čl. 4, čl. 81, čl. 90, čl. 96 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 5. Namítá, že městský soud nerozhodl ani o minimálním styku stěžovatele s nezletilými, čímž nepřiměřeně zasáhl do rodinného života stěžovatele i nezletilých. S matkou se stěžovatel na styku nedohodl, a proto je nyní ponechán zcela bez kontaktu s nezletilými. Městský soud nesprávně vyhodnotil stěžovatele jako horšího pečovatele oproti matce. Bez dalšího převzal závěry opatrovníka, že stěžovatel nezletilé manipuluje. Z provedených důkazů vědomá manipulace nezletilých stěžovatelem neplyne. Opatrovník i městský soud bezdůvodně věří matce a pomíjí sdělení stěžovatele a nezletilých o fyzickém násilí matky. Stěžovatel matce v její péči o nezletilé nikdy nebránil. O matce se totéž říct nedá. Dále stěžovatel poukazuje na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva k úpravě péče a styku rodičů s nezletilými. III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 7. Usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. III. ÚS 2068/25-1, Ústavní soud ustanovil opatrovníkem nezletilých Městskou část Praha 11, neboť ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí, jehož závěry se dotýkají zájmů nezletilých, kteří mají v řízení postavení vedlejších účastníků. 8. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele 9. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil městský soud, který odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Nesouhlasil s tvrzením stěžovatele, že jej shledal horším pečovatelem. Tak tomu není. Jakémukoliv kontaktu stěžovatele s nezletilými nyní brání překážka intenzivní manipulace nezletilých stěžovatelem. Ústavní stížnost proto městský soud nepovažuje za důvodnou. 10. Opatrovník nezletilých se ztotožnil s rozsudkem městského soudu a uvedl, že ačkoliv městský soud neupravil styk nezletilých se stěžovatelem a svěřil je do péče matky, postupoval v souladu s nejlepším zájmem nezletilých. Od doby svěření nezletilých do péče matky se chování nezletilých zlepšilo, přestávají být vůči matce vulgární a více ji respektují. Zatímco v péči matky neshledal opatrovník nedostatky, péče stěžovatele podle něj není vhodná z důvodu podezření na užívání návykových látek a manipulace nezletilých. Dne 9. 7. 2025 se uskutečnil asistovaný kontakt stěžovatele s nezletilými. Nezletilí reagovali na stěžovatele dobře, stěžovatel je v rámci asistence neměl možnost negativně ovlivňovat. Asistované styky byly dne 6. 8. 2025 ukončeny, neboť nezletilí se se stěžovatelem setkávali v přirozeném prostředí. 11. Matka se ve lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřila, má se tedy v souladu s poučením za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdala (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 12. Obdržená vyjádření Ústavní soud zaslal stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel repliku nepodal. V. Věcné posouzení ústavní stížnosti 13. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené okolnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná. V. a) Obecná východiska přezkumu rozhodnutí 14. Trávení společného času znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života, a to i přes problémy ve vztazích mezi rodiči. Dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Při rozhodování věcí týkajících se péče o dítě a styku s dítětem je nutné vycházet z toho, že dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu (čl. 32 odst. 4 Listiny, čl. 8 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svob