III.ÚS 2170/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2170/09 ze dne 4. 3. 2010 N 42/56 SbNU 469 Stavění lhůty u zadržení drogového dealera   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 4. března 2010 sp. zn. III. ÚS 2170/09 ve věci ústavní stížnosti S. O. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2009 sp. zn. Nt 34/2009, kterým byla stěžovatelka vzata do vazby, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009 sp. zn. 44 To 369/2009, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení soudu prvního stupně, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníků řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Ústavní stížností, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jejích základních práv garantovaných čl. 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále mělo dojít k porušení článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byla stěžovatelka v záhlaví označeným rozhodnutím soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2009 vzata do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Obecný soud rozhodl tak, že se "vazba započítává dnem a hodinou zadržení, tj. dne 15. 6. 2009 ve 14:40 hod., s výjimkou období od 15. 6. 2009 ve 22:45 hod. - 18. 6. 2009 ve 12:15 hod., kdy obviněná nebyla s ohledem na svou hospitalizaci schopna úkonů v tr. řízení". Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou však Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozhodnutím ze dne 16. 7. 2009 zamítl jako nedůvodnou dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka především namítala, že v její trestní věci došlo k překročení lhůty 48 hodin dle článku 8 odst. 3 Listiny, resp. § 77 odst. 1 tr. řádu, neboť běh této lhůty nemohl být přerušen jejím umístěním ve zdravotnickém zařízení. Stěžovatelka zdůraznila, že do zdravotnického zařízení byla dopravena proti své vůli policejním orgánem, ač její zdravotní stav tuto hospitalizaci nevyžadoval. Jediným důvodem jejího držení v nemocnici bylo dle názoru stěžovatelky zajištění důkazů - kontejnerků s psychotropní látkou, které stěžovatelka v útrobách přenášela. Po celou dobu byla stěžovatelka ze strany policie střežena, a byla tudíž v pozici zadržené dle § 76 tr. řádu. Stěžovatelka je přesvědčena, že maximální lhůta přípustná pro podání návrhu na vzetí obviněné do vazby uplynula nejpozději dne 17. 6. 2009 ve 14:40 hod. Nejpozději téhož dne ve 14:41 hod. tedy měla být stěžovatelka propuštěna ze zadržení na svobodu. Místo toho byla stěžovatelka téměř dva dny po uplynutí uvedené lhůty zadržována a posléze dne 19. 6. 2009 v 10:45 hodin vzata do vazby. Stěžovatelka zdůrazňuje, že ústavní předpis ani žádný zákon nepřipouští žádné výjimky z běhu uvedené lhůty. Stěžovatelka dále poukázala na příslušnou judikaturu týkající se zápočtu doby zadržení dle policejních předpisů do maximální doby zadržení dle trestního řádu. Stěžovatelka má rovněž za to, že během své hospitalizace nebyla v takovém zdravotním stavu, který by byl překážkou úkonů trestního řízení. Poukazuje na to, že jí policisté během její hospitalizace dávali k podpisu protokoly o odnětí věci, k čemuž navíc docházelo bez přítomnosti tlumočníka. Stěžovatelka dále polemizuje se závěry obecných soudů, že u ní v době vydání napadených rozhodnutí byl dán důvod vazby § 67 písm. c) tr. řádu. Nesouhlasí s tvrzením obecných soudů, že by se byla převozem návykových látek zabývala pravidelně, a hrozilo tak, že bude trestnou činnost opakovat. Rovněž důvod vazby útěkové dle § 67 písm. a) tr. řádu nemůže být odůvodněn jen tím, že je cizinkou. II. Ústavní soud si podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření účastníků řízení k ústavní stížnosti. Tato vyjádření byla velmi stručná, neboť účastníci pouze vyjádřili obecný nesouhlas s argumentací stěžovatelky a odkázali na odůvodnění napadených rozhodnutí. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal kopie všech dosavadních vazebních podání stěžovatelky a vazebních rozhodnutí dle § 68 a násl. tr. řádu. Dále si vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 103/2009. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud se souhlasem účastníků (zčásti konkludentním) podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu od ústního jednání upustil. III. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není součástí soustavy obecných soudů, jimž není instančně nadřízen. Do jejich rozhodovací činnosti je Ústavní soud z podnětu individuální ústavní stížnosti oprávněn zasahovat jen tehdy, došlo-li postupem obecného soudu k zásahu do základního práva či svobody stěžovatele. V projednávané věci měl Ústavní soud na zřeteli, že ochrana osobní svobody představuje jedno z nejvýznamnějších základních práv, přičemž Ústavní soud v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ve svých rozhodnutích vždy kladl důraz na zákonnost zbavení osobní svobody ve smyslu článku 8 Listiny a článku 5 Úmluvy. Ústavní soud zejména posuzoval, zda na věc stěžovatelky dopadají zásady vyjádřené např. v nálezech sp. zn. IV. ÚS 305/97 ze dne 12. 8. 1998 (N 87/11 SbNU 273), II. ÚS 630/02 ze dne 5. 11. 2003 (N 127/31 SbNU 141) či II. ÚS 1594/07 ze dne 8. 11. 2007 (N 187/47 SbNU 449). Dospěl však k negativnímu závěru, neboť podstata projednávané stížnosti je odlišná od uvedených případů, v nichž se zpravidla jednalo o zápočet doby zajištění osob dle policejních předpisů či doby omezení jejich osobní svobody policií v rozporu s právními předpisy do běhu lhůty dle článku 8 odst. 3 Listiny. Ve věci stěžovatelky se však v zásadě jedná o přípustnost stavení takové lhůty po dobu, kdy zadržená osoba není z důvodů svého aktuálního závažného zdravotního stavu vůbec s to být úkonů trestního řízení účastna. Jak vyplývá ze spisového materiálu, prováděli pracovníci celní správy dne 15. 6. 2009 kontroly na autobusovém nádraží Praha 8 - Florenc, kde pátrali mimo jiné po ilegálně převážených omamných a psychotropních látkách. Při kontrole cestujících autobusu společnosti Eurolines, který přijel z Amsterdamu, došlo za použití služebního psa k vytipování několika osob, u nichž byla následně provedena kontrola testem Drugwipe, který u stěžovatelky opakovaně značil přítomnost kokainu. Stěžovatelka byla předvedena k podání vysvětlení podle § 30 odst. 9 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, na služebnu, kde u ní byl zajištěn kokon bílé barvy zabalený v průhledné fólii o velikosti přes 10 cm, obsahující kokain. Stěžovatelka byla proto předána orgánu kriminální policie a v 14:40 hod. téhož dne zadržena podle § 76 odst. 1 pro podezření ze spáchání trestného činu dle § 187 odst. 1 a odst. 2 písm. a) tr. zák. Vzhledem k chování stěžovatelky pojali celníci a policisté na základě svých profesionálních zkušeností podezření, že se v případě stěžovatelky jedná o tzv. kurýra, který převáží omamné látky v kontejnerech v zažívacím traktu, které předtím spolyká (jde o tzv. "body-stuffing" v angl. policejní terminologii). Stěžovatelka byla proto neprodleně zavezena do Fakultní nemocnice Na Bulovce, kde u ní bylo odborným lékařským vyšetřením ve více částech trávicího ústrojí zjištěno velké množství oválných cizích těles o velikosti 40 x 20 mm. Následně byla stěžovatelka hospitalizována v nemocničním pokoji, kde byl její stav průběžně kontrolován lékařem. Přistaven byl přenosný klozet, neboť z těla stěžovatelky postupně spontánně odcházela cizí tělesa - cca 80 kusů plastových kontejnerků obsahujících omamnou látku kokain. Tyto kontejnerky byly postupně zajišťovány přítomnými policisty, kteří stěžovatelku opakovaně nechali podepsat protokoly o vydání věci dle § 78 tr. řádu. Dne 18. 6. 2009 byla stěžovatelka opět vyšetřena na přítomnost cizích těles, která však již nebyla v zažívacím traktu zjištěna, protože předtím z těla stěžovatelky všechna spontánně odešla. Nato byla stěžovatelka ve 12:15 hod. z hospitalizace propuštěna, bylo jí předáno usnesení o zahájení tr. stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu a v režimu zadržení byla umístěna v policejní cele. Následně dne 19. 6. 2009 podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 místně příslušnému obvodnímu soudu návrh na vzetí stěžovatelky do vazby, jemuž obvodní soud ústavní stížností napadeným usnesením sp. zn. Nt 34/2009 vyhověl, přičemž rozhodl tak,