III.ÚS 2115/24 – Ústavní soud

III.ÚS 2115/24 ze dne 30. 7. 2025 Odmítnutí blanketní kasační stížnosti i přes její včasné doplnění Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mirsada Avdibegoviće, zastoupeného JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem, sídlem Dubská 390/4, Teplice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. května 2024 č. j. 3 Afs 78/2024-21, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 23. května 2024 č. j. 3 Afs 78/2024-21 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. května 2024 č. j. 3 Afs 78/2024- 21 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Dne 2. 4. 2024 podal stěžovatel blanketní kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2024 č. j. 15 Af 3/2023-28. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2024 č. j. 3 Afs 78/2024-10 byl vyzván, mimo jiné, k doplnění důvodů kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce. Napadeným usnesením ze dne 23. 5. 2024 Nejvyšší správní soud následně stěžovatelovu kasační stížnost odmítl s odůvodněním, že ji stěžovatel ve stanovené lhůtě, ani ke dni rozhodnutí, nedoplnil. 2. Dne 5. 6. 2024 stěžovatel zaslal Nejvyššímu správnímu soudu přípis, v němž namítal, že kasační stížnost doplnil dne 15. 5. 2024, ale uvedl chybnou spisovou značku. Místo sp. zn. 3 Afs 78/2024 uvedl sp. zn. 9 Afs 130/2024. V textu podání ale správně označil účastníky řízení, předchozí řízení, napadená rozhodnutí i návrh petitu. Z podání tak nepochybně vyplývalo, že jde o doplnění kasační stížnosti stěžovatele ke sp. zn. 3 Afs 78/2024. 3. Přípisem ze dne 12. 6. 2024 předseda senátu reagoval na přípis stěžovatele. Uvedl, že v důsledku uvedení chybné spisové značky Nejvyšší správní soud předmětné podání přiřadil namísto k řízení vedenému pod sp. zn. 3 Afs 78/2024, k řízení vedenému pod sp. zn. 9 Afs 130/2024 (a do souvisejícího spisu). Z obsahu podání je sice zřejmé, že se vztahuje k řízení vedenému pod sp. zn. 3 Afs 78/2024, Nejvyšší správní soud měl ale za to, že kasační stížnost nebyla ve stanovené lhůtě doplněna. Usnesení o odmítnutí kasační stížnosti nabylo právní moci dne 27. 5. 2024 a je tudíž konečné, přičemž zákonná úprava Nejvyššímu správnímu soudu bohužel neposkytuje žádné prostředky, jak zjištěné pochybení zhojit. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Kasační stížnost řádně a včas doplnil. Z podání jasně vyplývalo, že doplnění kasační stížnosti se týká řízení vedeného pod sp. zn. 3 Afs 78/2024, což připustil i Nejvyšší správní soud. Odmítnutím kasační stížnosti došlo k odepření přístupu k soudu, k čemuž stěžovatel odkazuje na nález ze dne 14. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 2489/23. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelky 6. Soudce zpravodaj si pro účely řízení o ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Nejvyššího správního soudu a Odvolacího finančního ředitelství. 7. Odvolací finanční ředitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo. 8. Nejvyšší správní soud uvedl, že v době vydání napadeného usnesení měl oprávněně za to, že stěžovatel ve stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplnil. Stěžovatel podal blanketní kasační stížnost a sám se tak vystavil možnému riziku spojenému s dodatečným doplněním jejích důvodů a petitu. Pod sp. zn. 9 Afs 130/2024 je vedeno řízení o kasační stížnosti bratra stěžovatele, který je zastoupen stejným advokátem. Ve věci rozhodovali stejný krajský soud a žalovaný a řízení jsou obdobná i po skutkové a právní stránce. Obě věci tak bylo možné jasně rozlišit téměř pouze podle spisové značky. 9. Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatel kasační stížnost nedoplnil řádně a z podání jasně nevyplývalo, že doplnění kasační stížnosti se týká jeho řízení. Stěžovatel byl zastoupen advokátem, který by si měl být vědom, že spisová značka je během procesu zpracování podání rozhodující pro to, aby podání bylo přiřazeno ke správnému spisu. Spisová značka slouží právě k tomu, aby bylo možné na první pohled odlišit jednotlivá řízení zejména pro případ, že u jediného soudu je vedeno více řízení s totožnými účastníky, která se týkají skutkově i právně obdobných věcí. Stěžovatel byl informován, aby spisovou značku uváděl na všech písemnostech zasílaných Nejvyššímu správnímu soudu. Přiřazování podání k jednotlivým soudním spisům podle spisových značek je běžnou praxí, která musela být advokátovi stěžovatele dobře známa. Po právních zástupcích lze požadovat určitou míru obezřetnosti a pečlivosti. Tím spíše v případě, kdy si advokát stěžovatele musel být vědom, že jsou u Nejvyššího správního soudu vedena dvě řízení jeho dvou klientů totožného příjmení, u nichž může snadno dojít k záměně. 10. Posuzovaná věc se liší od nálezu sp. zn. I. ÚS 2489/23, neboť v dané věci nebylo e- mailové podání účastníka řízení soudu vůbec předáno kvůli antispamovému programu provozovatele e-mailového serveru, zatímco v posuzované věci pochybil sám stěžovatel. Stěžovatelovo podání bylo sice včas doručeno, nicméně z ospravedlnitelného důvodu nebylo přiřazeno ke správnému spisu a příslušný senát neměl možnost, jak se o doručení podání dozvědět. Není prakticky možné, aby soudci ověřovali, zda mezi všemi podáními doručenými Nejvyššímu správnímu soudu není podání, které bylo chybně přiřazeno a správně náleží k jejich spisu. 11. Nejvyšší správní soud uzavřel, že Ústavní soud by měl ústavní stížnost zamítnout nebo odmítnout. Pokud by však ústavní stížnost shledal důvodnou, měl by zvážit "precedenční" dopady svého rozhodnutí na další fungování soudů. Řádné označování písemností je zákonnou, ale i faktickou podmínkou efektivního fungování soudní ochrany. Bylo by chybou umožnit, aby účastníci řízení na tuto povinnost mohli zcela rezignovat. 12. Vyjádření Nejvyššího správního soudu zaslal Ústavní soud stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel repliku neuplatnil. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 13. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet mimo jiné z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci jsou v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. 14. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem. Tento postup není upraven na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v zákonných procesních předpisech (čl. 36 odst. 4 Listiny), které kogentně stanoví, jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní ochranu prosazovat. Dodrží-li pak jednotlivec takto stanovený postup a soud přesto odmítne o jeho právu rozhodnout, dochází k porušení práva na soudní ochranu a k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti (např. nález sp. zn. III. ÚS 3045/17 ze dne 13. 3. 2018, bod 16). 15. Z ústavněprávního požadavku efektivní a účinné soudní ochrany vyplývá, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci (ke kterým při množství projednávaných věcí občas logicky dochází) nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých práv. O protiústavní postup soudu jde tehdy, vybočuje-li jeho procesní postup ze zákonných pravidel, která řízení před ním upravují, a vybočení je způsobilé negativně se promítnout do výsledku řízení; tak je tomu v případě zřetelných pochybení administrativního charakteru, jimiž je kupříkladu založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu či přehlédnutí zaplacení soudního poplatku. Nejen evidentní "administrativní omyly" ze strany soudu však mohou ve