III.ÚS 3185/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3185/23 ze dne 3. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele nezl. L. T., zastoupeného zákonnou zástupkyní L. T. (matkou), právně zastoupeného Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. října 2023 č. j. 36 Co 60/2023-497 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. června 2022 č. j. 8 P 92/2011-382, 31 P a Nc 29/2021, 31 P a Nc 51/2021, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci tvrzením, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí se podává, že matka nezletilého stěžovatele podala u soudu (mimo jiné) návrh na schválení právního jednání, a to uzavření smlouvy o poskytování právních služeb prostřednictvím advokáta Mgr. Davida Zahumenského a podání žaloby podle § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "antidiskriminační zákon") proti České republice - Ministerstvu vnitra k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Důvodem pro podání žaloby bylo tvrzené bezdůvodné upírání práva nezletilého stěžovatele na základní vzdělání, a to kvůli omezení provozu základních škol v důsledku krizového opatření přijatého usnesením vlády České republiky ze dne 12. 10. 2020 č. 1022 a rovněž v návaznosti na povinné používání roušek a desinfekcí při výuce, což nezletilý odmítal, resp. měl se tím zhoršovat jeho zdravotní stav. 3. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl návrh na schválení právního jednání - podání žaloby Obvodnímu soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 10. 2020 za nezletilého L. T., zastoupeného matkou L. T., podle § 10 antidiskriminačního zákona s návrhem na vydání předběžného opatření, spojené s návrhem na předložení návrhu na zrušení § 184a zákona číslo 561/2004 Sb., školský zákon, Ústavnímu soudu ČR, ve znění doplnění žaloby ze dne 29. 3. 2021 (výrok I.). Dále soud zamítl návrhy na schválení právního jednání - plné moci ze dne 25. 3. 2021 udělené L. T. advokátovi Mgr. Davidovi Zahumenskému a na schválení právního jednání - smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 14. 10. 2020 uzavřené mezi L. T. a advokátem Mgr. Davidem Zahumenským (výroky II. a III.). Krajský soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, s úpravou znění jednotlivých výroků, následovně: Ve výroku I. rozsudek okresního soudu potvrdil ve správném znění, že návrh matky na souhlas s právním jednáním za nezletilého - podáním žaloby Obvodnímu soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 10. 2020 proti České republice - Ministerstvu vnitra podle § 10 antidiskriminačního zákona s návrhem na vydání předběžného opatření, spojeným s návrhem na předložení návrhu na zrušení § 184a zákona číslo 561/2004 Sb., školský zákon, Ústavnímu soudu ČR, ve znění doplnění žaloby ze dne 29. 3. 2021, které za nezletilého učinila jeho matka, se zamítá (výrok I.). Ve výroku II. rozsudek okresního soudu potvrdil ve správném znění, že návrh matky na souhlas s právním jednáním za nezletilého - udělením plné moci ze dne 25. 3. 2021 advokátovi Mgr. Davidu Zahumenskému, které za nezletilého učinila jeho matka, se zamítá (výrok II.). Ve výroku III. rozsudek okresního soudu potvrdil ve správném znění, že návrh matky na souhlas s právním jednáním za nezletilého - uzavřením smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 14. 10. 2020, uzavřené mezi matkou a advokátem Mgr. Davidem Zahumenským, které za nezletilého učinila jeho matka, se zamítá (výrok III.). II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v důsledku napadených rozhodnutí obecných soudů nemá možnost svoje práva hájit u soudu, čímž došlo k odnětí spravedlnosti, porušení práva na spravedlivý proces a přístup k soudu. Stěžovatel je přesvědčen, že se stal obětí diskriminace, rozhodnutí obecných soudů nejsou v jeho nejlepším zájmu. 5. Stěžejní argumentace stěžovatele se zaměřuje na tři hlavní oblasti. První z nich směřuje proti odůvodnění obecných soudů dovozujících nepříznivé majetkové dopady pro nezletilého při podání předmětné žaloby. Stěžovatel zdůrazňuje, že jeho právní zástupce (by) si nenárokoval žádnou odměnu, na kterou by on nebo jeho zákonná zástupkyně museli vynaložit jakékoliv prostředky, což by jistě významně snižovalo možné náklady budoucího soudního sporu a tedy i rizika pro stěžovatele. Současně dodal, že i v případě neúspěchu by nešlo o nijak vysoké náklady, když žaloba směřuje proti státu a je vysoká pravděpodobnost, že by stěžovatel byl jako nezletilý osvobozen od placení soudních poplatků. Dále stěžovatel upozorňuje na pro něj, resp. pro jeho matku "ponižující" argumentaci krajského soudu, který má tvrdit, že je v podstatě sociálním případem. V dalším textu současně uvádí, že je zcela běžné, že se ochrany před diskriminací domáhají i děti ze sociálně slabých rodin. 6. Druhá část (oblast) námitek stěžovatele brojí proti tomu, jak obecné soudy posoudily "šanci stěžovatele na úspěch ve sporu". Stěžovatel jednak nesouhlasí s konstatováním krajského soudu, že jeho zákonná zástupkyně - matka fakticky svévolně a zjevně bezúspěšně uplatňuje podáním žaloby jeho práva či práva zneužívá. Dále uvádí, že obecné soudy nemohly předvídat, že diskriminační žaloba by nemohla mít naději na úspěch. Naopak odkazuje na závěry Obvodního soudu pro Prahu 2, který v rozsudku č. j. 11 C 86/2020-101, rozhodoval o žalobě podle § 10 antidiskriminačního zákona, a to ve prospěch žalobkyně proti Ministerstvu zdravotnictví. Stěžovatel se proto domnívá, že kladný výsledek jeho žaloby vůbec nebyl jen hypotetickou otázkou. 7. Třetí okruh námitek stěžovatele směřuje proti tomu, jak obecné soudy posoudily jeho "nejlepší zájem" jakožto nezletilého dítěte. Stěžovatel upozorňuje na to, že je mu aktuálně 16 let, avšak soudy při rozhodování nezohlednily jeho osobní přání, aby se "jeho věc" dostala k soudu. Podle něj je rovněž nevhodné to, jak za něj soudy hodnotí, k čemu by mu byl výsledek diskriminačního sporu v případě, že by vyhrál. Soudy se podle něj v napadených rozhodnutích dopouští naprosté svévole a jednají v rozporu s jeho nejlepším zájmem jakožto nezletilého dítěte. V rámci pohovoru před soudem prvního stupně vysvětlil, že se cítí diskriminován tím, že v důsledku opatření vlády nemohl - oproti žákům jiného věku - navštěvovat svou školu, účastnit se výuky, přičemž po celou dobu nefungovala ani náhradní výuka distanční formou. Jednání své matky spočívající v podání žaloby pochopil a souhlasil s ním. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, zastoupeným zákonnou zástupkyní, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 9. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Oprávněn k zásahu je pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně kdy rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471]. O takový případ se však nyní nejedná. 11. Úkolem Ústavního soudu, ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé, je především posoudit zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte) a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)]. 12. Obecné soudy se v odůvodnění napadených rozhodnutí neopomněly "nejlepším zájmem dítěte" zabývat. Zejména odvolací soud v odůvodnění napadené