III.ÚS 3357/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3357/25 ze dne 12. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. R., zastoupené JUDr. Michalem Paule, advokátem, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2025 č. j. 15 To 72/2025-11715, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") z důvodu tvrzeného porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Nyní posuzovaná ústavní stížnost se týká rozhodnutí trestních soudů o uložení ochranného opatření (zabrání náhradní hodnoty podle § 102a odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) stěžovatelce. Stěžovatelka v trestním řízení vystupovala v roli zúčastněné osoby. Pro pochopení podstaty ústavní stížnosti je nicméně nutné nejprve objasnit podstatu trestního řízení vedeného proti partnerovi stěžovatelky a dalším osobám, v rámci něhož bylo následně přijato i ústavní stížností napadené usnesení. 3. Druh stěžovatelky, s nímž žila ve společné domácnosti, byl shledán vinným z drogové trestné činnosti, konkrétně zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (tj. ve velkém rozsahu a jako člen organizované skupiny). Tohoto zločinu se dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby, nejméně od 12. 9. 2019, do svého zadržení dne 25. 5. 2021 obstarával a distribuoval kokain v úmyslu získat finanční prospěch (bod I. výroku odsuzujícího rozsudku), a taktéž od blíže nezjištěné doby, nejméně od 31. 10. 2018, do dne svého zadržení dne 25. 5. 2021 se jako řídící postava organizované skupiny podílel na pěstování a distribuci marihuany (bod III. výroku odsuzujícího rozsudku). V souhrnu byla trestná činnost stěžovatelčina druha prokázaná přinejmenším pro období ode dne 31. 10. 2018 do dne 25. 5. 2021. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") coby prvostupňový soud si usnesením ze dne 19. 1. 2023 č. j. 2 T 8/2002-9553 vyhradil rozhodnutí o uložení ochranného opatření do veřejného zasedání. V řízení o uložení ochranného opatření následně rozhodl, že se zabírá nemovitost (byt) ve vlastnictví stěžovatelky v rozsahu id. 1/3 podle § 102a odst. 4 trestního zákoníku (výrok I), zabírají se peněžní prostředky na bankovním účtu další zúčastněné osoby (výrok II) a zrušuje se zajištění peněžních prostředků na tam specifikovaných bankovních účtech stěžovatelky (výrok III). Na veřejném zasedání provedl mj. řadu důkazů, včetně prostorových odposlechů, informací o finančních tocích na bankovních účtech stěžovatelky a jejího druha, znaleckých posudků a dalších listinných důkazů. Na prostorových odposleších z bytu byly mj. zachyceny rozhovory, v nichž druh stěžovatelky popisoval a) své vysoce nadstandardní příjmy z drogové trestné činnosti v řádu stovek tisíc korun měsíčně, b) jakou část takto získaných finančních prostředků investoval do koupi a zařízení bytu, c) způsob, jakým zakrýval své nelegální příjmy z drogové trestné činnosti, d) vklady značných částek v hotovosti na bankovní účty stěžovatelky, z nichž byly následně placeny mj. i splátky hypotéky, e) to, že (spolu)vlastníkem bytu je on, ač stěžovatelka je zapsána jako jeho výlučná vlastnice, apod. Na jednom ze zachycených rozhovorů se dokonce stěžovatelka vyjádřila, že pokud "nejsou drogy, není nic". Městský soud tyto informace následně porovnával s listinnými důkazy, zejména s údaji o legálních příjmech stěžovatelky, kupní ceně bytu, výši splátek hypotéky a s výpisy dalších pohybů na bankovních účtech stěžovatelky. Zjistil, že informace zachycené na prostorových odposleších odpovídaly údajům plynoucím z těchto listinných důkazů (např. opakovaně byly na bankovní účty stěžovatelky v hotovosti vloženy finanční prostředky v nemalé výši a krátce poté byly z téhož účtu realizovány splátky hypotéky, platby za vybavení bytu, auto apod.). Městský soud současně zohlednil, že stěžovatelka měla i vlastní, nadstandardní legální příjmy z realitní činnosti. Část těchto legálně získaných finančních prostředků byla použita i na hrazení splátek hypotéky, vybavení bytu apod. 5. S ohledem na zjištěné skutečnosti městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelčin druh (coby pachatel) na ni (coby osobu blízkou) převedl finanční prostředky patrně pocházející z trestné činnosti, které byly v hrubém nepoměru k jeho legálním příjmům. Koupě a zařízení bytu byly financovány minimálně z 1/3 finančními prostředky, které měly původ v trestné činnosti stěžovatelčina druha. Stěžovatelka si byla vědoma nelegálního původu finančních prostředků a k jejich převedení na ni došlo méně než pět let před spácháním trestné činnosti, resp. v průběhu jejího páchání. Městský soud proto výrokem I rozhodl o zabrání id. 1/3 (oproti navrhované id. 1/2) bytu ve vlastnictví stěžovatelky jako náhradní hodnoty. Současně rozhodl, že s ohledem na nadstandardní legální příjmy stěžovatelky není dán důvod k zabrání finančních prostředků na jejích bankovních účtech nebo jiné odpovídající náhradní hodnoty, neboť nebylo prokázáno, že mají původ v trestné činnosti stěžovatelčina druha. Městský soud proto výrokem III rozhodl o zrušení zajištění těchto finančních prostředků. 6. Vrchní soud napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatelky proti výroku I usnesení městského soudu. Neshledal porušení procesních práv stěžovatelky, jelikož hlavní líčení i veřejné zasedání ve věci uložení ochranného opatření bylo konáno při zajištění účasti zúčastněných osob a jejich zmocněnců. Plně se ztotožnil s důvody, na nichž městský soud založil výrok o zabrání náhradní hodnoty. Podmínky podle § 102a trestního zákoníku byly splněny, druh stěžovatelky byl shledán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu s horní hranicí sazby trestu odnětí svobody převyšující čtyři léta, tímto trestným činem získal majetkový prospěch, část jeho majetku pocházela z trestné činnosti a tuto část majetku převedl na stěžovatelku v době méně než 5 let před spácháním trestného činu a v době jeho páchání. Konkrétněji poznamenal, že informace plynoucí z prostorových odposlechů jsou podpořeny listinnými důkazy. Odmítl tím tvrzení stěžovatelky, že byt byl zakoupen výlučně z jejích finančních prostředků a že vyjádření jejího druha ohledně hrazení nákladů na koupi a zařízení bytu byly kulturně podmíněným vychloubáním, které neodpovídalo realitě. Dále poznamenal, že úhrady za koupi bytu byly hrazeny od 18. 12. 2017, přičemž drogová trestná činnost stěžovatelčina druha byla prokázána nejméně ode dne 31. 10. 2018 (jde-li o pěstování a distribuci marihuany), resp. dne 12. 9. 2019 (jde-li o obstarávání a distribuci kokainu) do dne 25. 5. 2021. Podmínka, že ochranným opatřením lze postihnout pouze majetek převedený nejdéle pět let před spácháním trestného činu, byla proto splněna. Trestná činnost stěžovatelčina druha byla navíc úmyslná, závažná a vedena snahou o získání majetkového prospěchu, přičemž jeho legální příjmy (pohybující se v průměru od 8 do 11 tisíc korun měsíčně) hrubě neodpovídaly jeho zjištěnému majetku, životnímu stylu a částkám převáděným na stěžovatelku. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka předně namítá, že byla zkrácena její procesní práva, neboť nebyla účastnicí (trestního) řízení se všemi procesními právy, nýbrž pouze osobou zúčastněnou. S důkazy shromážděnými v trestním řízení "k její tíži" tak byla seznámena až z rozhodnutí soudu. V tom spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces a soudní ochranu. Dále namítá, že soudy ochranným opatřením postihly majetek (byt), jehož kupní cenu prokazatelně uhradila bez přispění svého druha v období od prosince 2017 do ledna 2019 (tedy v době předcházející trestné činnosti počínající až v září 2019), resp. v době páchání trestné činnosti bez jeho přispění hradila splátky hypotéky. V této souvislosti poukazuje na to, že ona i její druh pocházejí z jiného kulturního prostředí (ze zemí bývalé Jugoslávie), v němž je a) standardem držet peníze v hotovosti, nikoli na bankovním účtu, a b) nepředstavitelné, aby její druh před známými přiznal, že jej ve skutečnosti živí jeho ambiciózní a emancipovaná partnerka. Podle stěžovatelky proto nelze přeceňovat informace o finančních tocích na bankovních účtech a už vůbec ne informace plynoucí z prostorových odposlechů. Tím, že soudy rozhodly o zabrání nemovité věci ve shora naznačeném rozsahu, porušily stěžovatelčino právo na