III.ÚS 2253/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2253/25 ze dne 29. 1. 2026 Moderace nákladů řízení – svévolný výklad § 150 o. s. ř. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti E. Š., zastoupené Mgr. Martinou Grochovou, MSt, Ph.D., advokátkou, se sídlem Jezuitská 14/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2025, č. j. 70 Co 204/2024-362, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. srpna 2024, č. j. 7 C 289/2021-353, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. srpna 2024, č. j. 7 C 289/2021-353, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2025, č. j. 70 Co 204/2024-362, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato usnesení se proto ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní soud se v projednávané věci zabýval - zjednodušeně vyjádřeno - tím, zda obecné soudy při úvahách o okolnostech rozhodných pro aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o uložení povinnosti stěžovatelce nahradit ve sporu plně úspěšné žalující straně náklady řízení neporušily ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu. II. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatelka byla od roku 2004 nájemkyní bytu v budově, kterou v roce 2015 nabyli do spoluvlastnictví žalobci, následně se stěžovatelkou uzavřeli novou nájemní smlouvu. Od června 2021 mezi žalobci a stěžovatelkou probíhaly spory o zvýšení nájemného, které následně vyústily v řízení o určení neplatnosti výpovědi (v němž byla stěžovatelka úspěšná), a v řízení o určení nájemného (ve kterém byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí). Vztahy mezi žalobci a stěžovatelkou byly dlouhodobě nepříznivé. 3. Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") v řízení o určení nájemného přiznal stěžovatelce usnesením ze dne 4. 4. 2022 osvobození od soudních poplatků. Ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 8. 3. 2023 (dále též "první rozhodnutí okresního soudu"), žalobě plně vyhověl a určil výši nájemného k bytu užívaného stěžovatelkou částkou 9 000 Kč (výrok I), žalobcům ani České republice na základě aplikace § 150 o. s. ř. nepřiznal vůči stěžovatelce (právo na) náhradu nákladů řízení (výroky II a III). 4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 21. 3. 2024 (dále též "první rozhodnutí krajského soudu") napadený rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku I o věci samé, a zrušil výroky II a III o náhradě nákladů řízení. Výroky o náhradě nákladů řízení krajský soud označil za nepřezkoumatelné, dále okresnímu soudu vytkl procesní pochybení, pokud nedal žalobcům možnost se vyjádřit k majetkovým poměrům stěžovatelky. 5. V dalším řízení před okresním soudem žalobci v písemném podání poukázali na to, že stěžovatelka je spoluvlastnicí několika rozlehlých pozemků (orná půda). Dále vlastní nově postavený dům, ve kterém stěžovatelka bydlí, nájemní vztah již byl ukončen. Žije ve společné domácnosti s přítelem, který je výdělečně činný. K prokázání svých tvrzení navrhli provedení důkazů, které předložili s podáním odvolání. Stěžovatelka okresnímu soudu v písemném vyjádření potvrdila, že nájem ukončila. Z úvěru a za pomoci rodiny a přítele zakoupila zahradu se stavbou k rekreaci, kterou svépomocí rekonstruovala a nyní v ní bydlí. Z důvodu péče o syna s přiznaným prvním stupněm závislosti nepracovala, od června 2024 nastoupila jako prodavačka na výpomoc. Přítel, který s ní žije ve společné domácnosti, byl dva roky onkologicky nemocen, v průběhu léčby (operace a následná chemoterapie) byl bez výdělku, pobíral nemocenskou. Dodnes je onkologickým pacientem, s omezenou možností práce. Pozemky, které spoluvlastní, jsou zatížené exekutorským zástavním právem jedné ze spoluvlastnic, je na nich vyhlášena stavební uzávěra a předkupní právo ve veřejném zájmu, neboť přes ně má vést veřejná komunikace (obchvat). Fakticky pozemky tedy nelze prodat. K těmto tvrzením stěžovatelka předložila k důkazu výpisy z katastru nemovitostí k pozemkům ve spoluvlastnictví s vyznačením exekuce jedné ze spoluvlastnic, vyjádření vlastníka pro účely odnětí půdy zemědělského půdního fondu z důvodu stavby X s uvedením dotčených pozemků a s poznámkou o trvalém záboru pozemků, dohodu o provedení práce. 6. Okresní soud uzavřel, že nenalezl dostatečně podstatné důvody pro to, aby "bylo spravedlivé nerozhodnout o náhradě nákladů řízení podle zásady úspěchu ve věci". Výdaje stěžovatelky dlouhodobě převyšují její příjmy, není uspokojivě "dotvrzeno", kým a z jakých prostředků jsou uhrazovány, soud tedy neměl majetkové poměry za spolehlivě zjištěné. S přihlédnutím k vlastnictví dalších nemovitých věcí soud nemá poměry stěžovatelky za natolik nepříznivé, aby ospravedlnily aplikaci § 150 o. s. ř. Okresní soud proto rozhodl usnesením ze dne 22. 8. 2024 (dále též "napadené rozhodnutí okresního soudu", případně "druhé rozhodnutí okresního soudu") tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 102 754,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce. 7. Krajský soud k odvolání stěžovatelky usnesením ze dne 29. 5. 2025 (dále též "napadené rozhodnutí krajského soudu, případně "druhé rozhodnutí krajského soudu") usnesení okresního soudu potvrdil (ve správném znění, kdy ve výroku pouze doplnil společné a nerozdílné oprávnění žalobců). Krajský soud považoval za stěžejní okolnost pro své rozhodnutí to, že stěžovatelka v průběhu řízení (22. 3. 2022) požádala o osvobození od soudních poplatků, přičemž před obecnými soudy zamlčela vlastnictví nemovitostí. Konstatoval, že ani stěžovatelčina majetková situace neodůvodňuje aplikaci § 150 o. s. ř. a odkázal na důvody, které uvedl okresní soud. 8. Ze soudního spisu, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývá, že stěžovatelka v osobně sepsané žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 22. 3. 2022 (čl. 103) uvedla stručně údaje o svých příjmech a o příjmu svého partnera. Okresní soud ji nevyzval k vyplnění formuláře určeného pro účely zjištění majetkových poměrů a usnesením ze dne 4. 4. 2022 jí osvobození od soudních poplatků přiznal. 9. V řízení vedeném okresním soudem pod sp. zn. 7 C 211/2019, v němž byli účastníky shodně jako v projednávané věci žalobci a stěžovatelka (předmětem řízení bylo určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu), stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků, na výzvu soudu vyplnila v září 2019 prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (čl. 31). Zde mimo jiné označila pod bodem 31 i nemovitosti, které vlastní, i úvěr, z něhož hradila koupi zahrady. Spis v této věci (tj. vedený pod sp. zn. 7 C 211/2019) byl připojen v době rozhodování obecných soudů k nyní posuzované věci, což okresní soud výslovně uvádí v prvním rozsudku pod bodem 7 odůvodnění (čl. 288). III. Argumentace stěžovatelky 10. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přestože se jedná o oblast moderace nákladů řízení, ve které Ústavní soud zasahuje jen výjimečně, dospěl k závěru, že v projednávané věci obecné soudy extrémně vykročily z pravidel upravujících řízení a spravedlivého procesu, čímž věc v souladu s judikaturou Ústavního soudu nabyla ústavněprávní dimenze. 11. Obecné soudy nezjistily pro rozhodnutí o nákladech řízení dostatečně skutkový stav, nepřihlédly ke všem okolnostem věci, jejich úvahy nejsou věrohodné a logické. Není pravdou, že by stěžovatelka zamlčela vlastnictví nemovitosti. Tuto skutečnost uváděla v žádosti o osvobození od soudních poplatků v jiné věci, kterou v minulosti řešil stejný soud, dokonce stejná soudkyně, pouze o rok a půl dříve. V předchozí věci ji tato soudkyně vyzvala, aby svou žádost o osvobození od soudních poplatků doplnila, a zaslala jí k tomu určený formulář. Ten stěžovatelka řádně vyplnila, včetně údajů o vlastnictví nemovitostí. Stěžovatelka měla za to, že pokud ji soudkyně v projednávané věci nevyzvala k doplnění žádosti, bude vycházet z jejího předchozího prohlášení o majetkových poměrech učiněného v dřívější věci. Vlastnictví nemovitostí stěžovatelkou je nutné vnímat v širším kontextu. Stěžovatelka žije ve vlastním domě, ten ale musela zrekonstruovat svépomocí za finančního přispění rodičů a partnera poté, kdy nemohla nadále pro špatné vztahy s vedlejšími účastníky setrvat v nájmu. Ostatní nemovitosti, na kterých má stěžovatelka podíl, nelze z důvodu stavební uzávěry a předkupního práva ve veřejném zájmu prodat. 12. Stěžovatelka uvedla několik významných okolností, které svědčily pro aplikaci § 150 o. s. ř. Soudy je však buď nevzaly v úvahu, nebo je interpretovaly zkresleně. Není pravdou, jak uvedly obecné soudy, že partner stěžovatelky je zaměstnaný. Partner je osoba samostatně výdělečně činná a je