III.ÚS 2589/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2589/25 ze dne 10. 12. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Stadler Deutschland GmbH, sídlem Heinz-Brandt-Strasse 6, Berlin, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem, sídlem Klimentská 1207/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3249/2024-1210 ze dne 27. května 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 44, 67/2024-1117 ze dne 14. května 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 42 C 70/2015-1016 ze dne 3. listopadu 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti České dráhy, a. s., sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D., advokátem, sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Vedlejší účastnice na základě veřejné zakázky uzavřela se stěžovatelkou kupní smlouvu. Podle té stěžovatelka jako prodávající měla dodat 16 kusů konkrétně specifikovaných motorových vozů. Vozy byly určeny pro provoz na trati Liberec - Tanvald - Harrachov. Kupní cena za vozy činila 877 952 000 Kč bez DPH. 3. Vedlejší účastnice se žalobou domáhala, aby soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit 71 874 695 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřené slevy z ceny a 196 544 eur s příslušenstvím z titulu náhrady škody. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č. j. 42 C 70/2015-677 ze dne 4. listopadu 2021 uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici 54 796 076,80 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu ohledně částek 17 078 618,20 Kč a 196 544 eur (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III) a o nákladech řízení na straně státu (výrok IV). Obvodní soud shledal žalobu důvodnou pouze ohledně požadavku na přiměřenou slevu, výši určil na základě znaleckého posudku, ve zbylém rozsahu tento žalobní požadavek zamítl. Žalobní požadavek týkající se náhrady škody také zamítl, a to z důvodu, že vedlejší účastnice ani po poučení neunesla břemeno tvrzení. 5. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze usnesením č. j. 12 Co 187/2022-795 ze dne 13. září 2022 zrušil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku I, v zamítavém výroku II co do částky 17 078 618,20 Kč a v nákladových výrocích. Podle městského soudu byl rozsudek nepřezkoumatelný ohledně určení výše slevy z kupní ceny. Městský soud zároveň upozornil, že obvodní soud ve výroku II opomněl rozhodnout o příslušenství. Zamítnutí žaloby co do částky 196 544 eur vedlejší účastnice nenapadla odvoláním a rozsudek obvodního soudu v tomto rozsahu nabyl právní moci. 6. Napadeným rozsudkem obvodní soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici 71 874 695 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu ohledně příslušenství k částce 196 544 eur (výrok II), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III) a o nákladech řízení na straně státu (výroky IV a V). 7. Napadeným rozsudkem městský soud k odvolání stěžovatelky potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku I a nákladových výrocích III až V (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 8. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelčino dovolání (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II). 9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti soudům vytýká, že se nevypořádaly s její argumentací a důkazními návrhy a že učinily závěry na základě neúplného znaleckého posudku, aniž vedly znalce k jeho doplnění. Dále stěžovatelka namítá, že rozsudky obvodního a městského soudu jsou nepřezkoumatelné a že městský soud a Nejvyšší soud se řádně nevypořádaly s odvolacími a dovolacími námitkami. 10. Ústavní stížnost byla podána včas, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. 11. Stěžovatelka napadá rozsudky obvodního a městského soudu jako celek, což má dopady pro posouzení procesních předpokladů řízení před Ústavním soudem. 12. Výrokem II rozsudku obvodního soudu byla žaloba částečně zamítnuta, což je rozhodnutí příznivé pro stěžovatelku, zrušením stěžovatelka nemůže dosáhnout pro sebe lepšího výsledku. Výrokem V rozsudku obvodního soudu bylo vedlejší účastnici uloženo hradit náklady státu. Tento výrok se stěžovatelky netýkal, stejně jako jeho potvrzení výrokem I rozsudku městského soudu. V tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným (což nic nemění na tom, že v případě zrušení rozhodnutí v části výroku o věci samé by i v tomto rozsahu mohl Ústavní soud pro akcesoritu zrušit i tyto nákladové výroky). 13. Ve zbylém rozsahu, tedy proti výrokům I, III a IV rozsudku obvodního soudu, výroku I rozsudku městského soudu v rozsahu potvrzení těchto výroků rozsudku obvodního soudu, výroku II rozsudku městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu byla ústavní stížnost podána oprávněnou stěžovatelkou. 14. V průběhu řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice sua sponte zaslala Ústavnímu soudu vyjádření k ústavní stížnosti. Vedlejší účastnice uvedla, že stěžovatelčino dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost mimo jiné z toho důvodu, že stěžovatelka při dovolání vycházela z jiného než zjištěného skutkového stavu, v důsledku čehož ve výsledku ani nerozporovala aplikaci použitých právních norem. Proto je podle vedlejší účastnice třeba ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, potažmo nepřípustnou. Dále stěžovatelka dovoláním nenapadla ani všechny nosné důvody, na kterých stálo rozhodnutí odvolacího soudu, pročež musel Nejvyšší soud dovolání odmítnout jako nepřípustné. I ústavní stížnost je tak podle vedlejší účastnice třeba též považovat za zjevně neopodstatněnou, potažmo nepřípustnou. Konečně, ústavní stížnost podle vedlejší účastnice postrádá jakýkoli ústavněprávní přesah, neboť představuje jen polemiku (resp. snahu o polemiku) s aplikací podústavního práva ze strany soudů. I proto je tak ústavní stížnost podle vedlejší účastnice zjevně neopodstatněná, potažmo nepřípustná. 15. Ústavní soud zaslal stěžovatelce vyjádření vedlejší účastnici na vědomí a poskytl jí možnost repliky. Stěžovatelka polemizovala s argumenty vedlejší účastnice a setrvala na závěru o důvodnosti ústavní stížnosti. 16. Stěžovatelka předložila řadu námitek, které rámovala jako porušení ústavně zaručených základních práv. V zásadě ovšem pokračuje v polemice s napadenými rozhodnutími na základě argumentů, s nimiž již dříve neuspěla u obecných soudů. Její námitky míří jednak proti posouzení vad motorových vozů jako konstrukčních a jednak proti výpočtu přiměřené slevy z ceny. Obojí je logické v tom směru, že jde o stěžejní argumenty, na nichž jsou napadená rozhodnutí založena, avšak zároveň jde v obojím o problematiku, kde je přezkumná role Ústavního soudu velmi omezená. 17. Stěžovatelce nelze přisvědčit, že by napadená rozhodnutí byla nepřezkoumatelná. Nepřezkoumatelným je pouze takové rozhodnutí, proti němuž není možné formulovat námitky, neboť z jeho odůvodnění není zřejmé, jak a proč soud rozhodl. Tak tomu ovšem v posuzované věci není. O tom ostatně svědčí i množství námitek, které stěžovatelka proti napadeným rozhodnutím uplatnila. 18. Pro posouzení důvodnosti žalobního požadavku vedlejší účastnice na slevu z ceny motorových vozů bylo klíčové určit příčinu závad. Obvodní soud na základě dokazování zahrnujícího i znalecký posudek dospěl k závěru, že jde o vady konstrukční. Toto posouzení vychází ze zohlednění konkrétních skutkových okolností. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší tento závěr v řízení o ústavní stížnosti přehodnocovat. Důvodem pro zásah Ústavního soudu by mohly být pouze tzv. kvalifikované vady, které Ústavní soud v posuzované věci neidentifikoval. Skutkový závěr obvodního soudu, který aproboval rovněž městský soud, z ústavního hlediska obstojí. 19. Konstrukční povaha vad má za následek, že vady jsou přítomny na všech motorových vozech (i tam kde se dosud neprojevily) a že stěžovatelce náleží nárok na přiměřenou slevu z ceny. Závěr o konstrukční povaze vad rovněž vysvětluje, proč nebyl stav trati, na níž byly vozy provozovány, významný pro rozhodnutí ve věci. Stěžovatelce nelze přisvědčit, že by se soudy nevypořádaly s její argumentací vysvětlující vznik poškození motorových vozů špatným stavem trati či chybnou manipulací s vozy. Soudy "pouze" se stěžovatelkou nesouhlasily a důkazní návrhy ohledně stavu trati považovaly za nadbytečné. Z výše uvedených důvodů tento postup z ústavního hlediska obstojí. 20. V