III.ÚS 3408/23 – Ústavní soud

III.ÚS 3408/23 ze dne 30. 7. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti P. G., zastoupené JUDr. Bc. Rudolfem Kožušníkem, advokátem, se sídlem Šumavská 1085/12, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2023, č. j. 12 Co 159,160/2023-294, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. března 2023, č. j. 14 Nc 1201/2022-198, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a S. O. G., zastoupeného JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., Ph.D., advokátkou, se sídlem Příčná 663/8, Praha 1, nezletilého M. C. G. a nezletilé S. E. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Obvodní soud svěřil nezletilé do asymetrické střídavé péče rodičů s větším podílem péče stěžovatelky, upravil péči rodičů o nezletilé o prázdninách a svátcích, uložil otci platit výživné na nezletilého M. ve výši 15 200 Kč měsíčně, na nezletilou S. ve výši 13 300 Kč měsíčně a zaplatit dluh na výživném, stěžovatelce uložil platit výživné na nezletilého M. ve výši 2 000 Kč měsíčně a na nezletilou S. ve výši 1 500 Kč měsíčně. Svěření nezletilých do asymetrické střídavé péče rodičů odůvodnil obvodní soud tím, že oba rodiče jsou schopni o nezletilé plnohodnotně pečovat a nezletilí jsou na péči obou rodičů zvyklí. Při stanovení výživného rodičům vycházel obvodní soud z příjmu stěžovatelky ve výši 27 541 Kč a z příjmu otce ve výši mezi 82 000 Kč a 93 000 Kč. Zohlednil rovněž, že otec umožňuje stěžovatelce s nezletilými užívat byt v jeho vlastnictví. 2. K odvolání stěžovatelky městský soud rozsudek obvodního soudu změnil tak, že nezletilé svěřil do symetrické střídavé péče rodičů s týdenním intervalem střídání, upravil jinak péči rodičů o nezletilé o prázdninách a svátcích, uložil otci platit výživné na nezletilého M. v období od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2022 ve výši 15 000 Kč měsíčně, v období od 1. 11. 2022 do právní moci rozsudku ve výši 12 000 Kč měsíčně a od právní moci rozsudku ve výši 8 000 Kč měsíčně a na nezletilou S. v období od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2022 ve výši 10 000 Kč měsíčně, v období od 1. 11. 2022 do právní moci rozsudku ve výši 9 000 Kč měsíčně a od právní moci rozsudku ve výši 6 000 Kč měsíčně, uložil otci zaplatit dluh na výživném pro nezletilého M., a stěžovatelce uložil platit výživné na nezletilého M. od právní moci rozsudku ve výši 2 000 Kč měsíčně a na nezletilou S. od právní moci rozsudku ve výši 1 500 Kč měsíčně. Se závěry obvodního soudu o vhodnosti střídavé péče se městský soud ztotožnil, pouze změnil intervaly péče rodičů o nezletilé na symetrické tak, aby se nezletilí nemuseli u rodičů střídat tolikrát během 14 dnů. Výši výživného placeného otcem městský soud změnil s ohledem na změny poměrů, které plynutím času nastaly. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tyto rozsudky podle ní porušují její základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní práva nezletilých podle čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. 4. Stěžovatelka nesouhlasí s postupem obecných soudů při zjišťování názoru nezletilých. Jejich názor zjišťovala soudkyně obvodního soudu bez přítomnosti kolizního opatrovníka. Pokud nezletilá S. při tomto pohovoru uvedla, že u tatínka má svůj pokoj, postel i věci a je spokojená, vyjadřovala se k materiálnímu zázemí otce, nikoliv k formě péče. Při tomto pohovoru nezletilá rovněž uvedla, že by si přála, aby tatínek nevolal policii, když se jí k němu nechce, což dokazuje, že předávání dětí bylo konfliktní a nezletilá k otci nechtěla. Nezletilé se provedený pohovor se soudkyní nelíbil. Naproti tomu stěžovatelka považuje za relevantní názory nezletilých sdělené koliznímu opatrovníkovi. Tomu nezletilá S. sdělila, že by chtěla zůstat se stěžovatelkou a nezletilý M. sdělil, že mu původně nastavený režim péče stěžovatelky a styku s otcem vyhovuje. Pokud při pohovoru nezletilý uvedl, že by střídavou péči zvládl, nemyslel tím, že si střídavou péči přeje. Skutkové závěry obecných soudů, že nezletilí by střídavou péči zvládli, případně že ji neodmítli, proto neodpovídají provedeným důkazům. Stanovisko a argumentaci kolizního opatrovníka obecné soudy zcela pominuly. Přestože nezletilá u otce odmítala přespávat, obecné soudy tuto skutečnost nezohlednily a stanovily střídavou péči bez jakéhokoliv navykacího režimu. Obecné soudy dále neodůvodnily, proč neprovedly některé z navržených důkazů, popř. proč z nich neučinily žádná skutková zjištění, a to konkrétně zprávu dětské psycholožky nezletilé, ze které plyne, že nezletilá u otce přespávat nechce a domácnost stěžovatelky je pro ni zdrojem stability. V současné době nezletilá nastaveným režimem péče trpí. 5. Městský soud změnil rozsudek obvodního soudu překvapivě, neboť proti rozsudku obvodního soudu se odvolala pouze stěžovatelka, která navrhovala svěřit nezletilé do její péče, s čímž souhlasil i kolizní opatrovník. Otec navrhl rozsudek obvodního soudu potvrdit. Přesto městský soud rozhodl tak, jak žádný z účastníků nenavrhoval, a neumožnil účastníkům se k tomu vyjádřit. Své rozhodnutí odůvodnil obecně a nepřezkoumatelně, konkrétně nezdůvodnil, proč jsou tvrzení stěžovatelky pouhými spekulacemi. 6. Stěžovatelka nesouhlasí ani s výživným, které městský soud rodičům stanovil. Městský soud měl přihlédnout k tomu, že se otec dobrovolně vzdal naplnění svého výdělečného potenciálu. To městský soud neučinil a naopak nespravedlivě vyčetl stěžovatelce, že je to ona, kdo dobrovolně nenaplňuje svůj výdělečný potenciál. Stěžovatelka plnohodnotně postupuje v kariéře v justici a srovnávání její situace se situací otce je diskriminační. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že v části, která směřuje proti rozsudku obvodního soudu, který následně v celém rozsahu změnil městský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno. 8. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí odrážející zejména zájmy nezletilých dětí, i jejich rodičů. 10. Nelze souhlasit s názorem stěžovatelky, že pohovor s nezletilými může soudce učinit jen za přítomnosti kolizního opatrovníka. Zákon výslovně umožňuje soudci provést pohovor bez přítomnosti dalších osob (§ 100 odst. 3 o. s. ř.). 11. Městský soud při rozhodování zohlednil stanovisko i argumentaci kolizního opatrovníka (viz bod 67 rozsudku městského soudu). Vysvětlil, že nerozhodl v souladu s požadavkem kolizního opatrovníka, neboť kolizní opatrovník neuvedl žádný relevantní argument proti střídavé péči. Ústavní soud z vyžádaného spisu ověřil, že z jeho obsahu skutečně nevyplývá, že by kolizní opatrovník racionálně zdůvodnil, proč nemohou o nezletilé pečovat rodiče stejnou měrou, případně měrou odlišnou, ale v rámci asymetrické střídavé péče. Nelze navíc odhlédnout od toho, že i kolizní opatrovník navrhoval velmi široký styk otce s nezletilými. Nastavená střídavá péče, která pouze více zohledňuje rovnocenné postavení rodičů při péči o nezletilé, tedy není v přímém rozporu se stanoviskem kolizního opatrovníka. 12. Se stěžovatelkou lze souhlasit, že z vyjádření nezletilých, jak při pohovoru se soudkyní, tak při pohovoru s kolizním opatrovníkem, jejich přání být ve střídavé péči rodičů neplyne. Zároveň však z těchto pohovorů neplyne ani žádný důvod, pro který by o nezletilé nemohli rodiče pečovat rovnoměrně. Překážkou střídavé péče není nezletilým avizovaná obava z dojíždění na fotbal, jelikož bylo v řízení prokázáno, že nezletilý je schopný se s otcem na případných změnách v péči domluvit (zpráva kolizního opatrovníka na č. l. 110 spisu sp. zn. 14 Nc 1201/2022), ani skutečnost, že nezletilá je ve věku necelých 9 let fixovaná na matku a při přespávání u otce se jí po ní stýská (usnesení sp. zn. I. ÚS 955/15, body 19 a 27). Nad p