III.ÚS 2680/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2680/18 ze dne 17. 9. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ludovíta Smrtníka, zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. května 2018 č. j. 8 As 138/2016-64 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2016 č. j. 65 A 1/2016-70, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obce Pasohlávky, sídlem Pasohlávky 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že zastupitelstvo vedlejší účastnice usnesením ze dne 10. 6. 2015 schválilo rozhodnutí o vydání územního plánu obce Pasohlávky formou opatření obecné povahy (dále jen "územní plán" nebo "opatření obecné povahy"). Vedlejší účastnice tímto územním plánem určila mj. plochy se způsobem využití "ZZ - plocha zahrady a sadu" a vymezila rovněž územní rezervu pro vedení nadregionálního biokoridoru NRBK15 (K161) [dále jen "biokoridor"], který je v územním plánu označen jako KR NRBK-N (nivní větev) a KR NRBK-V (vodní větev). Současně na těchto plochách omezila stavební činnost. 3. Stěžovatel se jako vlastník pozemku parc. č. X1 v katastrálním území Mušov domáhal u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") zrušení opatření obecné povahy, neboť nesouhlasil s omezením stavební činnosti a s umístěním územní rezervy na tomto pozemku. Krajský soud návrh stěžovatele rozsudkem ze dne 3. 5. 2016 č. j. 65 A 1/2016-70 zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Krajský soud nepřisvědčil stěžovateli, že územní plán trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Uvedl, že vedlejší účastnice sice pochybila, když námitky uplatněné v průběhu pořizování územního plánu vypořádala toliko odkazem na dokument označený jako "Vyhodnocení projednání návrhu územního plánu Pasohlávky" (dále jen "vyhodnocení projednání územního plánu") ze dne 29. 5. 2015 zařazený do příloh územního plánu, současně však shledal, že tato skutečnost neměla vliv na zákonnost opatření obecné povahy. Vedlejší účastnice se podle krajského soudu s námitkami stěžovatele ve vyhodnocení projednání územního plánu dostatečným a přezkoumatelným způsobem vypořádala. Rozhodnutí o námitkách proto vyhovovalo požadavkům § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"). Zrušení opatření obecné povahy pouze z důvodu, že vedlejší účastnice odůvodnění rozhodnutí o námitkách uvedla v příloze k napadenému opatření obecné povahy, by naplňovalo znaky přepjatého formalismu, a proto k tomuto kroku krajský soud nepřistoupil. Důvodnou krajský soud neshledal ani námitku stěžovatele týkající se umístění územní rezervy na jeho pozemku. Krajský soud uvedl, že z hlediska § 43 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 14. 4. 2016, byly v projednávané věci naplněny zákonné podmínky pro vymezení územní rezervy pro nadregionální biokoridor v územním plánu. Krajský soud poukázal na to, že vedlejší účastnice vymezení biokoridoru dostatečně odůvodnila ve výrokové části územního plánu i v jeho odůvodnění. Uvedl též, že potřeba využití koridoru územních rezerv bude prověřována při každém vyhodnocování územního plánu podle územně analytických podkladů kraje a podle aktuálních rezortních studií. Krajský soud dospěl k závěru, že omezení umístění některých staveb v nezastavěném území v územním plánu vymezila vedlejší účastnice v souladu s § 18 odst. 5 stavebního zákona. Krajský soud nedovodil ani porušení zásady proporcionality. Zdůraznil, že ochrana přírody a krajiny je důležitým zájmem, zásah do vlastnického práva stěžovatele má legitimní důvod a je veden šetrným způsobem. V území není vyloučeno umístění všech staveb; o povolení umístění konkrétní stavby rozhodne stavební úřad. Krajský soud nepřehlédl ani skutečnost, že napadený územní plán nijak nemění stávající způsob využití pozemku stěžovatele jako zemědělského pozemku. 4. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 5. 2018 č. j. 8 As 138/2016-64 kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v průběhu schvalování územního plánu vedlejší účastnice, jakož i v řízení před obecnými soudy nedošlo k řádnému vypořádání jeho námitek týkajících se textové části územního plánu. Stěžovatel poukazuje na to, že o námitkách nebylo vůbec rozhodnuto v opatření obecné povahy, když rozhodnutí o námitkách v rozporu se správním řádem nebylo součástí územního plánu. Dokument vyhodnocení projednání územního plánu nebyl dostupný prostřednictvím sítě internet, a to ani na stránkách vedlejší účastnice. Stěžovatel je toho názoru, že rozhodnutí o námitkách včetně vlastního odůvodnění musí být nedílnou součástí územního plánu. Právě proto, že tvoří s územním plánem nedílný celek, je zákonem stanovena povinnost, aby rozhodnutí o námitkách včetně odůvodnění bylo přímo součástí územního plánu, a to mimo jiné i z toho důvodu, aby se stěžovatel mohl seznámit s odůvodněním vypořádání se s jednotlivými jeho námitkami, které musí být zveřejněno spolu s územním plánem. 6. Stěžovatel dále namítá, že z výše uvedených dokumentů nevyplývá, jaký konkrétně obecnými soudy tvrzený vyšší zájem odůvodňuje takové omezení jeho vlastnického práva, jak bylo provedeno v daném případě, a v čem a nakolik tento zájem převažuje nad zájmy vlastníků dotčených pozemků (mimo jiné stěžovatele). Z uvedených dokumentů ani nevyplývá to, z jakých konkrétních důvodů nelze dosáhnout deklarovaných cílů sledovaných vedlejší účastnicí jiným způsobem. Z odůvodnění územního plánu, resp. dokumentu mimo územní plán, totiž zejména nijak nevyplývá, jakým způsobem by vůbec mohly jakékoliv stavby (jinak podle § 18 odst. 5 stavebního zákona v nezastavěných územích přípustné) situované na pozemcích stěžovatele, resp. i na okolních pozemcích ve vlastnictví ostatních dotčených osob), zasáhnout do cílů územního plánování a proč konkrétní stavby nejsou přípustné. 7. Stěžovatel v této souvislosti zdůrazňuje, že jeho pozemek dotčený omezením územního plánu se nachází v k. ú. Mušov na jižním břehu nádrže Nové Mlýny I, a to konkrétně v místě kde již zemědělské i jiné stavby stojí. Jakým způsobem by tyto stavby mohly znehodnocovat či zhoršovat rekreační a lázeňské území (které je, jak je třeba zdůraznit, na zcela opačném, tj. severním břehu nádrže Nové Mlýny I, a to ve vzdálenosti cca 1 km vzdušnou čarou přes vodní hladinu nádrže od pozemku stěžovatele), či jaký konkrétní negativní dopad by mohly mít na krajinný ráz, životní prostředí či ochranu přírody, však není zřejmé ani z územního plánu, ani ze závěrů přijatých obecnými soudy. 8. Stěžovatel uvádí, že v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření mimo jiné pro zemědělství, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. K takovému vyloučení lze však přistoupit pouze tam, kde je tento postup nezbytně nutný, musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn a je přitom nutno co nejvíce šetřit oprávněné zájmy dotčených osob. Územní plán vedlejší účastnice však uvedenému neodpovídá, nese podle stěžovatele znaky libovůle, přičemž rozhodnutí soudů tuto skutečnost zcela pomíjejí a dokonce se tím ani podrobněji nezabývají. 9. Stěžovatel dále poukazuje na to, že v napadeném územním plánu ani v dokumentu vyhodnocení projednání územního plánu není uvedeno, proč jsou podle územního plánu ještě některé stavby přípustné a jiné již nikoliv. Stěžovatel uvádí, že svůj pozemek užívá k pěstování ovocných stromů a zemědělských plodin. Územním plánem zavedené omezení podle § 18 odst. 5 stavebního zákona mu znemožnilo umístit na pozemek stavby potřebné k řádnému užívání pozemku, např. již nemůže na svůj pozemek umístit stavby pro skladování nářadí, zahradní techniky, stavby pro uskladnění plodin, stavby poskytující úkryt, místo ke stravování a přenocování pracujícím osobám, což považuje za nezbytné. V důsledku podle stěžovatele nepřípustného omezení umístění zemědělských staveb je tak stěžovateli znemožněno faktické užívání jeho pozemku k účelu, ke kterému je