III.ÚS 3147/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3147/18 ze dne 9. 10. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů JUDr. Vlastimila Dvořáka a Eleny Dvořákové, zastoupených JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2018 č. j. 3 As 73/2017-41, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2017 č. j. 10 A 100/2016-48, rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 30. března 2016 č. j. MK 16101/2016 OPP a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. ledna 2016 č. j. MHMP 2169217/2015, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Ministerstva kultury a Magistrátu hlavního města Prahy, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali, aby byla zrušena rozhodnutí správních soudů a správních orgánů označená v záhlaví, neboť jsou názoru, že jimi byly porušeny čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelé současně navrhli, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 2. Magistrát hlavního města Prahy (dále jen "magistrát") rozhodnutím ze dne 4. 1. 2016 č. j. MHMP 2169217/2015 uložil stěžovatelům jakožto vlastníkům nemovitosti na adrese e, zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek pod registračním číslem 41366/1-2061 jako "hotel Ambassador" opatření dle § 10 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státní památkové péči"). Opatření spočívalo v povinnosti šetrně odstranit 16 reflektorů umístěných na visutých ramenech na dané nemovitosti a v povinnosti opravit porušení části fasády způsobené odstraněním reflektorů, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci správního rozhodnutí. Magistrát ve zmíněném rozhodnutí uvedl, že nástěnné reflektory nebyly umístěny na základě předem vydaného závazného stanoviska orgánu státní památkové péče. Poukázal na odborné vyjádření Národního památkového ústavu, dle něhož uchycení reflektorů na hluboké vrtané kotvy zasahuje do konstrukcí nosného zdiva i omítkových souvrství. V okolních plochách u kotvících prvků dochází ke vzniku tepelných mostů s rosnými plochami, které zavlhčují zdivo do hloubky. Dochází k odmrzání a hloubkovému rozvolnění zdiva průčelí i celých omítkových ploch. K rozvolnění přispívá i stálé chvění reflektorových konstrukcí, které se přenáší do zdiva a urychluje rozpad průčelních konstrukcí. Národní památkový ústav ve svém vyjádření rovněž zmínil, že reflektory nežádoucím způsobem mění původní plochy průčelí, zastírají jejich dobové architektonické řešení a nasvětlení způsobuje optickou deformaci fasády zejména s poklesem intenzity denního světla. Magistrát se ztotožnil s požadavky uvedenými ve vyjádření Národního památkového ústavu, dle nichž je nutné reflektory z objektu památky odstranit. 3. Odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí magistrátu zamítlo Ministerstvo kultury rozhodnutím ze dne 30. 3. 2016 č. j. MK 16101/2016 OPP. Uvedlo, že je nerozhodné, že stěžovatelé nemovitost koupili ve stavu, kdy na ní byly umístěny reflektory. Povinností každého vlastníka kulturní památky je totiž udržovat ji v dobrém stavu. 4. Žalobu stěžovatelů proti rozhodnutí Ministerstva kultury zamítl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 17. 2. 2017 č. j. 10 A 100/2016-48, proti němuž podali stěžovatelé kasační stížnost, kterou zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 7. 2018 č. j. 3 As 73/2017-41. Správní soudy se ztotožnily s hodnocením správních orgánů o faktické i estetické degradaci nemovité kulturní památky prostřednictvím ukotvení reflektorů na její fasádě, jakož i v tom, že stěžovatelé porušili svou povinnost jako vlastníků dle § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči udržovat památku v dobrém stavu a chránit ji před znehodnocením. Pro neplnění této povinnosti bylo namístě vydání rozhodnutí o opatření dle § 10 odst. 1 daného zákona. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé se stali vlastníky hotelu Ambassador v době, kdy na něm bylo umístěno 16 reflektorů. Na nemovitosti se nacházejí již téměř 26 let a po dobu 25 let nebyli stěžovatelé upozorněni, že umístění reflektorů neodpovídá požadavkům na exteriér objektů v Pražské památkové rezervaci. Ačkoli se ve stanovisku Národního památkového ústavu pojednává o tom, že způsob uchycení reflektorů na hluboké vrtané kotvy je nežádoucím zásahem do nosného zdiva a omítkového souvrství, mají stěžovatelé za to, že k uložení opatření došlo výhradně pro rušení výrazu exteriéru dané kulturní památky, a to pouze v nočních hodinách z důvodu nežádoucího nasvětlení. 6. Stěžovatelé o hotel Ambassador po celou dobu řádně pečují. Uvedli, že dodržují svoji povinnost dle § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči, tj. pečují o jeho zachování, udržují jej v dobrém stavu a chrání jej před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Domnívají se, že z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá povinnost o památku řádně pečovat, a nikoli řídit se názorem správního orgánu z hlediska jeho subjektivně estetického pohledu. Namítli, že správní orgány nepostupovaly tak, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu. 7. Přestože jde o pouhé opatření podle zákona o státní památkové péči, pro stěžovatele jde fakticky o sankci v podobě zásahu do majetkové sféry, za kterou není poskytnuta žádná protihodnota. Je nepřijatelné, aby takové omezení vlastnického práva bylo vnucováno vlastníkovi jednostranně bez jakékoli náhrady. 8. Lhůtu 60 dnů k odstranění reflektorů považují stěžovatelé za nepřiměřeně krátkou. Nespatřují natolik závažný veřejný zájem na odstranění reflektorů, který by odůvodnil délku určené lhůty. Odstranění reflektorů by znamenalo nutnou instalaci lešení před celou čelní stranou hotelu a neodůvodněný zásah do vzhledu Václavského náměstí, který by musel trvat několik měsíců s ohledem na náročnost odborného začištění fasády. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy), není proto povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelů a zda řízení jako celek bylo spravedlivé. 11. Ústavní soud předně nesouhlasí s námitkou stěžovatelů, že k uložení opatření dle § 10 odst. 1 zákona o státní památkové péči došlo výhradně z důvodu rušení výrazu exteriéru památky. K uložení tohoto opatření totiž došlo nejen ze stěžovateli zmíněného důvodu rušení exteriéru památky (či jeho optické degradace), ale i z důvodu fyzického poškozování památky umístěnými reflektory. Magistrát ve svém rozhodnutí na straně 11 uvedl, že se ztotožnil s požadavkem Národního památkového ústavu obsaženým v jeho odborném vyjádření o nutnosti odstranění reflektorů. V předchozích částech svého rozhodnutí magistrát podrobně rekapituloval obsah tohoto vyjádření, v němž byly popsány dva důvody, z nichž vyplývala nutnost reflektory sejmout, a to jednak poškozování zdiva i omítkových souvrství, jednak optická deformace fasády a změna původního vzhledu památky (viz rekapitulace v bodě 2.). Dle hodnocení Ústavního soudu tím, že se magistrát ztotožnil s požadavkem Národního památkového ústavu o nutnosti odstranění reflektorů, tak do svého rozhodnutí převzal oba důvody pro takové opatření, které ve svém vyjádření Národní památkový ústav uvedl. Rovněž Ministerstvo kultury se na poslední straně svého rozhodnutí ztotožnilo se stanoviskem Národního památkového ústavu. Také oba správní soudy zdůraznily, že uložené opatření bylo podloženo dvěma důvody, a to jednak faktickou degradací fasády a nosného zdiva průčelí, jednak optickou degradací fasády (viz strany 8 a 9 rozsudku městského soudu a bod 27 rozsudku Nejvyšší