III.ÚS 3024/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3024/23 ze dne 30. 5. 2024 Náležité odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele O. N., t. č. Vazební věznice České Budějovice, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph.D., advokátem, sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. srpna 2023 č. j. 4 PP 29/2023-21 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. září 2023 č. j. 4 To 438/2023-34, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. září 2023 č. j. 4 To 438/2023-34 a usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. srpna 2023 č. j. 4 PP 29/2023-21 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") vedeného pod sp. zn. 4 PP 29/2023 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel spáchal několik přečinů, pro které započal dne 22. 10. 2021 vykonávat nepodmíněný trest odnětí svobody. Dne 18. 6. 2023 podal žádost o podmíněné propuštění. 3. Usnesením ze dne 15. 8. 2023 č. j. 4 PP 29/2023-21 okresní soud žádost stěžovatele zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel měl během posledních devíti let sedm záznamů v trestním rejstříku pro trestnou činnost různorodého charakteru, což svědčí o zřejmých rysech jeho nezdrženlivosti, nezodpovědnosti či nedisciplinovanosti. Každé předchozí odsouzení pro něj mělo být cestou k nápravě, poučením, výzvou k tomu, aby nadále vedl řádný život, což se k jeho vlastní škodě bohužel nestalo. V prvním případě byl stěžovateli nejprve uložen podmíněný trest odnětí svobody, který byl následně přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody, z něhož byl stěžovatel podmíněně propuštěn, nicméně ve zkušební době nevedl řádný život a zbytek trestu mu byl nařízen. Stěžovateli se tak v relativně nedávné době dostalo dobrodiní v podobě podmíněného propuštění, avšak nepřimělo jej k vedení řádného způsobu života. 4. Po výkonu nařízeného zbytku trestu odnětí svobody byl následně dvakrát odsouzen k nepodmíněným trestům odnětí svobody. V mezidobí k nápravě odsouzeného nepřispěly ani další tresty tentokrát bezprostředně nespojené s omezením osobní svobody. Jednak podmíněný trest odnětí svobody, u něhož následně nejprve došlo k prodloužení zkušební doby podmíněného odsouzení (další dobrodiní, jehož se odsouzenému dostalo, třebaže ve zkušební době nevedl řádný život) a vzápětí dokonce k přeměně tohoto podmíněného trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody. Stejně tak k nápravě odsouzeného nevedlo ani uložení alternativního trestu obecně prospěšných prací, jejichž výrazný zbytek byl opět přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody. Stěžovatel byl navíc do výkonu trestu dodán policejními orgány, jakkoli vysvětlil, za jakých okolností se tak mělo stát. 5. Okresní soud uvedl, že nepřehlédl jistou míru sebekritiky stěžovatele, jakož i počet kázeňských odměn či kladných poznatků, kterých se mu ve výkonu trestu dostalo při současné absenci kázeňských trestů. Stěžovatel nicméně spadá do kategorie mnohých odsouzených, kteří se teprve až ve výkonu trestu chovají vzorně, jakkoli takového chování nebyli na svobodě v podstatě příliš schopni a i jim byla jejich žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, vzdor doporučení či kladnému hodnocení ze strany věznice, jako nedůvodná zamítnuta. Okresní soud na straně jedné vnímal nemalou sebereflexi stěžovatele vtělenou do jeho žádosti o podmíněné propuštění či jeho slov, která prezentoval při veřejném zasedání. Na straně druhé slovo stěžovatele či subjektivní přesvědčení jsou výrazným způsobem negována a přehlušena jeho trestní minulostí, na jejímž základě nelze rozhodně konstatovat, že stěžovatel prokázal polepšení, napravil se a povede již jen řádný život. Stěžovatel toho nebyl opakovaně schopen vzdor několika pozitivním rozhodnutím soudů - nebyly mu ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody. Takových dobrodiní, především v podobě podmíněného propuštění, si měl náležitě vážit a měla jej přimět k reálné nápravě, což se doposud nestalo. Trest odnětí svobody nemá pouze výchovnou, ale též preventivní a represivní funkci. Žádná z těchto funkcí by neměla být preferována či akcentována na úkor zbývajících funkcí trestu odnětí svobody, zvláště pak za situace, že se nejedná o, v konkrétním případě, první trest, kterému stěžovatel musí kvůli svému opakovanému protiprávnímu jednání čelit. 6. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") zamítl usnesením ze dne 18. 9. 2023 č. j. 4 To 438/2023-34. Podle krajského soudu je zcela evidentní, že stěžovatel je osobou opakovaně soudně trestanou pro různorodou trestnou činnost. Ani podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, ani jiné ukládané tresty, tedy tresty podmíněné, případně tresty obecně prospěšných prací, nevedly stěžovatele k tomu, aby začal žít řádným způsobem života. Lze souhlasit s tím, že stěžovatel se v rámci výkonu trestu odnětí svobody choval řádným způsobem, byl i kázeňsky odměněn a splnil podmínku pro to, aby mohlo být rozhodováno o jeho žádosti. Šance ohledně jeho polepšení a prognózy vedení řádného života je ale zcela mizivá. Stěžovatel si zvolil svůj způsob života a nechoval se řádným způsobem a opakovaně páchal trestnou činnost. Rovněž skutečnost, že byl do výkonu trestu dodán policií, nevyznívá v jeho prospěch. Při rozhodování ve věci pod sp. zn. 35 PP 114/2017 (první rozhodování o podmíněném propuštění) stěžovatel uváděl v podstatě shodné důvody jako v současné žádosti. Předložil příslib práce, bydlení a doklad o zaplacení výživného. Rovněž uváděl, že všeho, co spáchal, lituje, vše jej moc mrzí a v rámci výkonu trestu dostal nový pohled na život. Zaštiťoval se starostlivostí o rodinu, zejména o děti, s tím, že měl i výbornou pracovní nabídku. Nic z toho se však nenaplnilo a stěžovatel namísto těchto slibů opakovaně páchal trestnou činnost různorodého charakteru. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že splňoval všechny tři zákonné podmínky pro podmíněné propuštění (podmínka časová, polepšení se, prognóza vedení řádného života). Okresní soud se výslovně nevěnoval tomu, zda byly splněny druhá a třetí podmínka pro kladné rozhodnutí. Považoval za relevantní pouze trestní minulost stěžovatele. Z judikatury Ústavního soudu ale vyplývá, že trestní minulost nemůže sama o sobě vést k nemožnosti podmíněného propuštění. Okresní soud ani krajský soud judikaturu Ústavního soudu nepřijaly a neřídí se jí, naopak se jí vyhýbají a na případy vznesené stěžovatelem nereagovaly. Trestní minulost stěžovatele je nejrozebíranější otázkou v napadených rozhodnutích. Takový přístup je značně nevlídný vůči stěžovateli, ke kterému soud přistupuje deterministicky. Okresní soud svým výrokem ohledně toho, že stěžovatel spadá do určité kategorie, zcela nepokrytě uznal, že ve své rozhodovací praxi úmyslně vytváří určitou extra-zákonnou kategorii odsouzených, které nemíní pro jejich trestní minulost znovu podmíněně propustit na svobodu. 8. Po celé řízení o stěžovatelově žádosti nebyly zkoumány aktuální výchozí podmínky stěžovatele pro podmíněné propuštění, jež by dávaly naznat existenci prognózy vedení řádného života, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. O jistou nápravu se v tomto směru pokoušel pokoutně na konci napadeného usnesení krajský soud, podle něhož byly důvody stěžovatele pro podmíněné propuštění v předchozím řízení v podstatě shodné s těmi aktuálními. Stěžovatel přitom ale sám identifikoval hlavní příčiny svého předchozího nedodržení podmínek podmíněného propuštění, které soudu otevřeně vyložil. Uznal, že při jeho prvé žádosti ji příslušný soud posuzoval jako "na běžícím páse" a poukázal na své nedostatečné zázemí, které si minule zajistil. Popsal, že plánované zázemí je dnes v jeho případě na zcela jiné kvalitativní úrovni (například v kontextu bezprecedentně detailního s