III.ÚS 3198/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3198/20 ze dne 13. 4. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky: TOTO S.p.A. COSTRUZIONI GENERALI, reg. č. 02208250692, se sídlem Viale Abruzzo 410, Chieti, Italská republika, jednající prostřednictvím TOTO S.p.A. COSTRUZIONI GENERALI CZ, odštěpný závod, IČ 05942675, se sídlem Belgická 115/40, Praha 2, zastoupené JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. 2 Nc 1025/2020-25, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2020, č. j. 4 Cmo 169/2020-146, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, a 1. Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/54, Praha 4, 2. České spořitelny, a.s., IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, a 3. Banco BPM, S.p.A., se sídlem Piazza F. Meda č. 4, Miláno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností usiluje stěžovatelka o zrušení výroku I. napadeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "soud prvního stupně") a celého napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "odvolací soud"; společně výrok I. napadeného usnesení soudu prvého stupně a napadené usnesení odvolacího soudu dále také jen "napadená rozhodnutí"), neboť jimi dle tvrzení stěžovatelky byla porušena její ústavně zaručená základní práva dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Posouzení splnění procesních předpokladů řízení 2. Ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, které mu zákon poskytuje, a byla k ní připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku ochrany práv stěžovatelky, který jí zákon přiznává. Splňuje tedy všechny procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a Ústavní soud se jí tedy může zabývat z věcného hlediska. III. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 3. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně o návrzích stěžovatelky na vydání předběžného opatření tak, že zamítl její návrh, aby bylo vedlejší účastnici 1. uloženo složení částky 60 300 000 Kč do soudní úschovy (výrok I.), ovšem ve zbytku stěžovatelce vyhověl a uložil vedlejší účastníci 2. povinnost zdržet se čerpání jakéhokoliv peněžitého plnění na základě bankovní záruky č. H4889GI000566-18 vystavené dne 21. 2. 2018 vedlejší účastnicí 3. (výrok II.), a vedlejší účastnici 3. povinnost zdržet se poskytnutí jakéhokoliv peněžitého plnění vedlejší účastnici 2. na základě této bankovní záruky (výrok III.). Rovněž soud prvního stupně uložil stěžovatelce zaplacení soudního poplatku a podání žaloby ve věci samé do 30 dnů od doručení usnesení. K odvolání stěžovatelky a vedlejší účastnice 1. odvolací soud svým napadeným usnesením potvrdil výrok I. napadeného usnesení soudu prvního stupně a výroky II. a III. změnil tak, že oba návrhy na předběžné opatření zamítl. 4. Skutkově jde v nynější věci, zjednodušeně řečeno, o to, že stěžovatelka a vedlejší účastnice 1. spolu uzavřely smlouvu o dílo, jehož předmětem byla modernizace úseku dálnice D1, která byla zajištěna bankovní zárukou vedlejší účastnice 2., k níž vedlejší účastnice 3. vystavila protizáruku. Bankovní záruka byla sjednána jako neodvolatelná a bezpodmínečná bez nutnosti předchozí výzvy stěžovatelce, bez námitek a omezujících podmínek a bez prověřování uplatněného právního důvodu. Vedlejší účastnice 1. uplatnila u vedlejší účastnice 2. právo z předmětné bankovní záruky v celkové výši 60 300 000 Kč, neboť měla za to, že stěžovatelka se dostala do prodlení s prováděním díla z důvodů na své straně. Stěžovatelka má naopak za to, že k prodlení nedošlo z důvodů na její straně, ale z důvodu skrytých vad. Mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí 1. je dále sporné, kdo z nich platně odstoupil od smlouvy o dílo. Vedlejší účastnice 2. tvrdí, že jí vedlejší účastnice 1. předložila veškeré dokumenty, které byly dle podmínek bankovní záruky nutné k vyplacení bankovní záruky. Vedlejší účastnice 2. tak dle svého názoru jednala zcela v souladu se sjednanými podmínkami a domáhá se vyplacení protizáruky od vedlejší účastnice 3. ve stejné výši, v jaké sama vyplatila bankovní záruku. IV. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka nejprve stručně popisuje skutkový stav a obsah napadených rozhodnutí, následně předkládá vlastní argumentaci pro jejich zrušení. Tato argumentace spočívá v zásadě v tom, že pro vydání napadených rozhodnutí nebyly splněny podmínky. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 221/98 a sp. zn. I. ÚS 3169/19 z toho dovozuje, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podnikat a na soudní ochranu. Námitky stěžovatelky lze shrnout následovně: 1) vedlejší účastnici 1. nevznikl nárok z bankovní záruky čerpat; 2) čerpáním z bankovní záruky je ohrožena podnikatelská existence stěžovatelky; 3) soudy zamítnutím návrhu na předběžná opatření umožnily zneužití práva vedlejší účastnicí 1.; 4) výroky II. a III. napadeného usnesení soudu prvního stupně směřovaly k ochraně stěžovatelky; 5) spor ve věci samé může být velmi dlouhý a je poznamenán mimořádnou pandemickou situací. 6. Ad 1) stěžovatelka obsáhle argumentuje, že vedlejší účastnice 1. zneužila svých práv, neboť uplatnila práva z předmětné bankovní záruky, aniž pro to byl dán stanovený důvod. Stěžovatelka se dle svých slov žádného porušení předmětné smlouvy o dílo nedopustila, naopak sama po právu od této smlouvy odstoupila. 7. Ad 2) stěžovatelka uvádí, že kdyby musela zaplatit vedlejší účastnici 3. částku, kterou tato vyplatila vedlejší účastnici 2. jako bankovní protizáruku, znamenalo by to pro ni zásadní ekonomické potíže, neboť nedisponuje prostředky k vyplacení částky odpovídající čerpané bankovní protizáruce. Znamenalo by to i podstatné zhoršení dosud bezproblémových vztahů s vedlejší účastnicí 3., která je pro stěžovatelčino podnikání nezbytná. Stěžovatelka je v porovnání s vedlejšími účastnicemi řízení ekonomicky podstatně slabší subjekt, který s tak vysokými částkami neoperuje. V úvahu je dle stěžovatelky třeba přihlédnout i k hrozící ekonomické krizi a neutěšené situaci v italském hospodářství. Na rozdíl od odvolacího soudu se také stěžovatelka domnívá, že práva z bankovní záruky ještě mohou být čerpána. 8. Ad 3) stěžovatelka upozorňuje, že obecné soudy napadenými rozhodnutími umožnily vedlejší účastnici 1. zneužít právo, neboť jí umožnily čerpat bankovní záruku pro údajné porušení smluvních podmínek stěžovatelkou, k němuž však nedošlo. Stěžovatelka k tomu dále poukazuje na to, že její ekonomická síla je v porovnání s kteroukoliv vedlejší účastnicí nepoměrně menší, všechny vedlejší účastnice jsou ekonomičtí giganti. Jelikož předmětnou smlouvu o dílo stěžovatelka získala v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku, neměla možnost dosáhnout vyjednáváním odstranění bankovní záruky. 9. Ad 4) stěžovatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle nějž nebylo možno uložit předběžnými opatřeními povinnosti ani vedlejším účastnicím 2. a 3., neboť pro to nebyly dle odvolacího soudu splněny podmínky, jelikož nejsou stranami sporu a povinnosti, jejichž uložení se stěžovatelka domáhala, se netýkají možnosti stěžovatelky domoci se na vedlejší účastnice 1. plnění. Dle názoru stěžovatelky však navrhovaná předběžná opatření vůči vedlejším účastnicím 2. a 3. bytostně směřují k její ochraně, neboť jejich nenařízení bude mít na stěžovatelku krajně nepříznivý ekonomický dopad. 10. Ad 5) stěžovatelka tvrdí, že spor o údajné porušení smlouvy o dílo může být značně dlouhý, takto komplikované obchodněprávní spory trvají běžně i deset let. Po celou tuto dobu by tak stěžovatelka neměla k dispozici předmětné prostředky, které dle jejího názoru vedlejší účastnice 1. získala na vedlejší účastnici 2. protiprávně, přičemž podstatně dříve by po ní vedlejší účastnice 3. požadovala zaplacení částky odpovídající vyčerpané bankovní záruce. K tomu stěžovatelka připomíná, že v současné pandemické krizi jsou soudní řízení ještě zpomalena. V. Posouzení Ústavním soudem 11. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu