III.ÚS 2298/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2298/11 ze dne 20. 12. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti T. T. N., právně zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Kateřinská 5, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 10. 5. 2010 sp. zn. 29 T 5/2009, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2010 sp. zn. 2 To 79/2010 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2011 sp. zn. 8 Tdo 196/2011, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných článkem 8 odst. 2, článkem 36 odst. 1 a článkem 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byl stěžovatel v záhlaví označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 5. 2010 č. j. 29 T 5/2009-1263 uznán ještě spolu s dalšími osobami vinným přípravou k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 7 odst. 1, 187 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen "tr. zák."). Podle výroku o vině napadeného rozsudku krajského soudu se stěžovatel společně s obviněným H. D. L. trestné činnosti dopustil (zkráceně řečeno) tím, že se v době od 18. 3. do 25. 6. 2008 v hale bývalé stolárny společnosti Desná, a. s. ve Velkých Losinách, za využití technického zařízení spolupodílel pravidelným zaléváním a hnojením na hydroponickém pěstování nejméně 2.439 rostlin konopí setého, obsahujících omamnou a psychotropní látku a delta-9-tetrahydrocannabionol. Dle citovaného rozsudku mohlo být z těchto rostlin získáno nejméně 37.010 gramů toxikologicky využitelné hmoty - marihuany, jejímž prodejem bylo po odečtení nákladů možno získat čistý zisk ve výši nejméně 785.156,- Kč. Stěžovatel a druhý obviněný dle skutkových zjištění obecného soudu naplnili znaky uvedeného úmyslného trestného činu, neboť věděli, proč v konkrétním případě rostliny pěstují, věděli, o jaké rostliny jde, věděli, jak se využívají, resp. zneužívají, a věděli také, že látka, jež z nich má být získána, je v České republice zakázána. Ke sklizni rostlin, jejich neoprávněnému zpracování a následnému prodeji toxikologicky využitelné hmoty nedošlo jen proto, že dne 25. 6. 2008 byl proveden policejní zákrok, při kterém byli stěžovatel a obviněný H. D. L. zadrženi. Za uvedený trestný čin byl stěžovateli nalézacím soudem uložen podle § 187 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl stěžovatel podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel odvolání, které však Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením ze dne 20. 9. 2010 sp. zn. 2 To 79/2010 podle § 256 tr. řádu zamítl. Stěžovatel v dané věci podal ještě dovolání, které opíral o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání stěžovatele však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 27. 4. 2011 jako zjevně neopodstatněné dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel především vyslovil nesouhlas se skutkovými závěry obecných soudů o tom, že si musel být vědom, že se dopouští nelegální činnosti. Stěžovatel odkázal na svou výpověď v trestním řízení s tím, že mu byla nabídnuta práce ve formě pěstování a zalévání rostlin, za niž měl přislíbenu odměnu; neměl však vědomost, za jakým účelem byly rostliny pěstovány - teprve později se dozvěděl, že se dopouští něčeho nedovoleného. Stěžovatel má za to, že jeho vina trestným činem, zejména pokud jde o subjektivní stránku, byla vyslovena jen na základě pouhých úvah, dedukcí a předpokladů. Stěžovatel je přesvědčen, že závěr o jeho úmyslném zavinění nemá oporu v konkrétních důkazech. Stěžovatel dále vyjádřil nesouhlas se skutkovými závěry obecných soudů, pokud jde o zisk, jenž měl být prodejem marihuany z pěstovaných rostlin získán. Dle názoru stěžovatele nebylo dostatečně objasněno, jakou formou měl prodej marihuany probíhat: úprava konopí setého do stavu způsobilého ke spotřebě je pouze jednou z možných alternativ, jak s rostlinami konopí mohlo být naloženo. Stěžovatel dále zdůraznil, že v usnesení o zahájení trestního stíhání musí být subjektivní stránka trestného činu náležitě vyjádřena, což v jeho trestní věci nebylo dle jeho názoru splněno. Další námitky stěžovatel vznesl rovněž proti postupu odvolacího soudu, který dle jeho názoru nepřihlížel k nálezům Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 608/2006, II. ÚS 254/2008 a II. ÚS 1414/2004. II. Při posouzení ústavní stížnosti vycházel Ústavní soud ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 29 T 5/2009, který byl vyžádán v řízení ve věci sp. zn. IV. ÚS 2356/11. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a ve světle spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, jeho úkolem je toliko ochrana ústavnosti (článek 83 Ústavy ČR). Obecným soudům není Ústavní soud nadřízen a nepřísluší mu tudíž provádět "superrevizi" dokazování a skutkových zjištění vzešlých z trestního řízení, pokud ovšem postupem obecných soudů nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele (srov. již např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, dostupný v databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS). Spočívá-li ústavní stížnost v důkazní polemice, připadá kasační zásah Ústavního soudu v úvahu zpravidla jen tehdy, jsou-li v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz např. věci sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95 či rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 376/03). V projednávané ústavní stížnosti navrhovatel opakuje skutkové námitky, jež tvořily základ jeho obhajoby v trestním řízení. Namítá, že (zkráceně řečeno) neměl vědomost o tom, že se podílí na nedovoleném pěstování rostlin konopí setého za účelem výroby omamné a psychotropní látky. Ústavní soud ve svých rozhodnutích v minulosti vyslovil, že závěry o zavinění nesmějí nabýt povahy presumpcí (viz např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 722/09 ze dne 7. 1. 2010). Zavinění pachatele nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno je na základě zjištěných okolností prokázat. Skutková zjištění obecných soudů ohledně zavinění musejí důsledně vycházet z principu presumpce neviny včetně pravidla in dubio pro reo. Ústavní soud opakovaně položil důraz na nepochybné prokázání právě úmyslu pachatele (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 575/01, sp. zn. IV. ÚS 438/2000 a další, dostupné v databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS). V projednávané věci však dle názoru Ústavního soudu nelze obecným soudům ohledně skutkových závěrů o zavinění stěžovatele vytýkat libovůli. Ingerence Ústavního soudu by byla v dané věci namístě, pokud by závěr o vině byl skutečně založen jen na vágních dedukcích a obecných předpokladech v neprospěch stěžovatele, a zároveň by existovala reálná možnost, že stěžovatel např. jako cizinec mohl jednat ve skutkovém omylu o charakteru své činnosti v pěstírně konopí, případně, že konopí mohlo být pěstováno k nezávadným, např. léčebným účelům. V této souvislosti lze odkázat přímo na závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 254/08 ze dne 18. 11. 2008, podle nějž ze samotného faktu pěstování rostlin konopí setého nelze bez dalšího dovodit úmysl směřující k výrobě omamné a psychotropní látky ve smyslu § 187 odst. 1 tr. zák. Případ stěžovatele je však od trestní věci, v níž bylo citovaným nálezem rozhodnuto, podstatně odlišný. V projednávané věci obecné soudy vědomost stěžovatele o tom, že se účastní nedovoleného pěstování konopí "ve velkém" za účelem výroby drog, dovodily z celé řady prokázaných okolností případu, které po náležitém hodnocení ve svém souhrnu nepřipouštějí o existenci úmyslu stěžovatele vážnějších pochyb. Obecné soudy ve svých rozhodnutích opakovaně poukázaly zejména na vysokou míru utajení, za níž k pěstování konopí docházelo, na množství a finanční náročnost použitého technického vybavení a s tím související profesionalitu, s níž si stěžovatel a další obvinění počínali. Obecné soudy také poukázaly na okolnosti pobytu stěžovatele (s bydlištěm v Ch.) ve Velkých Losinách, i na délku jeho pobytu v České republice; zdůraznily mimo jiné účelovost tvrzení stěžovatele,