III.ÚS 2358/24 – Ústavní soud

III.ÚS 2358/24 ze dne 19. 11. 2024 Tarifní hodnota, je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Markem Škráškem, advokátem, se sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024 č. j. 58 Co 119/2024-147 a výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. ledna 2024 č. j. 28 C 229/2021-108, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, zastoupené Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024 č. j. 58 Co 119/2024-147 bylo porušeno právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tento rozsudek se ve výroku II proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a výroku III v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") s tvrzením, že těmito výroky byla porušena základní práva (svobody) zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu vyplývá, že obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici řízení jako žalované (pojistiteli) povinnost zaplatit stěžovatelce pojistné plnění jako peněžní náhradu nemajetkové újmy na zdraví z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů částku 954 439 Kč (odpovídající náhradě za ztížení společenského uplatnění) s úrokem z prodlení (výrok I) a částku 69 255 Kč (odpovídající náhradě bolestného) s úrokem z prodlení (výrok II). Výrokem III uložil vedlejší účastnici řízení nahradit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 88 714 Kč a výrokem IV jí uložil povinnost zaplatit České republice na účet obvodního soudu soudní poplatek. Výrokem V obvodní soud rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice řízení zaplatit České republice na účet obvodního soudu náklady řízení. 3. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel obvodní soud z toho, že stěžovatelka měla v řízení plný úspěch. Při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení obvodní soud postupoval mimo jiné podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif") a vyšel z tarifní hodnoty dvakrát 50 000 Kč, tj. z částky 100 000 Kč. 4. K odvolání stěžovatelky (jen do výroku o náhradě nákladů řízení) i vedlejší účastnice řízení změnil městský soud rozsudek obvodního soudu v jeho výroku I tak, že zamítl žalobu stěžovatelky ohledně částky 237 388 Kč s úrokem z prodlení. Změnil rozsudek obvodního soudu v jeho výroku II tak, že zamítl žalobu stěžovatelky na zaplacení částky 37 500 Kč s úrokem z prodlení, jinak výroky I a II rozsudku obvodního soudu potvrdil (výrok I rozsudku městského soudu). Výrokem II městský soud vedlejší účastnici řízení uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před obvodním soudem částku 88 714 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 982,50 Kč. Výrokem III a IV městský soud rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice řízení zaplatit České republice náhradu nákladů řízení a soudní poplatek. V odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, proč stěžovatelce přiznané částky pojistného plnění představující náhradu způsobené újmy na zdraví v určitém rozsahu korigoval. K výrokům o náhradě nákladů před soudy obou stupňů uvedl, že úspěch stěžovatelky závisel na znaleckém posudku a úvaze soudu. Proto stěžovatelce náleží plná náhrada nákladů řízení. Jelikož předmětem řízení byl nárok stěžovatelky na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, vyšel pro výrok o nákladech řízení z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje rozsah poškození svého zdraví. Nesouhlasí s přiznanou výší náhrady nákladů řízení soudy obou stupňů. Pokud obecné soudy při stanovení výše náhrady nákladů řízení ve prospěch stěžovatelky vycházely mimo jiné z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, vycházely ze základu částky 65krát nižší, než je částka stěžovatelce skutečně přiznaná (ve vztahu k rozhodnutí obvodního soudu). I po snížení obvodním soudem přiznané náhrady nemajetkové újmy aplikace § 9 odst. 4 advokátního tarifu znamená, že jí bylo přiznáno asi jen 33 % náhrady nákladů právního zastoupení počítaných z částky stěžovatelce skutečně přiznané. Ústavněprávní rozměr své stížnosti shledává v tom, že při určení tarifní hodnoty sporu soudy nerespektovaly závaznou judikaturu Ústavního soudu. V této souvislosti odkazuje zejména na nález ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22, nález ze dne 13. 12. 2023 sp. zn. III. ÚS 2040/22 a nález ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1788/23. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 bylo nálezovou judikaturou překonáno. Upozorňuje, že do řízení před obecnými soudy vstupovala se znaleckým posudkem, od něhož uplatňované nároky odvozovala. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti ve vztahu k výroku II rozsudku městského soudu. Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti ve vztahu k výroku III rozsudku obvodního soudu, který byl nahrazen výrokem II rozsudku městského soudu postupem podle § 224 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), neboť nelze přezkoumat výrok, který již v napadené podobě neexistuje [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Soudkyně zpravodajka podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost účastníkům řízení a vedlejší účastnici řízení k vyjádření. 8. Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti mj. zdůraznil, že v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z publikovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, tedy aplikoval § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Zdůraznil, že odkazované usnesení Nejvyššího soudu bylo akceptováno judikaturou Ústavního soudu. Ústavní stížnost by měla být jako nedůvodná zamítnuta. 9. Obvodní soud ve vyjádření zejména odkázal na obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí s tím, že obě vycházejí z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2024 sp. zn. 25 Cdo 216/2023, v němž se Nejvyšší soud výslovně vymezil vůči nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1788/23 s tím, že advokátní tarif je podzákonný právní předpis, přičemž rozdílný právní názor na jeho interpretaci jako podústavního práva nemůže sám o sobě založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení rovněž nemůže mít závažný dopad do majetkové sféry stěžovatele, neboť reálná výše nákladů právního zastoupení placená účastníkem soudního sporu je často věcí dohody mezi účastníkem řízení a jeho advokátem a je nezávislá na výši úhrady podle advokátního tarifu. Obvodní soud se ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu v tom, že obtížnost věci z pohledu právního zastoupení není často přímo úměrná výši účastníkem řízení požadované částky. Nyní posuzovaná věc nebyla podle obvodního soudu do té míry složitá, aby bylo možné aplikaci § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu považovat za zásah do práv stěžovatelky. 10. Vedlejší účastnice řízení ve vyjádření k ústavní stížnosti v prvé řadě poznamenává, že ohledně bolestného byla soudem na základě znaleckého posudku stěžovatelce přiznána částka tol