III.ÚS 2260/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2260/10 ze dne 8. 3. 2012 N 50/64 SbNU 617 Zákonnost prohlídky jiných prostor a pozemků provedené před částečným zrušením § 83a trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 8. března 2012 sp. zn. III. ÚS 2260/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ch. T. V. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010 č. j. 5 Tdo 539/2010-207 o odmítnutí stěžovatelova dovolání, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2009 č. j. 23 To 329/2009-152 o zamítnutí stěžovatelova odvolání a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2009 č. j. 6 T 126/2008-88, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců, a dále mu byl uložen trest propadnutí věci (textilních výrobků zajištěných celními orgány při prohlídce prodejny), za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Krajského soudu v Českých Budějovicích a 3. Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a A. Nejvyššího státního zastupitelství, B. Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a C. Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích jako vedlejších účastníků řízení. Výrok Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 8. 2010, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v trestním řízení vedeném proti němu jako obviněnému. Domnívá se, že jimi byla dotčena jeho základní práva, konkrétně právo na ochranu soukromí zakotvené v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces, jež se opírá o čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny a o čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatel tvrdí, že byla porušena zásada nulla poena sine lege, opírající se o čl. 39 Listiny. 2. Právo na ochranu soukromí mělo být podle tvrzení stěžovatele zasaženo tím, že v přípravném trestním řízení byla provedena nezákonná prohlídka prostor nákupního střediska Norma v obci Litvínovice, užívaných stěžovatelem. Nezákonnost prohlídky spatřuje stěžovatel v tom, že prohlídka nebyla nařízena soudcem, byla provedena celními orgány, které prý v dané věci neměly status orgánu činného v trestním řízení, s provedením nevyslovil předchozí souhlas státní zástupce, nebyla náležitě zdůvodněna neodkladnost prohlídky, stěžovatel nebyl před provedením prohlídky vyslechnut a nebyl vyzván k dobrovolnému vydání věci. 3. Porušení práva na spravedlivý proces má spočívat v tom, že soudy prý opřely odsuzující rozsudek o nezákonně získané důkazy zajištěné při prohlídce jiných prostor. 4. K porušení principu nulla poena sine lege mělo dojít tím, že inkriminované jednání nenaplňovalo tzv. materiální znak trestného činu (vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost), jak to vyžadovalo ustanovení § 3 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., platného v době spáchání činu, (dále jen "tr. zák.") a nebyla prokázána subjektivní stránka, tj. úmysl spáchat trestný čin. Tím, že poškození nevyužili k ochraně svých práv prostředky občanského práva, nebyl prý respektován princip, že trestněprávní represe má být použita až jako prostředek ultima ratio. 5. Ve zdůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatel dovolává řady judikátů Ústavního soudu, zejména nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (viz níže), nálezu sp. zn. I. ÚS 55/04 ze dne 18. 8. 2004 (N 114/34 SbNU 187), nálezu sp. zn. I. ÚS 429/03 ze dne 4. 12. 2003 (N 141/31 SbNU 257), nálezu sp. zn. II. ÚS 1414/07 ze dne 15. 7. 2010 (N 145/58 SbNU 219), nálezu sp. zn. II. ÚS 474/07 ze dne 27. 9. 2007 (N 151/46 SbNU 505) a mnoha dalších, s nimiž prý byl postup orgánů činných v trestním řízení v rozporu. II. 6. Podáním ze dne 10. 8. 2010 vznesl stěžovatel námitku podjatosti vůči soudcům třetího senátu Ústavního soudu Janu Musilovi a Vladimíru Kůrkovi, kterou odůvodnil zejména tím, že oba soudci uplatnili odlišné stanovisko k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (viz níže), jehož argumentace se stěžovatel v nynějším řízení dovolává. 7. Usnesením čtvrtého senátu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 bylo rozhodnuto, že soudci Jan Musil a Vladimír Kůrka nejsou z projednání a rozhodování ve věci vyloučeni. III. 8. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření všem účastníkům a vedlejším účastníkům řízení. Svého práva podat vyjádření využily Nejvyšší soud, Krajský soud v Českých Budějovicích, Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích. V těchto vyjádřeních státní zastupitelství a soudy vesměs odkázaly na argumentaci použitou v odůvodněních napadených rozhodnutí a navrhly ústavní stížnost jako nedůvodnou odmítnout či zamítnout. Nejvyšší soud a Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích upozorňují na to, že zpochybňovaná prohlídka jiných prostor se uskutečnila ještě před vydáním plenárního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, a tedy před zrušením tehdy účinného ustanovení § 83a tr. řádu, takže příkaz soudce k provedení prohlídky nebyl potřebný. 9. Všechna zmíněná vyjádření účastníků a vedlejších účastníků byla Ústavním soudem zaslána k replice stěžovateli. Ten ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 2010 setrvává na argumentech uváděných již v ústavní stížnosti a zejména poukazuje na odůvodnění nálezu sp. zn. II. ÚS 1414/07 (viz výše), z něhož dovozuje, že závěr o protiústavnosti tehdy platného ustanovení § 83a tr. řádu je třeba vztáhnout i na ty prohlídky jiných prostor, které byly provedeny před vydáním plenárního nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (viz níže). IV. 10. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci, Ústavní soud se souhlasem účastníků (z části konkludentním) podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu od ústního jednání upustil. V. 11. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, z vyjádření účastníků řízení a z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 126/2008, který byl vyžádán, se zjišťuje: 12. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2009 č. j. 6 T 126/2008-88 byl stěžovatel (v trestním řízení obviněný) uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců; dále mu byl uložen trest propadnutí věci (textilních výrobků zajištěných celními orgány při prohlídce prodejny). Skutek trestného činu spočíval (zkráceně řečeno) v tom, že obviněný v pronajatých prostorách nákupního střediska Norma v obci Litvínovice nabízel dne 25. 3. 2008 k prodeji 29 kusů textilního zboží v ceně nejméně 78 500 Kč označeného padělanými ochrannými známkami zahraničních firem "Ed Hardy" a "Kani 23". 13. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2009 č. j. 23 To 329/2009-152 bylo podle § 256 tr. řádu odvolání obžalovaného zamítnuto. 14. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2010 č. j. 5 Tdo 539/2010-207 bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obžalovaného odmítnuto. VI. 15. Ústavní soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. 16. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že jako zvláštní orgán ochrany ústavnosti zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a 90 Ústavy). Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ke kasaci napadeného rozhodnutí může Ústavní soud přikročit toliko tehdy, pokud napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva stěžovatele, chráněná ústavními předpisy. 17. V posuzovaném případě však k takovému porušení nedošlo. 18. Převážná část stěžovatelových námitek směřuje proti postupu orgánů činných v trestním řízení při prohlídce prostor nákupního střediska Norma v obci Litvínovice, provedené dne 27. 3. 2008. Stěžovatel vychází z předpokladu, že pokud by bylo Ústavním soudem konstatováno, že při provádění této prohlídky došlo k porušení jeho ústavních práv, byl by důkaz získaný touto prohlídkou nepoužitelný k jeho usvědčení, což by mělo vést automaticky ke zrušení odsuzujícího rozsudku a na něj navazujících rozhodnutí. Tato stěžovat