Stručně: Paragraf 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, stanovuje základní podmínky, za kterých je čin považován za trestný, a definuje, co je trestný čin.
§ 3 ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI
(1) Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně.
(2) Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu.
(3) K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
(4) Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Paragraf 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, stanovuje základní podmínky, za kterých je čin považován za trestný, a definuje, co je trestný čin.
Co to znamená v praxi
Aby byl čin trestným činem, musí být pro společnost nebezpečný a musí vykazovat znaky popsané v trestním zákoně.
Pokud je nebezpečnost činu pro společnost jen nepatrná, nejedná se o trestný čin, i když by jinak splňoval jeho znaky.
K tomu, aby byl čin trestný, je zpravidla nutné úmyslné zavinění pachatele, ledaže zákon výslovně stanoví, že postačí zavinění z nedbalosti.
Míra nebezpečnosti činu se posuzuje podle několika kritérií, jako je význam chráněného zájmu (např. život, majetek), způsob provedení, následky, okolnosti činu, osoba pachatele, jeho zavinění a pohnutka.
Na co si dát pozor
Nepatrná nebezpečnost činu pro společnost může vést k tomu, že čin nebude posouzen jako trestný, i když formálně naplňuje znaky trestného činu.
Je důležité rozlišovat mezi úmyslným zaviněním a zaviněním z nedbalosti, neboť pro trestnost činu je obvykle vyžadován úmysl, pokud zákon nestanoví jinak.