III.ÚS 2726/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2726/24 ze dne 4. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti obchodní společnosti PRO CEDOP, s. r. o., se sídlem Milady Horákové 893, Kladno, zastoupené Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem, se sídlem Kovářská 549/12, Praha 9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. července 2024 č. j. 3 As 306/2022-43 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2022 č. j. 29 Af 43/2021-210, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, a Správy železnic, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, jejího doplnění a přiložených listin, Správa železnic, státní organizace (dále jen "zadavatel") zahájila dne 31. 8. 2020 otevřené řízení na veřejnou zakázku "RS 1 VRT Prosenice - Ostrava-Svinov, I. část, Prosenice - Hranice na Moravě" (dále jen "veřejná zakázka"). Předmětem plnění veřejné zakázky o předpokládané hodnotě 195 000 000 Kč bez DPH bylo zpracování dokumentace pro územní řízení pro vysokorychlostní trať v úseku Prosenice - Hranice na Moravě. Stěžovatelka, jako uchazečka o tuto veřejnou zakázku, podala námitky proti čl. 8 bodu 8.5 zadávací dokumentace týkající se kvalifikace členů odborného personálu dodavatele, přičemž rozporovala požadavek zadavatele, aby odborní pracovníci byli držiteli autorizace v daném oboru a zároveň měli předchozí zkušenost se zpracováním dokumentace pro územní rozhodnutí pro vysokorychlostní i konvenční tratě. Zadavatel odmítl námitky stěžovatelky rozhodnutím o námitkách, neboť zadávací podmínky, včetně podmínek kvalifikace, vytvořil přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu veřejné zakázky. Stěžovatelka podala k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "ÚOHS") návrh na přezkum úkonů zadavatele podle § 250 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zadávání veřejných zakázek"). V průběhu řízení si ÚOHS vyžádal vyjádření odborných subjektů (Ministerstvo dopravy, Drážní úřad, České vysoké učení technické a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě). ÚOHS rozhodnutím ze dne 29. 1. 2021 návrh stěžovatelky na zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku zamítl. Předseda ÚOHS k rozkladu stěžovatelky rozhodnutím ze dne 28. 4. 2021 rozhodnutí ÚOHS potvrdil, neboť mj. provedené dotazování odborných subjektů a zjištění z něj získaná naplnila zásadu materiální pravdy. 3. Stěžovatelka se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud") domáhala zrušení rozhodnutí předsedy ÚOHS. Krajský soud především konstatoval, že ÚOHS posoudil zákonnost zadávací podmínky na základě řádně zjištěného skutkového stavu (zodpovězení odborných otázek odbornými subjekty, zadávací dokumentace veřejné zakázky, vyjádření zadavatele i stěžovatelky). K požadavku zadávací dokumentace na doložení předchozích zkušeností odborných pracovníků se zpracováním dokumentace pro územní rozhodnutí pro vysokorychlostní i konvenční trať uvedl, že součástí předmětu veřejné zakázky je projektace na oba druhy tratí. Krajský soud nesouhlasil se stěžovatelkou, že předchozí zkušenost s projektací vysokorychlostních tratí v sobě obsahuje již zkušenost s projektací tratí konvenčních a požadavek na její prokázání je tak nadbytečný. Krajský soud žalobu stěžovatelky zamítl, stejně jako Nejvyšší správní soud kasační stížnost, přičemž aproboval odůvodnění krajského soudu. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka tvrdí, že předchozí zkušenost s projektováním vysokorychlostních tratí v sobě obsahuje již zkušenost s projektováním tratí konvenčních a požadavek na její prokázání je tak nadbytečný. Obecné soudy náhled stěžovatelky nerozpoznaly a prolomily stavidla diskriminačnímu chování zadavatelů, kterým byl dán návod, jak formálně a paušálně označit veřejnou zakázku za strategickou či "složitou a komplexní" a tím si v zadávacích podmínkách mohou "navymýšlet" jakékoliv kvalifikační požadavky, i nesouvisející s předmětem zakázky, což povede k dalšímu zhoršení již tak neutěšené situace ve veřejném zadávání. Stěžovatelka tvrdí, že zadavatel jí postupem při zadávání veřejné zakázky znemožnil (spolu s renomovanými a v oblasti vysokorychlostní železnice zkušenými zahraničním partnery) ucházet se o významnou veřejnou zakázku s vysokým rozpočtem. 5. Stěžovatelka dále namítá, že dne 7. 12. 2022 obdržela přípis nazvaný "Informace o řízení", ve kterém byla informace o členech senátu Nejvyššího správního soudu, který její věc pod sp. zn. 3 As 306/2022 projedná, a o jejich případných náhradnících. Až z rozsudku doručeného dne 1. 8. 2024 se však stěžovatelka dozvěděla, že členem senátu, který věc rozhodl, byl soudce Štěpán Výborný. Tento soudce nebyl v původním přípisu uveden ani jako člen senátu ani jako náhradník, pročež stěžovatelka nemohla v souladu s poučením ze dne 7. 12. 2022 proti němu řádně uplatnit námitku podjatosti. Stěžovatelka zdůrazňuje, že soudní řád správní, ani jiný použitý procesní předpis jí neukládá povinnost sledovat webové stránky soudu a zkoumat čísla senátů a jména soudců. Stěžovatelka byla zkrácena na svém právu bránit se podjatosti soudce. 6. Stěžovatelka namítá, že z veřejně dostupných informací vyplývá, že soudce Výborný je bratrem stávajícího ministra zemědělství Marka Výborného. Střet zájmů zakládající možnou podjatost soudce Výborného spočívá v tom, že zadavatel je jednou z nejvýznamnějších agentur podřízených vládě, jejímž členem je bratr soudce Výborného. Zadavatel je zároveň úzce provázán s Ministerstvem dopravy, v jehož čele stojí ministr Kupka, kolega ministra Výborného ze společné volební koalice. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedené obecnými soudy Ústavní soud hodnotí jako neústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjejí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli [viz např. nález ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu tedy nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán. IV.A. K námitce porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny 9. Vzhledem ke stěžovatelkou uplatněné argumentaci se Ústavní soud nejdříve zabýval otázkou, zda o kasační stížnosti stěžovatelky nerozhodoval senát Nejvyššího správního soudu, jehož složení neodpovídalo požadavkům plynoucím z práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Pakliže by tomu tak bylo, přezkum obsahu napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jakož i rozhodnutí jemu předcházejících, by v tuto chvíli postrádal smys