III.ÚS 2220/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2220/23 ze dne 16. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Jiřího Přibáně a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BRASTY GROUP s.r.o., sídlem Lípová 511/15, Praha 2, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3c, Olomouc, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2626/2022-153 ze dne 31. 5. 2023 a č. j. 23 Cdo 3148/2022-324 ze dne 31. 5. 2023, rozsudkům Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 54/2021-122 ze dne 14. 2. 2022 a č. j. 3 Cmo 29/2021-289 ze dne 29. 3. 2022 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 41 Cm 29/2017-98 ze dne 16. 12. 2020 a č. j. 21 Cm 25/2017-252 ze dne 15. 9. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodních společností 1) Diesel S. P. A., sídlem Via dell´Industria 4/6, Breganze, Italská republika, a 2) Michael Kors (Switzerland) International GmbH, sídlem Via Cantonale 18, Manno, Švýcarská konfederace, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatelka se dvěma ústavními stížnostmi domáhá ochrany svých práv, k jejichž porušení mělo dojít v soudních řízeních, v nichž byla žalována vedlejšími účastnicemi 1) a 2) pro porušení práv majitele ochranné známky. Řízení o těchto ústavních stížnostech, původně vedená pod sp. zn. III. ÚS 2220/23 a sp. zn. I. ÚS 2234/23 byla spojena ke společnému projednání a rozhodnutí věci usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2023. II. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 2. První ústavní stížností stěžovatelka napadá rozhodnutí vydaná v řízení o určovací žalobě vedlejší účastnice 1) pro porušení práv duševního vlastnictví k její ochranné známce EU a mezinárodní ochranné známce. Stěžovatelce bylo Celním úřadem pro Olomoucký kraj zadrženo mj. 143 ks hodinek (44 typů) označených ochrannými známkami vedlejší účastnice 1). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem č. j. 41 Cm 29/2017-98 ze dne 16. 12. 2020 u 97 kusů hodinek určil, že představují zboží, kterým byla porušována práva vedlejší účastnice 1) k jejím ochranným známkám. Podle městského soudu vedlejší účastnice setrvala na tom, že k označení zboží ochrannou známkou nedala souhlas, navíc pomocí odlišných výrobních čísel vyloučila, že šlo o originální zboží určené pro evropský trh, a její zaměstnankyně po zkoumání 20 druhů hodinek (celkem 49 kusů v zadrženém zboží) dospěla k závěru, že jde o padělky. Stěžovatelka navzdory poučení o svém důkazním břemenu odmítla sdělit jakékoli přesnější informace o dodavatelích a původu zadrženého zboží, a tvrzení vedlejší účastnice 1) tak nevyvrátila. 3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") tento rozsudek městského soudu potvrdil rozsudkem č. j. 3 Cmo 54/2021-122 ze dne 14. 2. 2022, a to včetně závěru, že zadržené zboží odpovídalo definici padělků ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen "nařízení č. 608/2013 Sb."). Dovolání proti rozsudku vrchního soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením č. j. 23 Cdo 2626/2022-153 ze dne 31. 5. 2023. Dospěl k závěru, že stěžovatelka sice v dovolání vymezila otázky týkající se především povinnosti účastníka řízení tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti v poměrech projednávané věci, na jejich vyřešení však nezáviselo rozhodnutí o věci. 4. Druhou ústavní stížností stěžovatelka napadá rozhodnutí vydaná v řízení o žalobě vedlejší účastice 2), která se domáhala určení, že 1 894 kusů hodinek zadržených Celním úřadem pro Olomoucký kraj v prostorách stěžovatelky porušovalo její práva k ochranným známkám. Svou žalobu později rozšířila tak, že se domáhala též rozhodnutí o zničení zboží a informací o původu zadrženého zboží a distribučních sítích stěžovatelky. Městský soud rozsudkem č. j. 21 Cm 25/2017-252 ze dne 15. 9. 2020 určil, že 121 v rozsudku specifikovaných kusů hodinek představuje zboží, jímž byla porušena práva vedlejší účastnice 2) k ochranným známkám (výrok I); u zbytku zboží, které bylo mezitím vráceno stěžovatelce, určovací žalobu pro absenci naléhavého právního zájmu zamítl (výrok II). Rozhodl však, že i toto zboží (s výjimkou 36 kusů hodinek specifikovaných ve výroku) má stěžovatelka povinnost zničit (výrok IV), a to na základě § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, a musí sdělit vedlejší účastnici 2) informace ve smyslu § 3 téhož zákona (výrok V). Městský soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice 2) v řízení unesla důkazní břemeno ohledně vlastnictví ochranných známek a způsobu porušení práva k nim třetí osobou. Stěžovatelka naopak neunesla břemeno ohledně tvrzení a prokázání, že výrobky byly označeny ochrannou známkou se souhlasem vedlejší účastnice 2). 5. K odvolání stěžovatelky vrchní soud potvrdil rozsudkem č. j. 3 Cmo 29/2021-289 ze dne 29. 3. 2022 rozsudek městského soudu ve výrocích I, IV, V a ve výroku VII o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Vrchní soud se ztotožnil se skutkovým závěrem městského soudu, že veškeré zboží, které zůstalo předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, jsou padělky ve smyslu čl. 2 bodu 5 nařízení č. 608/2013, neboť v řízení bylo zjištěno, že všechny tyto výrobky mají na sobě uvedeny GEN kódy, které neodpovídají výrobním číslům hodinek, jež žalobkyně uvedla na trh, a nejde tudíž o originální výrobky. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky usnesením č. j. 23 Cdo 3148/2022-324 ze dne 31. 5. 2023 s obdobným odůvodněním jako v usnesení sp. zn. 23 Cdo 2626/2022 jako nepřípustné. III. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavních stížnostech stěžovatelka shodně namítá, že se obecné soudy dopustily libovůle, neslučitelné s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a porušily zásady spravedlivého procesu zahrnující procesní rovnost účastníků řízení (zásadu rovnosti zbraní a kontradiktornosti řízení, chráněné čl. 37 odst. 3 Listiny), jelikož vedlejším účastnicím bezdůvodně přiznaly výhodnější postavení na úkor stěžovatelky. K tomu mělo dojít tak, že jejich břemena tvrzení a břemeno důkazní považovaly za unesené tím, že vedlejší účastnice prokázaly, že jsou vlastnicemi ochranné známky nacházející se na zabaveném zboží stěžovatelky, a prohlásily, že k jejímu užití nedaly souhlas. Obecné soudy je tím fakticky zprostily povinnosti prokázat své tvrzení, že stěžovatelčino zboží jsou padělky. Stěžovatelka upozornila, že právní úprava ochranných známek neobsahuje žádná zvláštní procesní pravidla, která by přitom modifikovala standardní pravidla rozložení procesních břemen. Procesní zvýhodnění vedlejších účastnic, které obecné soudy připustily, tak nemělo žádnou právní oporu. Tím byla značně ztížena stěžovatelčina možnost obrany proti žalobě. Veškerá procesní aktivita ležela na ní, aniž jí však bylo jasné, proti čemu se má bránit. Svá tvrzení žalobkyně ani nespecifikovaly vzhledem ke každému jednotlivému kusu výrobku, který byl předmětem řízení. 7. Stěžovatelka připustila, že kdyby předmětem žaloby bylo porušení práv k ochranné známce protiprávním paralelním dovozem, stíhala by ji povinnost prokázat, že obdržela souhlas s užitím ochranné známky. V daném případě však vedlejší účastnice nakonec tvrdila, že výrobky jsou padělky. Pro případy paralelního dovozu Soudní dvůr EU dotvořil pravidla upravující rozložení důkazního břemene, přičemž stěžovatelka odkázala na rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 11. 2022, Harman International Industries, C-175/21. Zároveň dovozuje, že by měla těžit z podobné úpravy důkazního břemene analogicky, i když nešlo o porušení práv k ochranné známce paralelním dovozem, ale držením padělků. 8. Stěžovatelka tvrdí, že to, že jsou předmětné výrobky padělky, je možné zjistit jen ze znaleckého zkoumání každého zadrženého kusu zboží (jako věci individuálně určené). Přesto obecné soudy znalecké zkoumání výrobků odmítly. Namísto provedení znaleckého zkoumání požadovaly obecné soudy odhalení dodavatelského řetězce stěžovatelky. Tím, že ji nutily při hájení svých práv odhalit její dodavatelský řetězec (součást obchodního tajemství), porušily obecné soudy stěžovatelčino právo na rovnost vlastnictví a právo na podnikání. 9. Stěžovatelka konečně tvrdí, že se Nejvyšší soud nesprávně odmítl zabývat otázkami vymezenými v dovolání, které se týkaly rozložení důkazního břemene. Důkazním prostředkům způsobilým prokázat původ zboží se Nejvyšší soud nevěnoval vůbec. Jeho rozhodnutí proto porušuje její právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnosti byly podány včas stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána na